Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové. Já si dovolím reagovat na písemnou interpelaci z pohledu předsedy skupiny přátel Česká republika - Slovenská republika v naší Poslanecké sněmovně.
        Neustále se dostávám do kontaktu jak se zástupci slovenské menšiny v Čechách, tak se zástupci české menšiny na Slovensku a neustále řešíme dva základní problémy. První problém je otázka státního občanství a nepochopení nebo respektive neochota realizovat novelu zákona z roku 1999 zejména na českém Ministerstvu vnitra. Lidé, kteří se narodili na Slovensku a kteří svůj život prožili v České republice, prostě nemají nárok na české občanství a je lhostejné, jestli se sem přiženili, nebo jestli se po svatbě odstěhovali z České republiky tenkrát do jiného města v rámci Československé republiky. A stejně tak je to s těmi, kteří pracovali nějakou dobu pro úřad, instituci nebo podnik, který měl nebo neměl sídlo v obou státech naší tehdejší federativní republiky.
        Já rozumím tomu, co říkal pan místopředseda vlády, chápu to. Chápu jeho starost o finanční zdroje na český sociální systém, ale já myslím, že tato péče končí tam, kdy je namířena proti obyčejným lidským osudům, proti lidem, kteří nemohou za to, že buď z rozkazu, pokud šlo o vojáky z povolání nebo příslušníky policejních sborů tehdejších, nebo jenom proto, že vyhověli svým zaměstnavatelům a šli na určitou dobu do druhého státu tehdejší federace.
        Já jsem přesvědčen, že nejen že je možné, ale že dokonce je nutné jednat o změně toho zákona, a očekával jsem od pana místopředsedy vlády jiný přístup, než který prezentovali jeho oba předchůdci ve funkci ministra práce a sociálních věcí. Víte, ono se to těžko vysvětluje těm, kteří nedovedou pochopit, že pro nás je jednoduchost, případně úspora několika korun více než pocit skutečné péče státu o své občany. A tento obráceny gard, který byl nastoupen po roce 1993, je neustálým zdrojem třenic, které možná někoho oslovují, možná že někomu i vyhovují, ale které obtěžují běžné lidské vztahy mezi Čechy a Slováky v obou státech bývalé federace.
        Já bych se připojil k tomu, co říkal pan kolega Grebeníček, s tím, abychom odmítli tu odpověď nikoliv proto, že by snad pan místopředseda vlády neodpověděl pravdivě - on odpověděl zcela ve smyslu do této doby přijatých zákonů - ale proto, abychom vyjádřili vůli ke změně těch mezinárodních smluv a zákonů, které platí jak v České, tak Slovenské republice.
        Na závěr mi dovolte připomenout, že i toto téma bylo probíráno na poslední návštěvě petičního výboru ve Slovenské republice a shodli jsme se, že řekl bych uvážlivější přístup by byl minimálně na místě.
        Děkuji vám.