Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dlouhou dobu byla avizována novela zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a některých zákonů souvisejících. Všichni jsme byli trošinku zvědavi a v očekávání, jaký směr bude vláda chtít dát legislativě v této společensky tak citlivé oblasti. Ano, jedná se o problematiku velice citlivou, poněvadž se nás každodenně dotýká, a to buď jako řidičů, pasažérů nebo chodců. Nikomu z nás není lhostejné, že se ročně odehraje na našich silnicích téměř 200 000 nehod, při kterých je usmrceno přes 1300 osob, přes 5000 jich je těžce zraněno a přímá vzniklá hmotná škoda se blíží 10 miliardám, o nepřímé se dá pouze diskutovat. Z tohoto všeho pak jednoznačně vyplývá, že legislativní změna byla nezbytností. Čeho jsme se však bohužel dočkali? Na jedné straně represí, na straně druhé panských výjimek. Marně bychom zde hledali náznak pro prevenci nebo zvýšení vymáhatelnosti práva.
        Nyní bych se pozastavil nad několika konkrétními postřehy.
        Ministerstvo zareagovalo na mediální kritiku chování policistů za volantem vskutku po svém. Podle novely již nebudou muset jezdit s bezpečnostními pásy a vesele si budou moci telefonovat za volantem. Navíc je tato elitní skupina národa rozšířena o zpravodajské služby a další složky Ministerstva vnitra. V novele je pochopitelně napsáno, že toto vše je možné pouze při řešení mimořádných událostí. Avšak ten, kdo definuje tyto mimořádné události, jsou opět složky Ministerstva vnitra. Absolutní svobodu a beztrestnost pak požívají vozidla provozovaná informačními službami a vojenským zpravodajstvím. Ty mohou jezdit neomezeně rychle, konzumovat alkohol za volantem, odmítnout dechovou zkoušku, nehlásit autonehody, a dokonce se mohou i otáčet na dálnici a jet v protisměru. Dokonce nemusí mít ani oprávnění k řízení příslušného motorového vozidla. Nikdo jim totiž nemůže zabránit v jízdě ani jim zadržet řidičský průkaz. Je to ustanovení v § 118 a) až c). Bylo by proto asi nejlepší, aby pro zajištění vlastní bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu měla tato skupina i vlastní silniční síť.
        Kapitolou samou o sobě je represivní část zákona. Předkladatel navrhuje bodový systém, který je zaveden v různých obdobách ve světě. Co je však zarážející, je hodnota výše bodů za různé přestupky, která by měla vyjadřovat určitou míru společenské nebezpečnosti pro ostatní účastníky silničního provozu. Jako naprosto neadekvátní je možno označit i způsob jejich postupného výmazu. Jednorázové překročení rychlosti mimo obec o více než 50 kilometrů za hodinu řidiče vytrestá takovým počtem bodů, že si je bude moci celé odepsat po třech letech vzorného chování. Nikdo nebere v úvahu, v jaké situaci tato rychlost byla překročena. Veškerá míra odpovědnosti - ale bohužel i neodpovědnosti - při udělování příslušného počtu bodů leží na příslušnících policie. V případech fatálního výkladu bodových tabulek bez uplatnění znalosti místa, zdravého rozumu se může stát tento systém naprosto likvidačním, zejména pak pro řidiče, kteří tráví za volantem většinu času. Tito řidiči se však kuriózně chovají na silnici mnohdy bezpečněji a nejvíc předvídavě. Přesto čas strávený za volantem u nich pravděpodobnost přestupku rozhodně zvyšuje. Dále mi dá asi každý zapravdu, že překročení povolené rychlosti v nočních hodinách v okrajové části obce v bezpečném úseku je méně ohrožující než v ranních hodinách v centru města.
        ***
        V obou případech je však naplněna litera zákona. Kdo zde rozhodne? Nevzniká právě zde prostor pro šikanu, či naopak korupci? Nebudou opět radary metr za označníkem obce? Proč není opět raději v těchto případech vytvořeno preventivní ochranné pásmo, aby řidič mohl plynule stáhnout rychlost, jako je tomu v jiných zemích? Jde přece o to, aby zpomalil, a ne o to, mu vzít řidičské oprávnění.
