Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, zákon je norma, kterou mají být upraveny právní vztahy, a liší se od individuálního správního aktu tím, že má upravovat právní vztahy pro určitý okruh případů. To je smysl zákona. Podle zákona se má soudit, podle zákone má rozhodovat soud. Ale zákonem nemůžeme přesvědčit společnost o něčem, co je nepopíratelný fakt, a zákonem to ani neposílíme, ani tomu nic neubereme.
        To, že se Edvard Beneš zasloužil o český stát, o československý stát, to myslím, že je nepochybné, byť každý tomu bude dávat jiné akcenty, každý bude hodnotit jinou periodu působení Edvarda Beneše. Ale myšlenka, že to vyřešíme zákonem, je podle mě myšlenky lichá. Dokonce přijetí zákona podle mého názoru znamená, že máme o tom pochybnost, že pochybujeme o roli Edvarda Beneše, že na to potřebujeme zákon, že na to potřebujeme autoritu státu, aby nám dodal sílu k tomu, o čem možná nejsme ani vnitřně přesvědčeni.
        Z tohoto důvodu si myslím, že přijímání vůbec zákonů tohoto typu je chybné, a podle mého názoru takovéto zákony by neměly být přijaty.
        Navíc, nebudu tady unavovat sněmovnu a číst tady texty, jako jsou "Historické mezníky ve vývoji Československa" od Václava Krále, "Klement Gottwald - léta 1951-1953", jeho výroky, "Edvard Beneš, československý a evropský politik", to byla politická práce také z poloviny minulého století, a jsem rád, že pan profesor Jičínský také se distancoval od svého textu, že nemusím citovat z knihy "Pokrytecké reakční ideologie Edvarda Beneše", z učebnice státu a práva. Podle mého názoru je to politizace tohoto problému.
        Edvard Beneš se zasloužil o tento stát, o tom nikdo nepochybuje. Edvard Beneš byl demokratem, o tom nikdo nepochybuje. Ale přijmeme-li o tom zákon, vydáme sami o sobě svědectví, že o tom máme pochybnost, že k tomu potřebujeme autoritu státu. Naše sebevědomí nám říká: my to víme, k tomu zákon nepotřebujeme. Děkuji. (Potlesk.)