Vážený pane předsedo, pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, pan kolega Klas nám zde podrobně popsal dramatické okolnosti přijetí tzv. lustračních zákonů v roce 1991. I jeho slova potvrzují, že byly produktem této doby, kdy porevoluční euforie pociťovala potřebu postavit určitou zeď mezi starý systém, jehož tajná služba, Státní bezpečnost, byla v očích mnoha lidí zvráceným symbolem, a mezi to, co teprve mělo být budováno.
        Kolega Filip i kolega Jičínský zde poměrně podrobně vysvětlili, že v případě lustračního zákona se jedná o předpis, který je postaven na principu kolektivní viny, který je v rozporu s mezinárodními smlouvami podle článku 10 ústavy, kterým je Česká republika vázána a který lidem v tomto státě nadělal rozhodně více škody než užitku, když po mnohých z nich házel špínu, které se museli náročně zbavovat v soudních procesech. Je to špatný zákon, který nám dělá ve světě ostudu, který je předmětem kritiky Rady Evropy, v Evropském parlamentu a v evropských i světových nevládních organizacích a kterého je podle mého přesvědčení potřeba se co nejdříve zbavit.
        O to víc mě překvapilo, že vláda ve svém stanovisku nezůstává ani oblečená, ani nahá, ale i o tom kolega Filip už mluvil.
        V dnešní době začíná být - a jsem tomu ráda - stále více diskutována otázka porušování lidských práv. Mluvíme o tom, snad v této věci už konečně také začínáme něco dělat, mluvíme o otázkách diskriminace romské menšiny, vzrůstá odhodlání bourání zdí a myslím, že se shodneme v tom, že můžeme být rádi. Na druhé straně posloucháme pseudoargumenty na obhajobu zákona, který bez soudu odsuzuje a diskriminuje velkou skupinu našich spoluobčanů, vytváříme presumpci viny, a teprve z výsledků následných rozhodnutí se dozvídáme, že také všechno mohlo být jinak.
        O tom, že tomu tak je, nasvědčují i dvě listiny, které mám v této chvíli před sebou. První z nich je posudek o služební činnosti při skončení služebního poměru příslušníka SNB zařazeného u Hlavní správy vyšetřování Státní bezpečnosti Federálního ministerstva vnitra, vydaný 1. 11. 1972. Druhou listinou je osvědčení Federálního ministerstva vnitra, vydané 24. srpna 1992, podepsané tehdejším ministrem vnitra ČSFR Petrem Čermákem, v němž se osvědčuje, že stejná osoba není evidována jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 451/1991 Sb.
        Chtěla bych vás poprosit, abychom se přestali o lidských právech pouze bavit a abychom si uvědomili, že dnes je rok 1999. Děkuji vám.