        Další poznatek, který mě doslova šokoval, byl v přidělených bodech za konzumaci alkoholu za volantem. Pod touto formou legalizujeme pití? Velice rozporuplné je i trestání čtyřmi body za držení telefonního přístroje za jízdy. Vždyť poslední studie a průzkumy ze severských zemí jednoznačně hovoří o menším riziku telefonování s telefonem v ruce než hovoru s hands free. Lidé s telefonem v ruce řídí výrazně opatrněji, jedou pomaleji, a proto bezpečněji. Proč nejsou stejnou výší trestu odměňováni ti, kteří při jízdě drží rohlík, limonádu anebo ovládají telefon z hands free? Jde-li o tak závažný přestupek, jak jej pak může beztrestně vykonávat policie, armáda a podobně? To snad nejsou účastníci silničního provozu? Statistika silničních nehod zaviněných policií mluví bohužel obráceně.
        Zavedení tří trestných bodů za nepřivolání policie k nehodě, jejíž škoda zřejmě převýší 20 tisíc korun, povede k jedinému. Řidiči budou opět preventivně volat policii ke každému případu. Důvod je naprosto nasnadě. Kdo dnes dokáže odhadnout hodnotu škody u moderních vozů, představující zřejmě 20 tisíc? Asi nikdo. A riskovat tři body je příliš mnoho, pokud si v daném roce jsem schopen odepsat pouze dva.
        Restrikce a jejich taxativní výčet dává nyní policii neobyčejnou moc, která však nepovede k větší bezpečnosti na silnicích. Jednoznačně povede k šikaně řidičů ze strany policistů. Zajisté došlo u policejního sboru za poslední léta ke kvalitativnímu posunu. Určitě ne však takovému, aby jim byla svěřena téměř absolutní moc nad motoristy a ostatními účastníky silničního provozu.
        Jsem přesvědčen, že více než restrikce jsou třeba preventivní opatření. Místo stovek nových radarů a číhajících policistů je lepší kvalitní dopravní síť, na nebezpečných místech upozornění na radar a jeho viditelné umístění včetně ukazatele okamžité rychlosti či mechanické zpomalovací prostředky. Měla by snad být snaha řidiče preventivně varovat a zabránit tak vzniku potenciálních nebezpečných situací, ne se snažit za každou cenu je nachytat při přestupku a ztrestat.
        Nejdůležitějším, dnes bohužel nejvíce opomíjeným faktorem prevence je výstavba kvalitní dopravní infrastruktury. Pokud stavební řešení zabrání kolizi chodce s automobilem či vlaku s chodcem a automobilem, tak je přece vyhráno. Trestáme řidiče za špatné parkování, a nestavíme jim garáže a parkovací místa. Trestáme řidiče za rychlou a nebezpečnou jízdu, a nestavíme jim rychlé a bezpečné dálnice. Trestáme řidiče za nezastavení na přechodu, který není buď vůbec označen, nebo se značka ztrácí ve spleti reklamních tabulí, kuriózně taktéž schvalovaných policií.
        Ano, jsou přestupky, kdy je třeba řidiče trestat, a to velice tvrdě. Mezi ně jednoznačně patří neposkytnutí pomoci při nehodě, konzumace alkoholu za volantem anebo použití výstražných modrých či oranžových signálních světel. V ostatních případech by se však vláda měla postarat o výrazné zlepšení dopravní infrastruktury, kvalitní značení a budování prvků aktivní bezpečnosti. Nedílnou součástí je pak i osvětová práce, a to směrem ke všem účastníkům silničního provozu. Ano, restrikcí musíme ve finále skončit, nesmíme jí však začínat. Vláda volí raději cestu restrikce při současném krácení výdajů do dopravní infrastruktury. Peníze, které jsou od nás, účastníků silničního provozu, vybírány formou dálničních známek, silniční daně nebo části spotřební daně za pohonné hmoty, by měly opět jednoznačně skončit v silnicích a dálnicích. Dále končí ve státním rozpočtu, kde jsou přerozdělovány dle úvahy vlády.
        Přestože mám k tomuto zákonu připomínky, pokusím se v rámci druhého čtení uplatnit maximum pozměňovacích návrhů, aby tento zákon se alespoň trochu přiblížil tomu, co jsem zde nastínil. Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk z pravé části jednací síně.)