Děkuji. Pro zprávu, tak jak je její text vám předložen, se hlasovalo při závěrečném hlasování na posledním jednání vyšetřovací komise z 10 přítomných takto: 8 pro, nikdo proti, 2 členové se zdrželi. S tímto názorem vyšetřovací komise vám předkládám následující text.
        Část první - úvod
        Na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 1110 ze dne 4. 7. 2000 předkládá vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB (dále jen komise) svoji závěrečnou zprávu.
        Pro splnění svého úkolu komise
        1. na základě článku 5 přílohy č. 1 zákona 90/1995 uskutečnila 24 řádných schůzí, celkem 34 jednacích dnů,
        2. na základě článku 20 a na základě článku 5 odstavec 12 přílohy 1 zákona 90/1995 Sb. vyžádala od státních i soukromých institucí příslušné podklady, dokumentace a stanoviska,
        3. na základě článku 12 přílohy č. 1 zákona 90/1995 vyslechla 30 svědků; svědci jsou uvedeni v příloze č. 1,
        4. na základě článků 21 - 23 přílohy 1 zákona 90/1995 Sb. rozhodla o přibrání znalce, uložila mu vypracovat písemný posudek a znalce vyslechla.
        Vyšetřovací spis má 9200 listů.
        Komisi byl určen úkol objasnit rozhodování státu. Stát rozhodoval v šetřeném období v IPB celkem ze 4 pozic:
        1. po dobu existence vlastnického podílu státu z pozice výkonu vlastnických práv na základě zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky,
        2. z pozice oprávnění rozhodovat o prodeji státního majetku na základě zákona 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby,
        3. z pozice regulátora na základě zákona 6/1993 Sb., o České národní bance, a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách,
        4. z pozice poskytovatele veřejné podpory na základě zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech, a na základě zákona 59/2000 Sb., o veřejné podpoře.
        Komise šetřila toto rozhodování včetně příčin, souvislostí a odpovědnosti jednotlivých institucí a osob. Vedle tohoto rozhodování je bezpochyby zcela zásadní příčinou neuspokojivého hospodaření banky chování managementu a hlavních akcionářů IPB, a.s. Vyšetřování tohoto chování a rozhodování spadá do kompetencí standardních institucí, které mají příslušné vyšetřování ve své pravomocí a kterým je - na rozdíl od komise - přístupné bankovní tajemství. Členové komise prohlašují, že jsou těmto komisím zcela k dispozici pro jejich případné žádosti o vysvětlení zjištěných skutečností.
        Ve své zprávě uvádí komise ty skutečnosti, které z hlediska rozhodování státu v IPB, a. s., pokládá za zásadní. Celý vyšetřovací spis bude předán Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha k dalšímu využití.
        Zpráva část A - prostředí
        V českém bankovním sektoru vždy hrála drtivě dominantní roli skupiny čtyř tzv. velkých českých bank, také tzv. velká čtyřka. IPB byla v době uvalení nucené správy druhou největší bankou v České republice, přičemž pak skupina IPB byla největší finanční skupinou na českém finančním trhu, na kterém zároveň významně pokrývala prakticky všechny produkty. Dále lze říci, že jak samotná IPB, tak i celá skupina patřila mezi nejdynamičtěji rozvíjející se subjekty českého finančního trhu celých 90. let.
        Co je dále pro samotnou IPB charakteristické, je i to, že se zároveň významně angažovala v českém transformačním procesu, a to zejména formou rozhodujícího podílu na tvorbě domácí úvěrové emise pro podnikový sektor. Zásadním rozdílem v rámci čtyř velkých českých bank je i fakt, že IPB byla plně zprivatizována jako první do soukromých rukou, a to už počátkem roku 1998. ČSOB byla plně privatizována v roce 1999, Česká spořitelna v roce 2000 a Komerční banka by měla být zprivatizována v roce 2001.
        V této souvislosti je nutné připomenout, že v letech 1997 - 1999 došlo k poklesu výkonnosti ekonomiky, což mělo za následek zásadní dopad zejména do kvality portfolia bank nejsilněji angažovaných v české transformaci. Vláda na situaci klesající kapitálové přiměřenosti bank s dominantním vlastnictví státu - spořitelna a Komerční banka - reagovala tak, že jednak navyšovala jejich kapitál a zároveň vyváděla problematické úvěry do Konsolidační banky. Tyto formy pomoci státu bankám s významnou účastí státu dosahovaly řádu desítek miliard korun a v konečném součtu přesáhly v letech 1999 - 2000 řád 100 miliard korun.
