Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan zpravodaj Klas měl nepochybně pravdu v tom, že tento návrh nemohla předložit tato vláda, protože jakkoliv mám kritický postoj k řadě vládních návrhů, tak takto ledabyle předložený návrh tato vláda za celé období ještě nikdy nepředložila. To je poznámka první.
        Omlouvám se za hlasovou indispozici, nebudu mluvit příliš dlouho, protože podstatné věci jsem řekl ve svém úvodním vystoupení. Přesto chci říci, že opět navrhnu zamítnutí této předlohy. Pokud nebude návrh na zamítnutí přijat, navrhnu vrácení výboru k novému projednání, a to proto, že si myslím, že závěry výboru nejsou dostatečné pro to, aby sněmovna mohla schválit návrh zákona, který by neměl tak závažné vady, které by mu nebránily vůbec v tom, aby mohl být uplatňován.
        Ještě mi přece jenom na začátku dovolte jednu věc obecnější povahy. Myslím, že jsme si teď v souvislosti s 25. výročím Charty a v souvislosti s tím, jak některá média vzpomínala výročí Anticharty, mohli uvědomit, jak to, co se požaduje v návrhu, pokud jde o vyrovnávání se s minulostí, jak to má u nás velmi povrchní účelovou povahu, která vůbec neodpovídá závažnosti věci. Chtěl bych vám tu odcitovat několik myšlenek Adama Michnika z diskuse, která na podobné téma, byť ne v souvislosti s podobnou předlohou zákona, ale na podobné téma, kterému obecně říkáme vyrovnávání s minulostí, proběhla i v Polsku.
        ***
        Část jeho významného vystoupení, které bylo uveřejněno v tisku Gazeta wyborcza, uveřejnily v prosinci Mosty. Možná že znáte tento týdeník, který slouží česko-slovenské spolupráci a udržování dobrých vztahů mezi národy bývalé Československé republiky. Budu Adama Michnika citovat a dovolávat se ho s vědomím, že jsou samozřejmě jisté rozdíly mezi vývojem polským, zejména mezi vývojem v době po vyhlášení výjimečného stavu, po Solidaritě, a obdobím českého vývoje za normalizace, ale přesto společné rysy jsou podstatnější, a proto osobně myšlenky Michnika považuji za podstatné a sám je přijímám za vlastní.
        Michnik říká jednu důležitou věc, a jakkoliv chápu, že před volbami zrovna k tomu moc vhodné pole asi není, myslím, že předvolební problematika by nám neměla zastřít některé vážné problémy fungování naší politiky. Částečně jsem se jich dotkl již v souvislosti s referendem a souvisí to s tím, že značná část občanů naší republiky není spokojena s politickou situací, pouze asi třetina občanů si myslí, že současná politická garnitura je lepší než garnitura za komunistického režimu. To jsou rozhodně věci, které stojí za vážnou úvahu, která by neměla být orientována pouze na ten nebo onen momentální politický zisk.
        Dovolte mi tady tuto malou osobní poznámku, že televizní pořad, v němž moderátorka - sám jsem ho neviděl, byl jsem o něm informován - se dovolá mé minulosti, mých názorů z doby, kdy mně bylo asi 25 let. Nemyslím si, že to má nějakou vypovídací hodnotu o mně, má to spíš vypovídací hodnotu o moderátorce a vypovídací hodnotu o tom, na jaké úrovni se tyto diskuse vedou.
        Adam Michnik říká jednu velmi důležitou věc na adresu Poláků a já si myslím, že bychom si ji měli říci na adresu naši. "Opravdu si myslím, že by Poláci už měli skoncovat se svou občanskou studenou válkou."
        A pokud jde o věci týkající se spisů, kterých se týká i předložený návrh zákona, Adam Michnik tam říká toto: "Spisy Státní bezpečnosti nebyly pořizovány za účelem shromáždění nějakých pravdivých důkazů, ale proto, aby Státní bezpečnost měla kompromitující materiál proti lidem režimu nepohodlným. Věrohodnost těchto materiálů je nulová a jejich zneužívání v politickém boji považuji za hanebné. Kromě to se staly velice cennou zbraní v rukou politických vyděračů, umožnily politické chuligánství."
        Tady dovolte mou osobní poznámku. To, co dělá Petr Cibulka, není nic jiného než politické chuligánství.
        A pokračuje citace Michnika: "Na základě těchto materiálů byla pošpiněna, zneuctěna spousta lidí, kteří mají velké zásluhy o svobodné Polsko."
        Vážení kolegové, tady končím s citací Michnika. Jinak vám doporučuji jeho závažný článek k zamyšlení před volbami i po volbách, protože tyto problémy volbami nekončí.
        Pokud jde o vlastní návrh zákona, řekl jsem, že je připraven velmi ledabyle. Předkladatelé se vůbec nevyrovnali s námitkami, které uvádí vláda. Například pokud jde o to, že tento návrh nerespektuje skutečnost, že se týká mezistátní smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Nemyslím si, že by kterýkoliv stát mohl takto bezohledně postupovat k právům občanů druhé země, jak se děje v tomto návrhu. To je jedna věc.
        Druhá věc. Považuji za pozitivní, že výbor pro bezpečnost a obranu tam dal aspoň pozměňující návrh, který říká "nejde-li o cizince". Aspoň tuto drobnou pozitivní změnu vítám, ale nemyslím, že by stačila k tomu, aby podstatné nedostatky předlohy byly odstraněny.
        Výbor pro bezpečnost a obranu také změnil návrh Senátu v tom smyslu, že zvláštním orgánem, který má rozhodovat o tom, zda ten nebo onen spis může nebo nemůže být zpřístupněn, nemá být orgán Senátu, má být orgán Poslanecké sněmovny. To ovšem není podle mého soudu tak jednoduché. Toto samozřejmě lze udělat jednoduše, ale problém je mnohem složitější. Parlament vstupuje do sféry exekutivy. To, co se týká rozhodování o těchto svazcích, je záležitostí exekutivy.
        Výbor pro bezpečnost a obranu říká také: Porušení povinností uložených ministerstvu je možno přezkoumávat soudem. Jestliže tady bude orgán, který bude rozhodovat o tom, zda ten svazek nebo onen svazek bude nebo nebude uvolněn, to nepochybně by asi mělo být také vyhrazeno soudní kontrole. A jestliže tady chceme zřídit pro to takovýto orgán Poslanecké sněmovny, pak tedy nám na něj zákon o jednacím řádu nestačí, protože to není výbor, to nemůže být orgán, který má postavení výboru, to nemůže být orgán, který má postavení komise, a nemůže to podle mého soudu být ani orgán, který má postavení vyšetřovací komise. To by byl zvláštní orgán, na který náš zákon o jednacím řádu nepamatuje.
        Něco tady uzákoníme - a bude to mít tak závažné vady, že to nebude fungovat, anebo to bude vyžadovat nutně stížnost Ústavnímu soudu, aby s touto věcí, která nepochybně se týká základu našeho ústavního pořádku, se vyrovnal.
        Znovu říkám, dávám návrh na zamítnutí. Nebude-li přijat, dávám návrh na vrácení výboru k novému projednání.