Milé dámy, vážení pánové, včera při projednávání programu naší schůze nebyl přijat návrh klubu KSČM na zařazení bodu, jehož obsahem mělo být usnesení Poslanecké sněmovny směrem k vládě právě v rozpočtových věcech. Pro návrh našeho klubu nehlasovali ani všichni poslanci ČSSD, a není možné se tedy divit, že tato skutečnost ovlivňuje náš postoj k návrhu rozpočtu a souvisejících zákonů v prvním čtení. Osobně považuji svůj přístup k projednávaným návrhům za doposud otevřený, a to především s ohledem na včerejší hlasování některých poslanců a dokonce členů vlády za ČSSD.
        Protože předpokládám, že ve svém závěrečném slovu bude reagovat pan ministr financí na obsah rozpravy, rád bych si ujasnil jeden problém, který je předmětem projednávání. Jde mi o návrh na zvýšení spotřebních daní. Je zřejmé, že vládní návrh počítá s tímto zvýšením jako s jedním ze zdrojů příjmové části rozpočtu. Aniž bych chtěl opakovat slova přednesená včera v rozpravě na toto téma mým kolegou Gongolem, chci i já vyjádřit určitou pochybnost nad tím, zda toto připravované zvýšení spotřebních daní nebude spíš v konečném důsledku pro státní rozpočet ztrátou místo plánovaného příjmu. Jsem totiž přesvědčen, že dojde-li k promítnutí zvýšení spotřebních daní do cen především pohonných hmot na trhu, povede to k cenovému zvýšení mnoha dalších výrobků a služeb, potažmo k dalšímu snížení koupěschopné poptávky, a tím i k dalšímu pokračování procesu ohrožení středního a drobného podnikatelského stavu a k dalším negativním dopadům do ekonomiky. Paradoxně se tedy může stát, že plánovaný příjem do státního rozpočtu bude převýšen ztrátou, kterou tento krok může ekonomice přivodit. Připadá mi, že bez zásahu vlády v cenové oblasti se tedy může stát něco podobného, jako kdyby například dráhy, pokud by si neviděly dál než na špičku nosu, ve snaze dosáhnout okamžitého příjmu prodaly lokomotivy a koleje.
        Jsem přesvědčen, že zvýšení spotřebních daní, tak jak je navrhováno, může skutečně znamenat efektivní příjem státního rozpočtu, ovšem za předpokladu, že vláda v rámci svých kompetencí bude schopna zabránit negativním dopadům tohoto zvýšení v oblasti cenové. Můj kolega Gongol se již zmínil o marži, která v oblasti pohonných hmot a tabákových výrobků existuje. Výše této marže podle mého hlubokého přesvědčení umožňuje jak na jedné straně zvýšení spotřební daně, tak na druhé straně i zabránění promítnutí tohoto zvýšení do jednoznačně negativního posunu cen těchto komodit na trhu a s tím spojené negativní dopady na ekonomiku.
        Vláda má možnost cenové regulace a v omezeném měřítku dokonce i cenového moratoria. Protože nebyl přijat, jak už jsem uvedl, návrh našeho poslaneckého klubu na zařazení dalšího bodu do programu schůze, nemám jinou možnost, než dotázat se nyní v této rozpravě pana ministra financí, zda vláda ČSSD v rámci připravovaného zvýšení spotřebních daní počítá a podle mého názoru bez cenových zásahů počítat musí s tím, že se toto zvýšení přenese do cen výrobků a služeb na trhu a k dalším negativním dopadům do ekonomiky, anebo zda vláda počítá s tím, že u těch komodit, kterých se zvýšení spotřební daně má týkat, použije nástrojů podle cenového zákona, tj. cenové regulace, popřípadě i cenového moratoria. Jde tedy o to, zda plánované zvýšení spotřebních daní má být na úkor obyvatelstva a ekonomiky, nebo na úkor dostatečně vysoké marže.
        Protože odpověď na tuto otázku je rozhodující pro mé posouzení, zda vláda hodlá zvýšením spotřebních daní dosáhnout skutečně zisku, anebo logické, i když možná nezamýšlené ztráty pro ekonomiku, a tím i pro státní rozpočet, prosím, aby se v závěrečném slovu k této otázce vyjádřil pan ministr financí zcela jednoznačně. Jeho odpověď ovlivní mé hlasování v prvém čtení. Děkuji.