Paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych vás seznámil s hlavními důvody a s hlavními argumenty, které vedly Senát k zamítnutí návrhu, který přišel z vaší komory.
        Tento návrh přichází do prostředí, které v této sněmovně v roce 1991 bylo vytvořeno schválením nové právní úpravy, která postavení církví a náboženských společností po letech totalitních režimů osvobodila od různých vazeb a patronací státu. Vrchnostenský přístup, kterému byly církve a náboženské společnosti vystaveny po mnohá desetiletí, zmizel a v naší zemi se rozvinul nový systém svobodného života těchto organizací.
        Dámy a pánové, samozřejmě že tento systém má své velké nedostatky, z nichž zejména nedořešené zůstávají otázky hospodaření a hospodářského zabezpečení těchto činností, ale také i některé z těchto problémů, o kterých přede mnou hovořil pan ministr. Nicméně církve a náboženské společnosti právní úpravu po roce 1991 vnímaly jako široký prostor svobody pro svobodnou činnost a bohužel návrh zákona, který byl připraven, vnímají jako omezení tohoto prostoru. To jsou tedy hlavní námitky a hlavní důvod, proč Senát se rozhodl zamítnout tento návrh.
        Pan ministr hovořil o tom, že se upřímně snažil o konsensuální návrh diskusí s církevními představiteli. Samozřejmě, diskuse probíhala po určitou dobu, ale je-li výsledkem této diskuse všeobecná nespokojenost církví a náboženských společností s tímto návrhem zákona, pak musíme konstatovat, že se konsensu dosáhnout nepodařilo a že diskuse měla pokračovat. To, co jste nevěděli ve chvíli, když jste hlasovali o tomto návrhu, byla skutečnost, že s tím nesouhlasí ani biskupská konference, ani Ekumenická rada církví, ani malé církve a náboženské společnosti, kvůli kterým vznikla iniciativa připravit novou právní úpravu.
        ***
        Dámy a pánové, otázka postavení charit a diakonií je otázkou toho, zda si vážíme práce tisíců lidí, kteří ve svém volném čase a za své vlastní peníze prokazují služby svým spoluobčanům. Tito lidé věnují svůj čas a svoji důvěru těmto organizacím. Změna registrace, která by vyplývala z přijetí úpravy - či změna evidence, jak mi napovídá pan ministr -, by znamenala nové postavení těchto organizací a není jisté, zda by se podařilo udržet či obnovit důvěru veřejnosti v podporu, kterou jim až dosud poskytovala. Navíc by vznikla nutnost vytvořit stovky, ne-li tisíce nových smluvních vztahů a tyto organizace by byly zatíženy administrativou, na kterou dosud nejsou vybaveny.
        Dámy a pánové, chci vás požádat, abyste zvážili tyto argumenty a abyste podpořili senátní stanovisko zamítnutím tohoto návrhu. Neznamená to nedostatek dobré vůle tuto problematiku řešit, znamená to pouze skutečnost, že diskuse o novém návrhu může pokračovat a že je možné dosáhnout konsensu.
        Se samotným principem registrace a snížením kvora na 300, což byl původní záměr tohoto zákona, je všeobecný souhlas. S tím, co k tomu bylo přidáno navíc, dnes nesouhlasí téměř nikdo.
        Prosím tedy, abyste se zachovali tak jako Senát a abyste vnímali, že zásahy státu do těchto citlivých otázek jsou opravdu vnímány ve světle oněch neblahých zkušeností, kdy stát se choval jako nadřazená vrchnost, a nikoliv jako ten, kdo má sloužit občanům.
        Děkuji vám. (Potlesk poslanců klubu KDU-ČSL.)