Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, také bych se vyjádřil k proběhlé rozpravě o návrhu zákona o šumavském národním parku.
        Dovolte mi, abych na začátek se vyjádřil k proceduře, k postupu práce na přijetí tohoto zákona. Už tady zaznělo, že tento zákon byl projednáván již v červnu. Podle mého soudu jakékoli úvahy o zamítnutí tohoto zákona jsou velmi, velmi nešťastné. Chtěl bych z tohoto místa poděkovat nejen výboru pro životní prostředí, ale především poslancům, kteří jsou autory tohoto návrhu, a starostkám a starostům, kteří se na určité úpravě této poslanecké iniciativy podíleli. Těch prací tam bylo odvedeno obrovské množství. Mám pocit, že všechny strany došly ke kompromisu, který je pro šumavskou přírodu dobrý, zaručuje rozvoj obcí a především vnáší do této oblasti určitou jistotu.
        Tak jak byl Národní park Šumava vyhlášen nařízením vlády v roce 1991, není zde sebemenší důvod, čistě legislativní, zákon přijímat, ale je tady věcný důvod, protože je dobré, aby práce, kterou starostky a starostové odvedli na tomto zákoně spolu s předkládajícími poslanci, byla zúročena přijetím této právní úpravy.
        To, že v té předchozí diskusi padl i návrh toto zamítnout, by bylo velmi nešťastné z jednoduchého důvodu. Jestliže budoucnost Národního parku Šumava je nyní pouze opřena o nařízení vlády, naše zkušenost od roku 1999 s přijetím zákona o Národním parku Českosaské Švýcarsko ukazuje, že z hlediska průhlednosti vztahů na území národního parku jde o věcně i procedurálně lepší možnost existence takovéhoto velkoplošného chráněného území.
        Chtěl bych konstatovat, že zákon o Národním parku Šumava by měl být právním rámcem existence národního parku. Tento zákon musí na prvém místě zaručit naplňování cílů, pro které je národní park vyhlášen. Ale cílem existence národního parku není, jak by se někdo mohl domnívat, pouze ochrana přírody, ale také vytvoření podmínek pro rozvoj území národního parku, pro obce a jejich obyvatele, pro které existence národního parku nesmí být faktorem omezujícím, nýbrž motivujícím. A právě od léta minulého roku na řadě schůzek se starostkami a starosty jsme došli k tomu, že tato shoda, tento kompromis je nalezen.
        Chtěl bych konstatovat, že komplexní pozměňovací návrh, který vzešel z jednání výboru pro životní prostřední, je oním výrazem onoho kompromisu. Chtěl bych konstatovat, že k přístupu, který jsem před chvilkou naznačil, to znamená shoda v ochraně přírody se zájmy obcí, vystupuje bohužel snaha některých zájmových skupin využít přípravy a projednávání návrhu zákona o Národním parku Šumava k prosazení zájmů na komerční využití národního parku a jeho bohatství, zastíraná snahou o rozšíření podílu veřejnosti na správě a řízení národního parku prostřednictvím obecně prospěšné společnosti. Vycházím tady ze stanovisek nejen legislativy Ministerstva životního prostředí, ale také obou krajů, a co je pro mě velmi důležité, ze stanovisek obcí. Ty si tento způsob rozdělení, to znamená vznik OPS - obecně prospěšné společnosti - nepřejí z jednoduchého důvodu. Jako právní forma subjektu, který bude hospodařit s majetkem státu, je to velmi riziková úprava. Mohlo by jít o velmi nepřehledné nakládání s majetkem a podle názoru Ministerstva financí je to nevhodný návrh. Znamená to ve svých důsledcích odstátnění majetku, který by měl být podle návrhu některých předkladatelů do této založené obecně prospěšné společnosti vložen. Znamená to tedy, že převážná část šumavských obcí a s nimi i Ministerstvo životního prostředí odmítá myšlenku zřízení obecně prospěšné společnosti jako cestu, která sice může uspokojit ambice některých zájmových skupin, která však povede k nekontrolovatelnému využívání přírodního bohatství Šumavy pod rouškou existence národního parku.
        Ještě jednou bych chtěl připomenout, že podstatná část návrhu zákona, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava, je výsledkem společného úsilí obcí, na jejichž území se národní park nachází. Tady bych chtěl upozornit, že onen dopis, výzva starostek a starostů, byl podepsán především těmi, kteří zastupují obce v té centrální části Šumavy, a pro mě je to velmi důležitý signál nalezení kompromisu v této věci. Jde o to, že ten návrh, který nyní je předmětem našeho jednání, to znamená komplexní pozměňovací návrh, bude ještě předmětem další diskuse. Byl bych velmi rád, aby padly určité pozměňovací návrhy, které budou vycházet ze zkušeností jak samosprávy, tak i ochrany přírody.
        Co bych chtěl ještě konstatovat k tomu, co bylo zmíněno o té rozloze. Pokud jsem dobře pochopil, pan zpravodaj pan poslanec Beneš konstatoval, že Národní park Šumava má rozlohu 90 tisíc ha. Ve skutečnosti je rozloha šumavského národního parku 69 tisíc ha, ale to není až tak zásadní informace jako to, že vynětím dvou obcí a jejich katastrů z území dojde k vypuštění zhruba sedmi tisíc ha z území Národního parku Šumava. Chtěl bych konstatovat, že bychom šli přesně opačným stylem, než je s velkoplošnou ochranou přírody a krajiny nakládáno v rozvinutých západoevropských zemích. Tam se naopak národní parky rozšiřují. My bychom šli přesně opačně.
        Druhý moment, na který bych chtěl ještě upozornit, je záležitost, která je obsažena v komplexním pozměňovacím návrhu a má moji plnou podporu. Totiž území ve třetích zónách Národního parku Šumava by měla být převedena obcím. Současná praxe, kdy se privatizují pozemky ve třetí zóně Národního parku Šumava, je už úplně opačná praxe oproti trendům v západoevropských zemích, kde naopak stát, státní rozpočet vykupuje území, které patří nějakému soukromému subjektu a je na území národního parku. Mám pocit, že bychom zadělali příštím ministrům financí na velmi nešťastné požadavky na státní rozpočet, aby to vykupovali zpátky. Mimo jiné, byl by to evidentně nevratný proces, protože všichni víme, jakým způsobem… (Velký hluk v sále.)