Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, velmi rád bych zareagoval na dotazy. Vezmu to postupně, jak byly položeny.
        Co se týká úvěrů podnikům a zejména malým a středním podnikům, je to poměrně složitá problematika. Není to pochopitelně o tom, co pro to může, či nemůže udělat centrální banka. My můžeme nastavit pouze jedny úrokové sazby. To říkám spíš zjednodušeně, ale nemůžeme pochopitelně, což je zcela zřejmé, stanovit jiné úrokové sazby pro ten či onen sektor ekonomiky, ať už regionálně, nebo z hlediska typu podniku. Pokud vláda chce nějakým specifickým způsobem podpořit tu či onu část ekonomiky, tak je to potom odpovědnost vlády a my pro to opravdu těžko můžeme něco udělat.
        Nicméně to neznamená, že bychom se této problematice nevěnovali nebo že bychom ignorovali její význam pro makroekonomický vývoj, a proto bych rád uvedl několik relevantních skutečností.
        Za prvé. Úvěry nejsou jediným zdrojem financování. Významnější kategorií než úvěry je vývoj peněžní zásoby, která ještě nedávno byla dvouciferná, posléze poklesla, takže dnes se již nepohybuje nad úrovní deseti procent, ale peněžní zásoba celkem slušně roste a daleko lépe odráží skutečný vývoj dostupnosti financí uvnitř ekonomiky. Odráží i příliv zahraničního kapitálu například. V této souvislosti bych konstatoval, že právě příliv zahraničního kapitálu do značné míry nahrazoval korekci na straně úvěrů, na straně úvěrování ekonomiky.
        Nedomnívám se, že by byla pravda, že banky nemají zájem o úvěrování malých a středních firem. Taktéž se nedomnívám a troufám si tvrdit, že je dokonce nepravdivé tvrzení, že by vládní dluh v současné době - to neznamená, že se to nemůže stát - ale že by vytlačoval úvěry soukromému sektoru.
        Likvidita je v bankovním sektoru dostatečná. Lze to doložit i tím, že banky hledají možnosti, jak deponovat a zúročit prostředky, které mají k dispozici třeba i v zahraničí. Nedomnívám se, že výše nastavení úrokových sazeb by toto mohla nějakým fundamentálním způsobem změnit. Je třeba konstatovat i to, že nikdo asi nemá větší zájem na tom, aby banky půjčovaly, protože ony skutečně nevydělají žádné peníze, které by udělaly radost akcionářům tím, že by investovaly všechny prostředky do státních dluhopisů. Zájem tam bezpochyby je.
        To, proč to není jednoduché, není ovšem triviální otázka. Je to o celkovém prostředí. Banky často mluví o potřebě podívat se znovu na zákon o konkursu, na celkové podnikatelské prostředí, na to, jak vypadá komunikace bankami, na to, jak vypadá účetnictví menších a středně velkých firem atd.
        Rád bych poukázal na to, že asi v tomto okamžiku se těžko můžeme věnovat těmto věcem do detailu, ale pokud je mi známo, vláda připravuje materiál orientovaný právě na malé a střední podniky, kde bude popisovat stav a co chce v této oblasti dělat, a my se v této souvislosti snažíme analyzovat právě oblast financování. Snažíme se získat i nějaké údaje. Možnost získat údaje od bank, jak bylo požadováno, bude asi poměrně obtížná, protože my můžeme vyžadovat pouze ty údaje, které nám umožňuje zákon získávat. Navíc dostat se do struktury a definovat, co to je třeba malý a středně velký podnik, je obtížné a není v současné době sdílená definice, co to je malý a středně velký podnik. Pochopitelně Český statistický úřad používá určitou definici, ale to neznamená, že bude automaticky reflektována v databázích bank. Nicméně se snažíme získat alespoň nějaké případové studie, abychom lépe viděli, co se v této oblasti děje.
        Jinak řečeno, uzavřel bych to asi tím, že doufám, že během dvou měsíců bude k dispozici jak materiál vlády, tak pro oblast financování přijdeme s něčím i my a samozřejmě to dáme zase k dispozici. Byli bychom rádi, kdyby tyto materiály přispěly k tomu, aby se situace zlepšila. Mám za to, že prostor pro zlepšení tam určitě existuje, ale znovu upozorňuji, úvěry nejsou jediným zdrojem financování a toto nemusí být nutně úplně fatální věc.
        Poslední poznámka. To, že došlo ke smrštění úvěrového portfolia, je celkem logické, protože bilance bankovního sektoru v tomto směru byla opravdu nafouknutá a svým způsobem to byl důsledek mimořádně rychlých temp růstů úvěrů v první polovině 90. let. Druhá polovina 90. let byla poznamenána určitou korekcí, pročišťováním a stabilizací bilance bank.
        Co se týká akcelerace růstu, já jsem se snažil už ve svém úvodním slově říci, že v poslední dubnové prognóze věci vidíme trochu jinak, protože je pravda, že během prvního čtvrtletí tohoto roku se ukázalo jako velmi pravděpodobné, že nějaké výraznější oživení u našich hlavních obchodních partnerů a koneckonců v globální ekonomice není příliš pravděpodobné. Naše poslední prognóza počítá s tím, že růst v tomto a příštím roce se bude pohybovat někde mezi 2 až 2,5 %. Je to samozřejmě střed intervalu a skutečné číslo bude záviset na vývoji nejistot, které tuto prognózu determinují.
        Plně souhlasím s tím, co říkal pan poslanec Recman, že situace opravdu nevypadá dobře. Německo má nadále velké problémy, o Japonsku ani nemluvě, a ve Spojených státech situace nevypadá na nějaké výraznější oživení v nejbližší době. V okamžiku, kdy dojde k určitému oživení ve světové ekonomice, tak stejně potom bude trvat určitou dobu, než to zachytí naše ekonomika, která je vůči světu nesmírně otevřená. Je také pravda, že při otevřenosti naší ekonomiky bez příznivého vývoje ve vnějším prostředí nelze počítat s nějakými zázračnými tempy růstu.
        Co se týká formální poznámky o tom, že to je zpráva o inflaci, a nikoli zpráva o měnovém vývoji, navrhoval bych, abychom to prodebatovali s rozpočtovým výborem, protože zpráva o inflaci je svým způsobem terminus technicus. Je to zavedená terminologie a nelze samozřejmě vyloučit, že někde bychom mohli poznamenat "zpráva o měnovém vývoji", ale zpráva o inflaci je opravdu termín, který zapadá do celého procedurálního uspořádání platformy měnové politiky, kterou momentálně používáme, to znamená cílování inflace. Věřím ale tomu, že budeme schopni najít cestu, abychom vyhověli této formální připomínce.
        Děkuji.