Vážená paní poslankyně, neshledávám. Neshledávám především proto, že ji nemohu shledávat z důvodů, které jsem uvedl v odpovědi na interpelaci pana poslance Langra. Nechtěl bych ale ji obecně shledávat proto, že - a tady navazuji vlastně na odpověď interpelované paní ministryně Parkanové v této věci - jsem přesvědčen, že v rámci dozoru nad vyšetřováním bez ohledu na ty posuny těch příslušností, ke kterým tam došlo, se pohybovaly v prostoru vymezeném ne jasně, v nešťastně formulovaném textu vyhlášky v původním znění, tedy v tom znění vyhlášky 265/1997.
        Podle mých informací a přesvědčení nešly k tíži a nebyly na újmu postavení obviněného. Rozhodně to, zda je důvodná obžaloba, zda je jim povinen konečný verdikt, přísluší soudům. Věcí soudů je, aby se s těmito problémy vypořádaly.
        Já neuvažuji - a to bych chtěl zdůraznit - o novele zákona o státním zastupitelství jako o šťastné, považuji to za další pokusy o prohloubení jakési definice zákonného státního zástupce nebo zákonného vyšetřovatele, ke kterým vlastně do jisté míry jsem přispěl, ale rozhodně dále bych nechtěl kráčet tou vyhláškou 218/1998, protože to, co chci a musím za každou cenu především garantovat, je naplnění ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
        A z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že ty kalkulace a spekulace a úvahy o tom, zda a který státní zástupce bude jak definován k tomu, aby ve věci konal dozor a eventuálně jeho nadřízený aby konal dohled, jsou procedurou předcházející soudnímu procesu, jejíž kvalita, nedostatky nebo dokonce porušení zákona musí býti zjištěny, zohledněny a musí se stát tím podkladem rozhodnutí soudu. A z tohoto hlediska jsem přesvědčen o tom, že obavy vyplývající z toho, co se odehrálo v té či oné konkrétní věci... A zase bych s politováním chtěl zdůraznit, že to sice kvituji, protože i tento případ byl inspirací pro provedení novely vyhlášky. Do té doby, tedy do 1. 10. 1998, byly zcela běžné situace, ke kterým právě docházelo, když se z nejrůznějších, i pragmatických, technických, územních důvodů přemisťovaly věci mezi jednotlivými policejními součástmi a v návaznosti s tím putoval i ten dozor z jednoho státního zástupce na druhého, čímž docházelo k nesystematickému dozoru, kde docházelo víceméně i k ohrožení toho, že ta základní funkce dozorování ze strany státního zastupitelství plněna není a nebude.
        Právě pro tyto nejasnosti a nenaplnění smyslu dozoru nad vyšetřováním po oslabení možnosti konat skutečně účinný dozor nad vyšetřováním jedním, za dozor nad vyšetřováním plně odpovědným a svým nadřízeným prokurátorem kontrolovaným státním zástupcem, je zadání, které jsem se pokusil vyřešit tou novelou vyhlášky. Předpokládám, že od 1. 10. se v tomto směru už podobné případy opakovat nemohou. Rozhodně tvrdím a vím, že případ dr. Nováka v tomto směru nebyl jediným, a proto jen obtížně bych mohl vyvozovat z toho, že šlo o nějaké osobní nebo dokonce politické interesy, které vedly ke vzniku této situace, že se jednalo o případy zcela běžné a zcela standardní, které pramenily ne z nějakých osobních nebo politických projektů těch jednotlivých státních zástupců, ale z možnosti nebo skutečností, které z původního textu prostě vyplývaly.
        ***
        A které do jisté míry byly používány na to, aby jedno státní zastupitelství, abych tak řekl, třeba na určitou chvíli, bylo jen pro to, že věcí se začala zabývat jiná složka policie. Děkuji za pozornost.