Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, požádal jsem předsedu sněmovny o zařazení vaší odpovědí na mou interpelaci, neboť jsem přesvědčen o tom, že nedoceňujete závažnost mé interpelace týkající se výpočtu důchodů u těch pracovníků, kteří odcházejí do důchodu z dřívější důchodové kategorie 1 a 2.
        V prvé řadě bych chtěl reagovat na vaši poněkud zastřenou výtku, že se jedná v podstatě již o druhou interpelaci v téže věci. Kdyby si úředník, který vám připravoval odpověď, dal tu práci a seznámil se s ústní reakcí vašeho předchůdce v této sněmovně, v té době ministra práce a sociálních věcí pana Špidly, pak by zjistil, že ten v té době prohlásil - cituji: Pane poslanče, máte pravdu, ale já tento problém neumím řešit. Z vaší odpovědi, ve které říkáte, že nemám pravdu, proto zcela logicky vyplývá, že o stejnou interpelaci nejde, neboť váš závěr je jiný, než bylo tehdejší stanovisko pana Špidly. Takže logicky nemohlo jít o stejnou věc, ledaže by šlo o jiný závěr v téže věci a někdo by neměl pravdu. A to pan Špidla, nebo vy. Toto je dle mého názoru jediný možný a logický výklad.
        Chci vás ujistit, že cílem mé interpelace bylo nabídnout možné řešení, o kterém váš předchůdce prohlásil, že je nezná. To byl hlavní smysl mé interpelace, totiž pokusit se najít to vzpomínané řešení. V podtextu bylo i to, abyste uhájil svou tvář - mimochodem stále úsměvnou - před svými voliči, kterým jste na Karvinsku slíbil, že po vyhraných volbách to vyřešíte. Nechci věřit tomu, že byste se řídil heslem "sliby se slibují", a raději nebudu pokračovat dále.
        Protože chci tuto sněmovnu požádat, aby s odpovědí pana ministra Škromacha nesouhlasila, pokusím se vás stručně seznámit s obsahem interpelace a návrhem na řešení.
        Abych mohl pochopit příčiny podle mého názoru nespravedlivého výpočtu důchodu s nárokem dle 1. a 2. kategorie, prostudoval jsem si průběh projednávání zákona 235/1992 Sb., kterým byly zrušeny k 31. 12. důchodové kategorie do té doby platné. Tento zákon schválilo Federální shromáždění dne 28. 4. 1992, a to při opakovaném jednání. Zdůrazňuji opakovaném jednání, neboť první hlasování tento návrh zákona zamítlo.
        V tomto druhém jednání byl tehdejší ministr pan Miller vyzván, aby se ve svém zdůvodnění soustředil na kolizní místa. Ve své úvodní řeči řekl - cituji: Reforma musí plně respektovat práva již nabytá jednotlivými občany. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená, že ten, kdo do konce roku 1992 měl odpracován příslušný počet let ve zvýhodněné kategorii, má právo až do roku 2016 na zvýhodněný výpočet. Tuto skutečnost potvrdil slovy - opět cituji: Od 1. 1. 1993 se ruší důchodové kategorie, současně však nároky vyplývající z dosavadního zařazení do různých kategorií pracovních i kategorií funkcí se zachovávají až do 31. 12. 2016, a to jak plné, které spočívají ve výhodnějším zhodnocení těchto dob, vyšší základní výměře, vyšších maximálních výměr, snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod, tak i dílčí, které spočívají pouze ve výhodnějším zhodnocení těchto dob. - Pane ministře, chci podtrhnout větu: vyšších maximálních výměr, vyšší základní výměry.
        V roce 1995 pak vyšel zákon 155/1995, o kterém jste vy sám prohlásil, pane ministře - a to, znovu podotýkám, s širokým úsměvem - v pořadu Kotel, že je to paskvil. Já s vámi v tomto bodě plně souhlasím. V té době již nevyhovovalo omezení těchto důchodů, které činilo před tím 3 800 Kč, a to vzhledem k postupné inflaci, a tak byl strop valorizován částkou 5 100 Kč + 1 310. A tady jsme u merita věci. Částka 5 100 Kč je ve stejné výši počítána dosud, i když od té doby došlo k valorizaci důchodů o více než 45 %. Tím se stává, že ti, kteří odcházejí dnes do důchodu z kategorie jedna nebo dvě a měli ke konci roku 1992 odpracován příslušný počet let v těchto kategoriích, mají o 3 000 Kč menší výměr než ti, kteří např. odešli do důchodu v roce 1995.
        ***
        Domníváte se, pane ministře, že je to spravedlivé? Jistě víte o tom, že důchody obecně jsou nižší u tzv. starodůchodců než u novodůchodců a že tento opačný výsledek u tzv. zvýhodněných důchodů, podle dřívějších kategorií 1 a 2, je naprosto a zcela nelogický. Koneckonců sám prohlašujete, že valorizace by měla nápomoci srovnat tzv. starodůchody, a to vyšším procentem valorizace. Jak to, že u těchto důchodů je to zcela opačně?
        Na závěr mi, pane ministře, dovolte položit čtyři otázky, na které bych žádal, a to podotýkám a podtrhávám, zcela logickou odpověď. Nemusí to být ani s širokým úsměvem, pro vás při odpovědích na složité otázky tak typickým. Ale o tu logiku bych, pane ministře, naopak velmi a velmi prosil.
        1. Jak je možné, že novodůchodci z kategorie 1 a 2 mají nižší důchody až o 3 000 korun proti starodůchodcům, což je u ostatních důchodů zcela opačně? Co je příčinou stavu, který zákon č. 235/1992 Sb. nestanovil, a naopak, jak jsem vám citoval z příslušného jednání Federálního shromáždění, garantoval až do roku 2016 nárok na zvýhodnění, a to zvýhodnění všechna, včetně zvýhodněných výpočtů?
        2. Jaký je tedy váš návrh na řešení této nespravedlnosti, o které svědčí dosavadní rozdíly, které se samozřejmě při neřešení tohoto problému dostanou v roce 2016 podle mého názoru do těžko odhadnutelných částek v neprospěch tzv. novodůchodců vyměřených z první či druhé důchodové kategorie?
        3. Z čeho vzešla částka 5 100 korun jako strop pro důchod v první kategorii v roce 1995 a proč se neupravovala v každém dalším roce s ohledem na valorizaci důchodů? To je totiž podle mého názoru ten základní omyl, který v důchodovém systému a výpočtu důchodů je.
        4. Čím si vysvětlujete rozdílné vyjádření vašeho předchůdce, že mám pravdu a neumí to řešit, od vašeho stanoviska, kdy říkáte, že pravdu nemám?
        Děkuji za logické odpovědi.