Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ve chvíli, kdy se začala projednávat zhruba před rokem - (Předsedající žádá o klid a zvoní zvoncem.) - otázka zvýšení poplatků, jsem měla tehdy dvě zásadní námitky netýkající se Českého rozhlasu, nýbrž pouze České televize. Šlo o nedobré hospodaření. To bylo za prvé. Změna vedení ČT přinesla zásadní pozitiva. Při jednáních jsme se seznámili s mnohými opatřeními, která vedou ke zlepšení ekonomických výsledků a k hospodárnosti. Mám pocit, že v ČT zavál nový vítr. Veškeré signály ukazují na to, že výsledky v letošním roce budou podstatně lepší.
        Od ČT očekáváme původní tvorbu. Ta je však finančně nejnáročnější. Jsem si také vědoma toho, že nelze vypovědět všechny nevýhodné smlouvy naráz a že obrana vůči narůstajícím cenám je obtížná. Z toho vyplývá, že úsporný program nelze uskutečnit naráz. Potřebuje čas. Proto jsem si myslela, že se zvýšením poplatků lze počkat. Byla jsem umlčena argumentem, že odložením zákona způsobíme v České televizi závažnou ekonomickou krizi.
        Druhým důvodem, podle mého návrhu (?) neméně důležitým, je přesvědčení našich voličů, že ČT ve vztahu ke komunistické straně poctivě nedodržuje § 31, který říká, že provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politickopublicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována, a tedy i znevýhodňována, žádná politická strana či hnutí. Voliči poukazují na urážlivý a ironický tón moderátorů, na jejich neserióznost a neobjektivnost. Myslím, že by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v budoucnu měla této otázce věnovat zvýšenou pozornost. Vždyť dnes jde o nás, ale za čas se ve stejné situaci může ocitnout jiná strana, o parlamentních ani nemluvě.
        Co z toho lze vyvodit? Že je-li divák nespokojený, nemá chuť se zvýšením poplatků souhlasit a nás, své poslance, vyzývá k zápornému stanovisku.
        Vládní koalice při třetím čtení má sílu k tomu, aby zvýšení poplatků prosadila. Uvítám, dojde-li k vyšší vymáhatelnosti poplatků jakýmkoli zákonem. Je spravedlivé, aby za veřejnou službu neplatili jen poctivci, ale všichni. Zúčastnila jsem se řady jednání ve školském výboru i ve stálé mediální komisi. Potřeby ČT i Českého rozhlasu byly zvažovány ze všech stran. Nikdy jsem ale neslyšela, je-li navyšování poplatků únosné pro občany s nižšími příjmy. Vždyť nejde o ojedinělé zdražení, ceny rostou a rostou. Mezi platiči bylo určitě mnoho lidí, kteří nedosahují čistý příjem 1,4násobku životního minima, a přesto o osvobození od placení nežádali. Šlo o slušné lidi, kteří platili s vědomím, že když televizní pořady sledují, tedy platí. Zvýšení je ale může dotlačit k tomu, že o prominutí poplatku požádají, a tak zákon nepřinese očekávaný efekt.
        Proto se obracím na vládní koalici, především pak na Ministerstvo financí, aby zvážila, nenastal-li čas změn ve financování médií veřejné služby. Snižování reklamy v ČT nepovažuji vůbec za šťastné řešení. Jděme cestou solidárního rovného odvodu pro všechny občany České republiky, kteří nejsou pobírateli sociálních dávek a jsou plátci daně z příjmů, a všechny subjekty, které jsou registrovány jako plátci daně z příjmů. Tento odvod nemusí být složitě vybírán jako koncesionářský poplatek, neboť může být vybírán automaticky v souvislosti s výběrem daní prostřednictvím finančních úřadů, bez bankovních a manipulačních poplatků, a tyto zdroje pak by mohly být deponovány na zvláštním účtu médií veřejné služby u České národní banky.
        Zcela jistě existují i jiné cesty, kterými lze veřejnoprávní média financovat, jen nebyly dosud zváženy. Proto stávající návrh zákona komunisté nemohou podpořit. Děkuji za pozornost. (Poslanci za KSČM tleskají.)