Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, promiňte, původně jsem nechtěl vystupovat. Přiznám se, že mě vyprovokoval pan poslanec Plachý konstatováním, že při projednávání a hlasování v hospodářském výboru nebyly odstraněny hrubé systémové chyby. Prosím, je to jeho názor. Já jsem přesvědčen, že správná interpretace je taková, že nebyla přijata řada pozměňovacích návrhů, mimo jiné i návrhy pana poslance Plachého. Označit to konstatováním, že nebyly odstraněny hrubé systémové chyby, a tvrdit to jako objektivní fakt, hraničí se subjektivním pocitem neomylnosti, ke kterému mohu pouze blahopřát. Osobně si myslím, že tomu tak není.
        Vedeme déle než rok diskusi o modelu prvního transformačního kroku české železnice. Pravděpodobně málokdo z nás pochybuje o tom, že budou v určité časové etapě následovat kroky další. Možná že někteří z nás si přáli krok větší, možná že někteří z nás si přáli krok razantnější, ale prosím, ptejme se, ve vztahu k čemu se ten krok děje: ve vztahu k současnému stavu. Ve vztahu k současnému stavu je to krok nepochybně správným směrem.
        Rád bych zdůraznil také jednu věc, která do značné míry limituje délku kroku, který může být učiněn, a to je jakýsi sociální smír, chcete-li, onoho subjektu, který má být transformován. Ekonomie, kolegyně a kolegové, není věda exaktní, je věda společenská a sebegeniálnější model, pokud se lidé v tomto modelu se pohybující nechovají podle jeho předpokladů, nemá šanci na konečný úspěch. Skutečnost, že tento krok, byť možná není tak velký, jak by si většina z nás přála, je krokem správným směrem a má souhlas zaměstnanců, tedy proběhne v sociálním smíru, dává obrovskou šanci na to, že krok proběhne úspěšně. To je také ten důvod, proč návrh tohoto zákona za předpokladu, že budou přijaty pozměňovací návrhy přijaté hospodářským výborem, jsem připraven podpořit.
        Děkuji za pozornost.