Děkuji, paní předsedající. Výjimku z toho, co jsem právě říkal, tvoří snad jen dva pozměňovací návrhy, jejichž motivem je podle našeho názoru spíše nedorozumění než nesouhlas se základním přístupem k zákonu. Je to jednak pozměňovací návrh, který osvobozuje ty povinné subjekty, které nemají příslušné technické vybavení, od povinnosti zpřístupnit základní informace způsobem umožňujícím i dálkový přístup. Je to nedorozumění v tom smyslu, že jednak návrh zákona nepředpokládá a neukládá povinnému subjektu povinnost si takové technické zařízení opatřit, pouze povinnost zveřejnit informace způsobem, který umožňuje dálkový způsob, tzn. tam, kde takové technické vybavení existuje, např. na okresním úřadě. Podle našich informací potvrzovaných Svazem měst a obcí umístění požadovaných informací na takovém zařízení, kterým disponují okresní úřady, bude bezplatné i v budoucnu. To je jeden návrh, se kterým jsme chtěli trochu polemizovat.
        Druhý návrh spočívá v přehlédnutí. Je to návrh na prodloužení lhůty § 13 odst. 3 z 15 na 30 dnů. Toto prodloužení už totiž nyní existuje v § 47 odst. 3 senátního návrhu, a pokud by tento pozměňovací návrh byl schválen, byla by lhůta dále dvakrát prodloužena, tzn. nikoliv 30, ale na 60, resp. druhý rok 45 dní, a to si myslím, že ani autoři pozměňovacího návrhu neměli na mysli.
        Poslední poznámka se týká pozměňovacího návrhu ústavně právního výboru na zestručnění názvu návrhu zákona, tzn. vypuštění toho zkráceného názvu zákona o svobodě informací jako lingvisticky nepřesného. Já bych jenom tady zdůraznil, že používání těchto názvových zkratek je běžné u jiných zákonů. Umožňuje odkazovat na zákon stručnějším a přehlednějším způsobem a i z hlediska mezinárodního srovnání by stálo za to zachovat název zákon o svobodě informací, protože všechny zákony tohoto typu mají ve všech zemích, kde byly dosud zavedeny, prakticky stejný název, čili tato legislativní zkratka umožňuje velmi rychlou orientaci.
        Děkuji vám, paní předsedající.