Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená vládo, dámy a pánové, já bych myslím mohl shrnout výsledek diskuse tak, že potvrzuje všechno to, co o předmětu, o kterém mluvíme, víme. Mluvíme o vzdělávání, a vzdělávání a školství je obor, kterému podobně jako fotbalu, politice a pivu rozumí v této republice úplně každý, a tomu také odpovídají pochopitelně názory, které jsou velmi vyhraněné, protože každý chodil do školy, každý ví, co je dobrý učitel, co je dobrá škola, a každý do té debaty také chce nějakým způsobem přispět.
        Myslím, že můžeme být rádi - myslím, že je to zásluha pana ministra Zemana - že se školství stalo předmětem výrazné politické diskuse v této zemi. Je to v demokraciích naprosto obvyklé, protože školská politika je něčím, co hýbe politickou scénou v demokratických zemích, a já jsem rád, že začala hýbat tak trochu i naší politickou scénou.
        Souhlasím s tím, že návrh zákona je koncepční a odpovídá ideologickému dokumentu sociální demokracie, který je znám pod názvem Bílá kniha. Já myslím, že kdyby tento ideologický dokument byl jednoznačně politicky podporován a kdyby byl jednoznačně přijímán odbornou veřejností, měli bychom dnes při debatě o předloženém zákoně polovinu problémů. Bohužel tomu tak není, a proto nelze s tímto zákonem tak docela vyslovit souhlas.
        Myslím, že ideologicky lze vytýkat předloze několik hříchů. Mezi největší bych počítal kolektivismus, centralismus a konstruktivismus. Příklady těchto věcí tady byly zmiňovány, nechci proto jít do podrobností. Nicméně musím konstatovat, že předloha se nezbavila apriorního zaujetí proti privátním školám. Předloha se nezbavila zaujetí proti víceletým gymnáziím. Reziduum v podobě zkoušky, kterou předepisuje tento zákon víceletým gymnazistům, je přece nespornou šikanou, která je tam naordinována právě z nějakých doktrinářských pedagogických důvodů. Já vůbec nezpochybňuji to, že existuje odborná pedagogická veřejnost, která tuto šikanu považuje za užitečnou, nicméně si myslím, že je to typické reziduum toho, že víceletá gymnázia měla být touto předlohou původně smetena ze světa.
        Není pochyb o tom, že kritika financování, jak je tady předloženo, není osobním dílem kolegy Bartoše. Rozhodně nelze tuto věc takto personifikovat. Odborníci nejrůznějšího druhu mají na financování školství různé názory. To je prostě realita a s tou se musíme smířit. Jsou zákony, které prostě nelze napsat tak, aby byly stoprocentně po vůli všem, kteří do té věci budou chtít mluvit.
        Byla tu řeč o státních maturitách. Je velice zajímavé, že státní maturity, tak jak jsou navrženy v zákoně, jsou předmětem nejen politických, ale naprosto legitimních odborných výhrad a debat. Myslím, že je dobře, že se o nich debatuje, a možná by bylo dobře, kdyby se v té debatě pokračovalo mimo debatu o schvalovaném zákoně.
        Zajímavé je, že zákon zavádí další byrokratickou instituci, kterou bude Rada pro vzdělávání, což se mi zdá velmi zvláštní. Nevím, jaké rozumné opodstatnění tato instituce má.
        Já bych doporučoval tuto komplikovanou a konfliktní normu v tomto čase raději neprojednávat. Bylo tady řečeno, že se to dá dopracovat. To je nepochybně pravda, ale tento parlament je před volbami. Pan ministr to tady konstatoval a já se obávám, že v předvolební atmosféře, kdy si kdekdo bude chtít nasbírat politický kapitál, se dočkáme toho, že přepracovávání může mít podobu velmi zhoubnou pro věc samu, tedy ne dobrou.
        Já myslím, že lze jen doporučit návrh na zamítnutí, který tady padl. Rozhodně bych doporučoval, neprojde-li návrh na zamítnutí, vrátit tuto normu ministerstvu k dopracování. Děkuji za pozornost.