Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o silniční dopravě a zákon o dráhách, pod sněmovním tiskem č. 1007. Jde o návrh velmi široké skupiny předkladatelů, široké co do zastoupení všech klubů zastoupených v Poslanecké sněmovně, nicméně o návrh velmi stručný, a proto bude i mé vystoupení jako zástupce předkladatelů stručné.
        Myslím, že je korektní, abych řekl, jaký byl vznik tohoto návrhu zákona. Tento návrh zákona vznikl, resp. námět vzešel z iniciativy dopravních podniků v České republice a ostatních subjektů, které provozují hromadnou osobní dopravu. Zástupci těchto dopravních firem oslovili poslance zabývající se problematikou dopravy a ti si tento návrh osvojili a následně předložili Poslanecké sněmovně k projednání.
        Tento návrh zákona řeší dva problémy. První problém je, že dva zákony, které upravují práva a povinnosti dopravců na straně jedné a práva a povinnosti cestujících na straně druhé, upravují různým způsobem postup dopravců a povinnosti cestujícího pro případ, že je zjištěno, že se cestující nemůže prokázat platnou jízdenkou a odmítne zaplatit stanovenou sankci v souladu se zákonem. Nastává tedy problém, který je markantní zejména ve velkých městech, kde městská doprava je provozována jak vozidly, která se pohybují pod zákonem o silniční dopravě, tedy autobusová doprava, tak vozidly, která se pohybují v režimu zákona o dráhách, to jsou tramvaje a například metro, takže ten problém je zejména ve městech, kde městská doprava je kombinovaná a dopravce musí uplatňovat různý postup v případě, že cestující cestuje bez platné jízdenky metrem, a jiný postup v případě, že takový cestující jede autobusem. Myslím, že to je špatně a je to špatně nejen z hlediska dopravce, ale i z hlediska právních jistot cestující veřejnosti. Myslím, že je korektní, aby práva dopravce a povinnosti cestujícího pro tyto případy byly řešeny ve všech osobních dopravách stejně.
        Vzhledem k tomu, že zákon o silniční dopravě v současně platném znění jsme přijímali v době pozdější, považují předkladatelé úpravu v zákonu o silniční dopravě za lepší, a proto i znění, které je navrhováno předkládanou novelou, vychází právě ze zákona o silniční dopravě a znění, které je v zákonu o dráhách, přibližuje zákonu o silniční dopravě a navrhuje jasnou definici, jakým způsobem musí cestující prokázat svoji totožnost, aby nedocházelo k různému výkladu toho, jaká jsou práva dopravce a jaké jsou povinnosti cestujícího v případě, že je takový cestující zjištěn bez platné jízdenky a současně odmítne zaplatit vyměřenou sankci, která je samozřejmě stanovena v obou zákonných předpisech. To je část první, kde myslím, že by neměl být velký problém v Poslanecké sněmovně, a jsem připraven ho do poslední chvíle obhajovat.
        Druhý problém, který otvírá tato poslanecká novela, je problém, přiznejme si, diskutabilní. Já jsem připraven v této věci diskutovat a uvažovat o tom, že tato část nemusí být nutně součástí schváleného návrhu zákona. To je to, aby dopravci měli určitým způsobem privilegovaný přístup do evidencí obyvatel, do registru obyvatel. Tam samozřejmě lze zcela na místě diskutovat o tom, zda je důvodné z určitých důvodů umožnit dopravcům určité privilegované postavení oproti ostatním věřitelům, protože z tohoto titulu jsou věřitelé. To je samozřejmě argument pro to, aby dopravci neměli tento privilegovaný přístup. Na druhé straně můžeme hovořit o tom, že zde je dán určitý veřejný zájem, protože osobní doprava, jak známo, je v České republice masivně dotovaná, to znamená, že je zde určitý zájem státu na tom, aby jízdné bylo placeno a následné sankce byly efektivně vymáhány.
        To je podle mého názoru otázka, kde jsou argumenty pro i proti v této části navržené novely. Věříme, že ve výboru ve druhém čtení se tato věc vyřeší ke spokojenosti drtivé většiny pléna Poslanecké sněmovny. V tuto chvíli vám děkuji za pozornost.