Tady je probírána celá řada právnických argumentů, které nepochybně byly probrány už v připomínkovém řízení k zákonu a posléze v diskusích i v ústavně právním výboru.
        Zdá se, že ta první část návrhu, která se týká upřesnění toho, kdy je možno se obrátit na mezinárodní soud pro lidská práva, neshledává se s takovou kritikou jako ta druhá část o obnově řízení. Přitom ta druhá část je lidsky úplně pochopitelná. Tuším, že to byl už můj předchůdce, který tady uvedl ten příklad - co je účastníku řízení platné, že štrasburský soud řekne, že byla porušena práva, když on zůstane odsouzen v trestním řízení a bude si muset trest odpykat, neboť není možné změnit to původní konečné rozhodnutí, které je považováno za věc rozsouzenou? Totéž samozřejmě platí v civilním řízení.
        Myslím si, že tím neděláme nic dobrého pro nadnárodní jurisdikci, pro nadnárodní soudy. Tím chceme něco učinit pro ochranu lidských práv svých vlastních občanů a k nápravě toho je samozřejmě Ústavní soud plně příslušný. Proč ne? Okresní soud, jemuž zrušil jeho rozsudek soud krajský, také napravuje svoje rozhodnutí a nikdo v tom nevidí nic nemožného nebo špatného. Tolik na okraj té věci.
        Myslím, že předloha má být propuštěna do třetího čtení. Děkuji.