        V zájmu objektivity je třeba zdůraznit, že problematické úvěry, které si vyžádaly tuto masivní veřejnou podporu, byly poskytnuty zpravidla před tímto obdobím.
        Pro úplnost je ještě nutné zmínit, že pro ČSOB byl v polovině devadesátých let zřízen také speciální sanační program na řešení špatných úvěrů z dob plánované ekonomiky, a to ve formě České inkasní jednotky a Slovenské inkasní jednotky, který dodnes v úhrnu představuje pro veřejné finance zátěž až 75 miliard korun.
        Z výše uvedeného popisu plyne, že jedinou bankou, která neobdržela v druhé polovině 90. let žádnou významnou státní pomoc, byla pouze IPB. Příčiny této disproporce jsou dvě:
        1. v období těsně před privatizací IPB daly tehdejší vlády přednost variantě riskantního prodeje před zapojením veřejných výdajů a bezpečnějším prodejem strategickému investorovi,
        2. v období po privatizaci IPB odmítala nynější vláda poskytnout veřejnou podporu bance plně vlastněné privátním kapitálem.
        Část B - založení a počáteční rozvoj banky, okolnosti významné ztráty vlivu státu na chod a další rozvoj banky
        Ještě v předlistopadovém Československu zřídilo Federální ministerstvo financí Investiční banku jako státní peněžní ústav, který obdržel komplexní bankovní licenci. K 1. lednu 1990 měl přidělený kapitál ve výši 978 milionů korun, který byl v letech 1990 - 1991 navýšen na 1,5 miliardy korun. Prakticky veškeré finanční zdroje pro bankovní operace byly poskytovány Státní bankou československou, Českou státní pojišťovnou a Českou státní spořitelnou.
        Jako všechny banky vlastněné státem, byla i Investiční banka, státní peněžní ústav, zařazena do kuponové privatizace. Privatizační projekt schválila vláda České a Slovenské Federativní Republiky usnesením č. 108 ze dne 20. 2. 1992 - je uvedeno v příloze č. 2. Na základě tohoto usnesení založil Fond národního majetku České republiky 21. 2. 1992 Investiční banku, a. s., Praha, se základním jměním 1 miliarda korun. Podíl státu byl stanoven na 47,42 % v držení Fondu národního majetku, zbylé akcie byly nabídnuty v rámci kuponové privatizace.
        ***
        Rozvoj banky vyžadoval poměrně častá navyšování základního jmění. Průběh navyšování po dobu státní účasti je uveden v příloze č. 3. Navyšování kapitálu bylo na základě stanov společnosti schvalováno valnou hromadou, přičemž stávající akcionáři měli přednostní právo úpisu. Na řádné valné hromadě 30. 6. 1993 bylo schváleno navýšení základního jmění ve dvou po sobě následujících emisích. Při první emisi v objemu 500 milionů korun Fond národního majetku své přednostní právo využil a za stanovený podíl 284,5 miliardy korun akcie upsal. Pokyn předsedy výkonného výboru Fondu Ježka ze dne 30. 8. 1993. Při druhé emisi v termínu úpisu 1. - 10. 12. 1993 se svého práva vzdal, čímž podstatně klesl jeho majetkový podíl ze 47,42 na 36,50 %. O tomto rozhodnutí neexistuje žádný písemný záznam. Z výpovědí svědků vyplývá, že formální rozhodnutí učinil první náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Roman Češka. S rozhodnutím byli srozuměni i předseda výkonného výboru Tomáš Ježek a věcně příslušní místopředsedové Jan Princ a Jindřich Kapoun. Jako jediný důvod tohoto rozhodnutí uvádí příslušní svědkové nedostatek zdrojů pro úpis. Toto vysvětlení je nevěrohodné a stanovisko Fondu národního majetku pro komisi ze dne 9. 2. 2001 ho vyvrací tím, že potvrzuje disponibilní možnosti Fondu se tohoto navýšení zúčastnit. Komise se domnívá, že skutečným důvodem byly okolnosti sloučení Investiční a Poštovní banky, které proběhlo ve dnech 13. a 14. prosince 1993.
