Vážený pane předsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, pokládám za svoji samozřejmou povinnost předsedy vlády informovat na jejím nejbližším zasedání Poslaneckou sněmovnu o krocích, které vláda ČR učinila a hodlá učinit v souvislosti se současnou mezinárodní situací.
        ***
        Nechtěl bych se vracet do minulosti a rekapitulovat fakta, která ostatně všichni znáte. Daleko více nás zajímá přítomnost a budoucnost. Vláda se těmito událostmi, které zde zmínil předseda Poslanecké sněmovny, několikrát zabývala, naposledy včera na svém pravidelném zasedání, a dovolte mi, abych vás velmi stručně seznámil s principy, jimiž se vláda ve svém následujícím postupu hodlá řídit.
        Princip první se dá formulovat asi takto: pokud jsme se přihlásili k solidaritě s našimi spojenci, pak vláda České republiky toto přihlášení se k solidaritě nechápe jako pouhou deklaraci, jako pouhé politické přihlášení, kdy jedním koutkem úst ucedíte, že sympatizujete s těmi, kdo byli postiženi, a druhým koutkem úst naznačujete své domácí veřejnosti, že to vlastně není tak zlé, že to není tak vážné, že je to jenom deklarace a že vám nic nehrozí a neponesete žádnou skutečnou odpovědnost. Toto je hodina zkoušky a útok na New York je útokem na Prahu, útok na Spojené státy je útokem na Českou republiku. Z toho vyplývá, že závazek vlády o spojenecké pomoci není pouhou deklarací solidarity, že je široce míněnou nabídkou spektra aktivit vyplývajících z našich možností a ze sil této země, že je nabídkou nesenou vědomím odpovědnosti, a tedy i vědomím možných nákladů a ztrát. Je to samozřejmě daleko nepopulárnější než pohodlné přikyvování, ale myslím si, že je to odpovědnější a důstojnější. A zejména země, která v minulosti byla zrazena svými vlastními spojenci, si nesmí nikdy dovolit sama zrazovat. To je princip první.
        Princip druhý. Při analýze teroristického útoku nikoliv pouze na Spojené státy naprosto jednoznačně odmítám tezi, která se někdy objevuje a kterou pokládám za velice plochou. Tato teze vyjádřená v brutálně vulgární formě zní, že za tento útok si mohou Američané sami. A vyjádřená v sofistikovanější a o to nebezpečnější formě zní, že terorismus vzniká z chudoby a že ti, kdo v rozvojovém světě tolerují chudobu, mohou, byť nepřímo a zprostředkovaně, za teroristické útoky. Chci vám zcela jasně říci své přesvědčení, že neexistuje kauzální souvislost mezi chudobou a terorismem. Před půl rokem jsem se účastnil na vyzvání španělských představitelů veřejného shromáždění v Baskicku, které mělo protestovat proti teroristickým akcím organizace ETA. Jak víte, Španělsko není nejchudší evropskou zemí a Baskicko je nadto jeho nejbohatší provincií. Přesto právě v Baskicku dlouhá léta existuje teroristická organizace, která realizuje téměř na běžícím pásu řadu politických atentátů.
        Mohl bych zde mluvit o Severním Irsku, mohl bych mluvit o řadě dalších zemí, ale nechci vás dlouho zdržovat. Chci vám pouze říci, že odmítám rozmělňování viny, že odmítám tvrzení, že každý má svůj díl odpovědnosti. Je jen jedna odpovědnost za tento zločin a tou je odpovědnost teroristů. A ti, kdo teroristy chrání, musí být potrestáni stejným způsobem jako ti, kdo se teroristického činu dopustili. Směšovat tyto záležitosti s chudobou a sociálními poměry sociálního světa je laciný a nezodpovědný únik. Je to alibismus, který může po prvním šoku ohrožovat naši dosavadní jednotu, a tomuto alibismu bychom měli nalézt odvahu se vyhnout.
        Zásada třetí. Prosím, aby nikdo z vás nepodléhal iluzi, že tato noc bude krátká - jinými slovy boj proti mezinárodnímu terorismu je dlouhodobou záležitostí. Nelze ho vyřešit jednou, byť jakkoli účinnou anebo třebas i neúčinnou, vojenskou akcí. Bude to dlouhý boj a my se musíme připravit na to, že i když Česká republika možná vzdor nabídce své pomoci nebude včleněna do první fáze tohoto boje, bude se zcela určitě účastnit fází dalších.
