Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegově, já už jsem zažil včera takovou dynamickou diskusi, která se mi vůbec nelíbila. Po vystoupení Miloslava Ransdorfa bych chtěl říci, že jako předkladatel jsem si nemyslel, že můj návrh bude nástrojem určitého politického souboje, který by se měl odehrát na půdě sněmovny.
        Věřte mi, že mi jde o tuto zemi, že mi jde o určité pilíře československé a české státnosti. Jsem přesvědčen, že mezi ně dr. Edvard Beneš patří. Proto jsem návrh spolu se svými kolegy podával. Odpusťte mi tedy, že vystupuji na závěr a sděluji své stanovisko s tím, že bych velmi rád, abyste podpořili náš návrh a nebrali na zřetel některá vystoupení, která jsou vidět politickým soupeřením na dnešním politickém kolbišti.
        Chtěl bych ještě připomenout, že veškeré návrhy, které jsem předkládal - a vlastně dnes už jsem zdůvodňoval druhý - byly předkládány s vědomím, že přispívají k určitému konsensu naší politické scény. Byl bych rád, kdybyste mi to věřili.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk z koaličních lavic.)