Je mi toto stanovisko, pane poslanče, srozumitelné, ale nemyslím si, že děláme to, co říkáte. Víme dobře, že jsme tyto plány připravovali dost dlouho před tím, než kraje vůbec vznikly. Sám jsem byl členem řídícího a monitorovacího výboru v Ostravě, kdy vlastně kraje ještě nebyly, ale dávno a dávno jsme na těchto dokumentech a přípravě určitých programů pracovali, takže geneze, když se na to podíváme genericky, byla skutečně přesně tak, jak říkáte - programy vznikaly v oněch monitorovacích výborech v krajích a nad nimi se vytvořil národní rozvojový plán. Takže to nebylo porušeno. Teď, když ale kraje vznikly, a ony vznikly s určitým zpožděním, tak samozřejmě institucionální formy se musely pozměnit. Pozměnila se poněkud role tehdy regionálních rozvojových agentur, místo toho se vytvořily výbory, kde je obsažena autentická, reálná politická reprezentace regionů, takže tady samozřejmě byl rozdíl mezi reálným vznikem programu a chvílí, kdy vznikla autentická reprezentace. Nicméně na tom přístupu Evropské komise toto v podstatě nic nemění. To znamená, že je to osm regionálních programů, ale je sdruženo v podstatě jakoby do jednoho programového dokumentu. My v tom nespatřujeme omezování jakýchsi svrchovaných práv regionů.
        Na druhé straně ani nechceme fungovat jako někdo, kdo bude rozdělovat peníze regionům, protože tak to není myšleno, ale je pravda, že Evropská komise a evropské orgány nebudou moci z kapacitních důvodů komunikovat s každým krajem, kterých je jen u nás 14, vedle v Polsku 16, a další, to jsou desítky a desítky regionů a krajů. Tyto věci jsou skutečně podle mého názoru vedeny naprosto reálnými přístupy a rozhodně nechceme nikoho mentorovat, rozhodně nemáme v úmyslu nikomu ubírat, rozhodovat o tom, kdo dostane nebo nedostane, ale ta koordinační role ministerstva vůči zejména orgánům EU, domnívám se, i po reformě vrcholové státní správy bude muset v jistém slova smyslu jako komunikační článek vůči bruselské administrativě zůstat zachována.