Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl připomenout slova bývalého ministra zdravotnictví Jana Stráského, který kdysi dávno řekl, že zdravotnictví nemůže zkolabovat. Ano, je pravdou, že zdravotnictví nezkolabuje, jenom se při neřešení nakupených problémů budou zdravotnické služby zhoršovat. Že se tak ještě nestalo, je zásluhou nezměrné obětavosti a vytrvalosti zdravotnických pracovníků, a nikoliv politické reprezentace. V této oblasti máme dluh, který musíme urychleně vyrovnat.
        Když má někdo zdravotní potíže, tak ho nezajímá politické přesvědčení ošetřujícího lékaře a zdravotní sestry ani politická příslušnost ředitele nemocnice či ministra zdravotnictví. Dokonce ho nezajímají ani finanční poměry daného zdravotnického zařízení. Jediné, co ho v tu chvíli bude zajímat, je, aby se jeho zdravotní problém řešil co nejrychleji a aby se pokud možno úplně odstranil. To bychom měli mít na paměti při všech našich jednáních o situaci ve zdravotnictví a je to dobrá platforma pro hledání řešení.
        Tato Poslanecká sněmovna má z titulu své zákonodárné a kontrolní funkce spoluodpovědnost za stav českého zdravotnictví. Zatím jsme byli schopni jenom se nekonečně dlouhou dobu dohadovat o tom, jakými pravidly se má naše zdravotnictví řídit. Životnost ministra zdravotnictví, tedy samozřejmě životnost v uvozovkách, je zhruba jenom jeden a půl roku. Jeho politické zadání bylo obvykle daleko více o udržování resortu v chodu a zase v uvozovkách "hašení aktuálních požárů" než o koncepční práci.
        Když jsem se připravoval na dnešní schůzi sněmovny, přečetl jsem mnoho záznamů z jednání minulých let. Chtěl jsem původně vybrat některé zajímavé pasáže a dokumentovat na nich vývoj názorů. Posléze jsem zjistil, že to nemá smysl. Navíc bych mrhal naším drahocenným časem, protože každý z nás přistupuje ke zdraví a poskytování zdravotnických služeb z jiného ideologického úhlu pohledu.
        Jsem přesvědčen, že jsme povinni vůči občanům České republiky oprostit se od ideologických nánosů a rozetnout tento bludný kruh. Musíme najít kompromisní a efektivní řešení. Permanentní politický boj jednak ve sněmovně, jednak mezi ministerstvem a správou krajů nemůže vést v tomto případě k ničemu pozitivnímu.
        Jsem rád, že sněmovna si vyžádala koncepci zdravotnictví. Znamená to, že i v myšlení pravicových stran došlo k posunu a dnes již uznávají, že vytvoření této koncepce je nutným krokem. Obzvláště bych chtěl poděkovat Občanské demokratické straně, která ještě donedávna považovala zdravotnictví za volnotržně řiditelnou oblast. Připomněl bych zde památná slova bývalého ministra Rubáše, po kterém se také chtěla koncepce, kdy řekl, že není komunistický plánovač. Dnes Občanská demokratická strana stojí v čele snahy o to, aby koncepce zdravotnictví byla vytvořena.
        A teď několik slov k předkládanému materiálu. Doba k jeho zpracování byla poměrně krátká. Navíc nelze očekávat, že by materiál takového významu mohl být schválen bez předchozí diskuse. Proto chápu, že nám ministryně zdravotnictví předkládá zatím teze, které jsou východiskem pro vytvoření koncepce. Nicméně se domnívám, že po obsahové stránce reálně odrážejí kladné i záporné stránky resortu a naznačují možné cesty řešení problému.
        Navrhuji proto, abychom tento materiál předali, určili k důkladné diskusi výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Dovolím si tady připomenout, že tento výbor má zřízený podvýbor pro lékovou politiku a koncepci zdravotnictví. Ministerstvo by na základě připomínek, které vzejdou z jednání výboru, připravilo přepracovanou verzi koncepce zdravotnictví, kterou by paní ministryně předložila k posouzení a případnému schválení na některou z dalších schůzí Poslanecké sněmovny. Tímto mechanismem by mohl a měl vzniknout konsensuální dokument, který by byl východiskem pro pokračování reformy českého zdravotnictví. Opačný postup, tj. odmítnutí tohoto materiálu po případných kritických připomínkách, které zřejmě z této rozpravy vzejdou, by podle mého názoru nevedl k žádnému rozumnému výsledku. Dokonce i tzv. pomyslné politické body získané tímto způsobem, si dovolím tvrdit, že by byly jenom potvrzením naší přetrvávající neschopnosti řešit závažný problém českého zdravotnictví.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců ČSSD.)