Děkuji, pane předsedající, že mám možnost reagovat, protože přece jenom demagogie by měla mít jisté hranice. Začnu od konce - nakolik má regulátor neomezené kompetence. Neomezené kompetence vůbec nemá. Jsou dány zákonem, jsou velmi striktní. Pravomoci jsou samozřejmě poměrně značné. Umožňují za jistých okolností uvalit nucenou správu, odejmout bankovní licenci; protože někdo bankovní licenci uděluje, tak ji také někdo musí mít právo odejmout. Nicméně to, kdy může takto regulátor učinit, je velmi přesně vymezeno. Je to velmi striktní a neznamená to, že naše kompetence jsou neomezené.
        Máme samozřejmě poměrně značné pravomoci z hlediska získávání informací o tom, jak vypadá situace v bankovním sektoru a v jednotlivých bankách. Nicméně to, co můžeme bankám uložit, je velmi přesně definováno. Především můžeme uložit nápravu opatření, což jsou věci, které se dělaly. Nejsou to záležitosti, o kterých můžeme průběžně informovat veřejnost, protože stěží se dá od regulátora očekávat, že by měl aktuálně informovat o situaci v té či oné bance.
        Opatření byla přijatá celá řada. Základní problém Union banky byl v tzv. speciálních úvěrech, to znamená úvěrech spřízněným osobám, které nebyly řádně oprávkovány, a banka neměla dostatek kapitálu, aby tyto oprávky pokryla. Těch opatření byla celá řada. Není vůbec pravda, že jsme byli nečinní. Snažili jsme se tlačit na akcionáře, aby zjednali nápravu v bance. Zdůrazňovali jsme, že přivedení strategického investora by bylo zřejmě cestou k tomu, jak toho dosáhnout. Banka evidentně nebyla v posledním roce schopna splnit veškerá opatření. I když nutno přiznat, že v rámci svých možností dělala maximum a některá opatření se dařilo plnit.
        Komu je to ku prospěchu? Tato otázka se dá asi položit vždycky. Ale koneckonců i kdyby banka byla prodána, tak buď můžete něco zlikvidovat úplně, anebo to prodáte jako celek, anebo prodáte některé jednotlivé části.
        Pochopitelně pokud skutečně dojde - a znovu říkám, že nechci předbíhat událostem - na likvidaci banky, je velmi pravděpodobné, že likvidátor se bude snažit dostat maximum z aktiv, která v bance jsou. Součástí aktiv jsou pobočky a je velmi pravděpodobné, že někdo v českém bankovním sektoru o tyto pobočky projeví zájem. Doufám, že za ně poměrně dobře zaplatí, aby se dostalo z aktiv co nejvíce. Nicméně představa, že budeme odebírat bankovní licenci proto, aby si někdo mohl koupit pobočky, je absurdní a k ničemu takovému nám zákon právo nedává.
        Co se týká arbitráže. Samozřejmě souhlasím s tím, že má informace nebyla úplná. Říkal jsem, že na to tady není ani prostor. Tato otázka ovšem je významná. Je pravda, že 6. března by mělo probíhat arbitrážní řízení o příslušnosti arbitrážního soudu, zda bude projednávat ten sporný bod. Čili to, že by se rozhodlo o nějaké výši plnění ze strany ČNB vůči UB ten den, je absolutně vyloučené. Navíc je velmi pravděpodobné, že ať už arbitrážní řízení dopadne jakkoliv, bude pokračovat potom u řádného soudu. Je velmi pravděpodobné, že druhá strana se odvolá. Pravda je v tom, že tady je konflikt zájmů. My jsme požadovali, aby banka o této pohledávce neúčtovala, protože je dost obtížné si představit, že řeknu "já mám za někým pohledávku a zaúčtuji ji, aniž bych ji oprávkoval" za předpokladu, že o této pohledávce nerozhodl soud, popřípadě pokud ji dlužník neuznal.
        Je pravda to, že je to pozůstatek konsolidačních procesů. Nicméně my jsme v roce 1999 uzavřeli tzv. dohodu o narovnání. Mám ji tady, ale obávám se, že nemůžu bez souhlasu druhé strany přesně citovat. Nicméně konstatuji, že dohoda o narovnání uzavřená koncem roku, v prosinci 1999, naprosto explicitně stanoví, že veškeré závazky a pohledávky mezi UB a ČNB jsou vypořádány a že ani jedna strana po druhé v budoucnu nebude nikdy nic požadovat. Z toho důvodu naprosto jednoznačně odmítáme jakkoliv vznesený nárok, který osobně považuji za velmi účelově vznesený a byl vznesen právě v posledních týdnech, aby paralyzoval regulátora a dostal ho do konfliktu zájmů. Z tohoto důvodu existuje právní názor, který říká, že nemůžeme tlačit na banku, aby odúčtovala, ačkoliv účtování bez opravných položek o takovéto pohledávce považuji za naprosto v rozporu s účetními principy.
        Podstatné je, nakolik spor, případné plnění, protože já nemohu předjímat, jak arbitrážní řízení a potenciálně soud rozhodne, jaký bude mít vliv na likviditu, respektive kapitálovou přiměřenost banky. Mohu konstatovat, že s touto pohledávkou nestojí a nepadá hospodářská situace UB. Podstata je v tom, že banka by měla vyoprávkovat poměrně velké množství úvěrů, což byl závazek Invesmartu, který měl pokrýt, plus Invesmart počítal s asistencí státu. Všechny tyto prostředky dohromady včetně té pohledávky, o kterou UB účtuje, podle mě v rozporu s účetními předpisy, tak zajišťují jakousi kapitálovou přiměřenost v tomto okamžiku. V návaznosti na to, že stát rozhodl nejednat o daném restrukturalizačním programu, tak pokud Invesmart nedodá finanční prostředky, které slíbil, tak v takovém případě by kapitálová přiměřenost klesla pod jednu třetinu nezávisle na té pohledávce.
        Já se proto domnívám, že ohledně pohledávky jsme postupovali velmi korektně, ač ji považuji za velmi účelovou. Nakonec jsme netlačili na odúčtování této pohledávky, ačkoliv podle našeho názoru by banka měla vytvořit opravné položky. Ale není to klíč ke kapitálové přiměřenosti banky a není to ani klíč k likviditě.
        Děkuji.