        Po transformaci Správy pošt a telekomunikací Praha se státní podnik Česká pošta, založený 1. 1. 1993, stal i dědicem majoritního vlastnictví v Poštovní bance, a. s. Během roku 1993 Česká národní banka zvýšila povinné minimální kritérium výše základního jmění na 500 milionů korun. V zájmu zachování majority České pošty, státního podniku, upsala příslušnou částku s termínem splácení do konce září a v souladu s platnou legislativou požádala svého zakladatele Ministerstvo hospodářství o výjimku z § 45 zákona 92/1991 Sb. Bez vysvětlení a bez doložitelného rozhodnutí tato výjimka nikdy nebyla udělena. Odpovědní funkcionáři z té doby, ministr Dyba a náměstek Chrudina, nedokázali vysvětlit, proč ministerstvo nekonalo.
        Vzhledem k tomu, že České poště bránila legislativní zábrana v získání příslušného podílu, investovala do těchto akcií Investiční banka, která se tak v závěru roku 1993 stala téměř 70procentním akcionářem Poštovní banky, a. s. Sloučení Poštovní banky a Investiční banky bylo pro Investiční banku důležitým strategickým krokem. Poštovní banka představovala potenciál 3,5 tisíce pracovišť pro drobné bankovní služby a byla tak klíčová pro získání primárních zdrojů. Pokud by však Fond národního majetku podržel svůj podíl stanovený privatizačním projektem, byl by důsledkem sloučení i majoritní podíl státu ve společnosti, protože podíl Fondu národního majetku a České pošty, státního podniku, by dohromady přesáhl 50 %. Došlo tedy k následujícím krokům.
        1. V důsledku nečinnosti Ministerstva hospodářství získala Investiční banka majoritní podíl v Poštovní bance.
        2. Ve dnech 1. - 10. 12. 1993 se Fond neúčastnil navýšení základního jmění v Investiční bance a významně tak snížil svůj majetkový podíl.
        3. Dne 10. 12. 1993 vydala Česká národní banka souhlas se sloučením Investiční banky a Poštovní banky s tím, že pro banku vzniklou tímto sloučením bude platit licence vydaná pro Investiční banku.
        4. Dne 13. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada u Poštovní banky o zrušení Poštovní banky bez likvidace a o jejím sloučení s Investiční bankou.
        5. Dne 14. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada Investiční banky o sloučení s Poštovní bankou, vzala na vědomí s tím související navýšení základního jmění včetně nových majetkových podílů a schválila nový název společnosti Investiční a Poštovní banka, a. s.
        Orgány státu musely nejméně celou druhou polovinu roku 1993 vědět o zamýšleném sloučení a všech okolnostech a důsledcích z toho plynoucích. Přesto, či mnohem spíše právě proto nedošlo k úpisu akcií Fondu ve dnech 1. - 10. 12. 1993.
        Komise dospěla k závěru, že se jednalo o neformálně koordinovaný postup mezi managementem Investiční banky a státními orgány. K tomuto závěru ji vede nejen časové řazení jednotlivých rozhodnutí, ale i fakt, že neúčast Fondu při druhé emisi akcií byla jedinou neúčastí po celou dobu existence státního podílu v IPB, a. s., resp. v IB, a. s. Tato fáze je pro další vývoj banky zcela rozhodující. Ve svých důsledcích tento postup znamenal:
        1. Vědomé oslabení role státu a posílení pozice managementu. Od tohoto okamžiku byl stát odsouzen do pasivní role a vždy pak až se zpožděním reagoval na situaci vyvolanou chováním managementu banky.
        2. Oslabení pozice státu při prodeji zbytkového státního podílu. Neschopnost nabídnout většinový balík silně omezila možnost vyhledání optimálního strategického investora. Nesporně také tato skutečnost snížila kupní cenu prodávaných akcií. Z tohoto důvodu hodnotí komise chování státu v závěru roku 1993 jako hrubé pochybení, které významně přispělo k budoucím škodám a ztrátám.
        Za nezbytné považuje komise dodat, že na postupu vedení státního podniku Česká pošta jako akcionáře Poštovní banky nebylo shledáno žádné pochybení. Lze naopak konstatovat, že vedení podniku i za obtížné situace, kterou nezavinilo, sledovalo důsledně a prioritně zájmy České pošty.
        Část C - Výkon vlastnických práv státu v letech 1993 - 1998
        Výkon akcionářských práv byl poznamenán zejména skutečností, že až do konce roku 1996 neexistovala žádná oficiální státní strategie přístupu státu k rozvoji a privatizaci velkých bank. Stát vykonával svá vlastnická práva v IPB zcela pasivně. Jediným aktivním krokem…
        Kolegové, velmi se omlouvám, ale deset decibelů dolů by mně ten úkol nesmírně ulehčilo.