Myslím, že by bylo dobré zareagovat na některé výtky, které tady vznesl pan poslanec Filip. Jakkoliv chápu některé z nich a nepřipadají mi zcela irelevantní, tak musím říci, že ve znění pozměňovacích návrhů, které jsme schválili především v zahraničním výboru, se irelevantními stávají.
        Pokud se nemýlím, pan poslanec Filip vyslovuje určitou pochybnost nad tím, zda okruh jmenovaných osob by měl být odškodňován právě Českou republikou, když násilí a porušení lidských práv se vůči nim dopustil jiný stát. Chtěl bych ho vaším prostřednictvím, pane předsedající, upozornit, že právě proto byl pozměňovacím návrhem vložen do původního návrhu nový odstavec 4 do § 8, který zní: "Odškodněním podle tohoto zákona nejsou dotčena práva poškozených domáhat se odškodnění vůči jiným státům." Domnívám se, že tato výtka je dostatečně ošetřena.
        Se zvědavostí jsem sledoval tok řeči pana kolegy Filipa, který začal jakousi kritikou na adresu činnosti tzv. bílé emigrace v předválečném Československu, s kteroužto kritikou se samozřejmě neztotožňuji. Nicméně rád popřeji právo panu poslanci Filipovi, aby ji tady pronesl, ale byl jsem zvědav, kam se až ve svých vývodech dostane. Dostal se do stejného bodu, do kterého se dostal při minulé debatě ve sněmovně jeho kolega pan poslanec Štrait, když vytýkal tomuto návrhu zákona tu možnost, že by teoreticky mohl odškodnit i osoby, které se podílely na nějaké protistátní činnosti vůči Československu, jako členové např. zpravodajských služeb nacistického Německa, Maďarska, nebo dokonce Sovětského svazu.
        Jsem přesvědčen, že ryze teoreticky tato možnost tady existovala, nicméně ji považuji za ryze teoretickou a hlavně si nejsem jist, jakým zákonným opatřením, jakým pozměňovacím návrhem a jakou vylučovací metodou by bylo možno této výtce v tomto návrhu vyhovět.
        Cítil jsem velmi podobně jako určitý problém teoretickou možnost, že by byl odškodněn v rámci tohoto zákona někdo, kdo se eventuálně podílel nějakým způsobem na zločinech proti demokratickému Československu nebo kdo se aktivně podílel i na procesech souvisejících s likvidací demokratického Československa v letech 1938, 1939 atd. Jediná relevantní metoda, na kterou jsme přišli v souvislosti s tímto problémem a ve spolupráci s parlamentní legislativou, byla zakomponována metodou pozměňovacího návrhu do tohoto návrhu. Je to návrh, který se odvolává na tehdy platnou, tj. poválečnou legislativu. Je to § 2 odst. 1, kde bylo doplněno písmeno e), které zní - že se to nevztahuje na osoby atd. podle písm. e), které nebyly pravomocně odsouzeny pro zločiny směřující proti demokratickému Československu. Je tam odkaz na zákony, podle nichž by toto odsouzení za zločiny proti demokratickému Československu bylo provedeno, což jsou zákony z let 1945 a 1946 především, a nebyla osobou státně nespolehlivou podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících.
        Domnívám se, že je to maximum, které jsme mohli do tohoto zákona vnést pozměňovacími návrhy, a že jsme těmito pozměňovacími návrhy minimalizovali, a troufnu si říci zcela vyloučili, možnost, že by někdo, kdo se jakýmkoli způsobem provinil proti demokratickému Československu před druhou světovou válkou nebo nějakým způsobem spolupracoval s nacistickým režimem za druhé světové války, mohl být podle tohoto zákona odškodněn. Proto se domnívám, že výtky pana poslance Filipa jsou odstraněny a že tento zákon je bez dalších výtek a dalších průtahů a dalších přerušování či odkládání schvalitelný.
        Děkuji za pozornost.