        ***
        Nedomnívejme se tedy, že stojíme před, byť svým rozsahem ojedinělým, přesto lokálním a krátkodobým incidentem. Není to lokální incident, není to krátkodobý incident, a koneckonců není to ani incident. Je to něco, co bych nenazýval válkou civilizací. Když už, tak bych mluvil spíše o sváru mezi civilizací a anticivilizací. Ale je to nesporně svár kultur, svár té kultury, pro niž je centrální hodnotou hodnota lidského života, s tou kulturou, která obsahuje pohrdání lidským životem. A právě proto bude tento svár dlouhodobý.
        Třetí, předposlední princip, který bude postoj vlády určovat, je založen na komplexnosti tohoto boje. Chápu, že zejména méně vnímavé povahy budou redukovat tento boj pouze na jeho vojenskou složku. Chci vás upozornit, že tento boj je mnohadimenzionální. Zničit mezinárodní terorismus mimo jiné znamená zničit jeho ekonomickou základnu, to znamená způsoby jeho financování. Zničit ekonomickou základnu terorismu znamená zničit zdroje, z nichž teroristé získávají své finanční prostředky, ať již se jedná o nelegální obchod se zbraněmi, s drogami, ať už se jedná o praní špinavých peněz nebo o jakékoli další operace podobného typu. I zde, byť úměrně svým možnostem, má Česká republika své místo, a já bych vás proto chtěl vyzvat, abychom se připravili na dlouhý a komplexní boj, který samozřejmě přesáhne funkční období jakékoli vlády České republiky. Nicméně je to boj, který je třeba svést, protože ponecháme-li teroristům volnou ruku, nebudeme-li reagovat dostatečně důrazně a především dostatečně dlouhodobě, pak nakonec dojde k tomu, co se v historii již několikrát stalo, že nepřítel příliš zesílí, a jeho potlačení bude ještě obtížnější, než je tomu dnes.
        Princip poslední, který bych v této sněmovně rád zmínil, spočívá ve výzvě, aby se nikdo z nás, byť v České republice nastává volební rok, nepokoušel zneužít, ať zleva nebo zprava, této tragédie k získávání politických bodů. Považoval bych to, kolegyně a kolegové, za politický hyenismus. Nedomnívám se, že politický terorismus je levicový nebo pravicový. Domnívám se, že demokratická levice i demokratická pravice se musí v této vzácné chvíli spojit proti společnému nepříteli. Nemluvme prosím o tom, jak se objevilo v jednom článku, že ti, kdo nemají rádi hamburgery v MacDonaldu, nebo televizní seriál Dallas, abych přesně citoval, vytvářejí runway pro start teroristických letadel. Považuji to za velmi hloupý názor. A za stejně tak hloupý názor bych považoval, kdyby došlo k tomu, že ti, kdo z Národně sociálního bloku v Mostě demonstrují a vydávají za svého hrdinu bin Ládina, byli označováni za pravičáky. Nejsou to ani pravičáci ani levičáci, jsou to lidé bez charakteru, jsou to lidé bez inteligence.
        A chtěl bych vás informovat, že jsem uložil ministru vnitra a ministru spravedlnosti, aby právě proti těmto lidem v rámci platných zákonů byl podniknut energický zásah, protože je něco úplně jiného, když komentujeme vnější vlivy, a úplně něco jiného je, když můžeme zasáhnout tam, kde jsou vnitřní vlivy ovlivnitelné.
        Závěrem vám chci sdělit, že vláda v duchu těchto principů je plně připravena v jakékoli oblasti vojenské i nevojenské poskytnout pomoc nejen Spojeným státům a nejenom Severoatlantické alianci, ale celému civilizovanému světu, a to i nad rámec čl. 5 Washingtonské smlouvy. Zavazuje nás k tomu nikoli pouze naše spojenectví. Zavazují nás k tomu kulturní hodnoty, které společně sdílíme.
        Věřím, že Poslanecká sněmovna v budoucích měsících tuto aktivitu vlády podpoří.
        Děkuji vám za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)