Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, je nepochybné, že zákon o válečných hrobech v našem právním systému doposud chybí. V současné době spadá do režimu právní úpravy pohřebnictví, pouze okrajově je pak zmíněno v důvodové zprávě, že tuto problematiku řeší některé právní předpisy a mezinárodní smlouvy, především Ženevské smlouvy z roku 1949 a Dodatkový protokol z roku 1977. Obdobné závazky jsou pak obsaženy v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách. Organizačně a finančně je pak řešena usnesením vlády ČR č. 427 z 5. května 1999 a přílohou k tomuto usnesení ze 6. prosince 1999 pod č. 1292.
        Předložený návrh zákona obsahuje však celou řadu nepřesností, které by mohly vést k různým způsobům výkladů. Ve svém vystoupení chci poukázat na některé z nich.
        K § 1 Předmět úpravy. Vzhledem k dosud neznámému počtu lidských pozůstatků válečných obětí ve smyslu zákona 256/2001 Sb. písm. c) nepohřbených je nutné předmět úpravy rozšířit o nakládání s lidskými pozůstatky válečných obětí, které se nacházejí mimo území veřejných pohřebišť, neveřejných pohřebišť nebo ke dni nabytí platnosti tohoto zákona na místě veřejnosti neznámém. Jedná se zejména o lidské pozůstatky, které v důsledku válečných událostí byly uloženy někde pod chodníky, inženýrskými sítěmi či na soukromém pozemku nebo byly objeveny při melioračních úpravách.
        K § 2 Vymezení pojmů - odst. 1. Hrobem by neměl být objekt, kde nedošlo k pohřbení, to je uložení lidských pozůstatků do hrobu. Pamětní deska je pietní vzpomínkou na oběti, toto místo může požívat pouze vážnost vyplývající z přiznaného statutu, ale nikdy nebude hrobem. Rovněž pomník, deska, rámy a další předměty na hrobě umístěné nemohou být hrobem, ale pouze hrobovým příslušenstvím válečného hrobu.
        K odst. 2. Chybí základní identifikace umístění válečného hrobu, to je katastrální území a parcela, údaj, kdo a kdy, na základě čeho provedl identifikaci pohřbených. Označení vlastníka válečného hrobu vychází z výše uvedených nepřesností. Vlastník může být pouze pozemku, na kterém se hrob a hrobové příslušenství nachází. Ostatky pohřbených nemůže nikdo vlastnit a domáhat se ve vztahu k nim vlastnického práva.
        K odst. 3. Není zde řešeno, zda je péčí o válečné hroby exhumace pohřbených lidských pozůstatků nebo pohřbení lidských pozůstatků válečných obětí dosud nepohřbených. Úpravou válečného hrobu nemůže být úprava cesty ke hrobu, ale pouze přístupu ke hrobu nebo komunikací, které jsou součástí pohřebiště.
        K § 3 Péče o válečné hroby. Válečný hrob nemůže mít vlastníka, neboť se jedná o hrobové místo určené ke zřízení hrobu za účelem uložení lidských pozůstatků nebo ostatků. Pokud majitel pozemku není totožný se zřizovatelem hrobového příslušenství, jedná se o nájemce hrobového místa, ne o majitele hrobu. Majitel může vlastnit pouze hrobové příslušenství.
        Návrh dalších ustanovení řeší údržbu a úpravu válečných hrobů administrativním způsobem bez vazby na občany, obce a případně jiné, k tomu účelu fungující organizace.
        ***
        V naprosté většině případů vlastník, pokud je jeho vztah založen na komerčním základě, nemůže mít zájem na finančně nákladném zajišťování piety a vážnosti hrobového místa vzhledem ke skutečnosti, že není majitelem hrobového příslušenství a nemá v přímé vazbě na další předpisy právo údržbu uvedených objektů zajišťovat na vrub odečitatelných nákladů. Rovněž tak případně vzniklé neziskové společnosti občanů nemohou zhodnocovat cizí majetek v rámci vlastních nákladů. V důsledku to znamená, že tam, kde dosud není znám vlastník objektů umístěných na jiném pozemku než ve vlastnictví obce, nebude nikdo, kdo by údržbu válečných hrobů zajišťoval. V celkovém důsledku to znamená, že případnou existenci hrobů válečných obětí většina soukromých vlastníků nepřizná nebo je uvede do nepoznatelného stavu.
        Dalším negativním aspektem je, že v případě výskytu válečných hrobů mimo areál pohřebišť jednotlivým lokalitám není přiznáno právo vyplývající z existence pohřebiště podle zákona č. 256/1991 Sb. Není stanoven správce pohřebiště. Tento stav se projeví v nízkém stavu odbornosti a přetrvávajícím nezájmu široké veřejnosti.
        I přes tyto nepřesnosti je možné propustit tento návrh zákona do druhého čtení s tím, že se k tomu zpracují pozměňovací návrhy. Mimo přikázání výboru pro obranu a bezpečnost navrhuji, pokud tento návrh bude přijat, aby byl přikázán i výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji.