Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážení přítomní, já doufám skutečně, že právním nihilistou nejsem. Na druhé straně je samozřejmě dosti obtížné vést tady před Poslaneckou sněmovnou diskusi o konkrétním případu.
        Já se k němu vrátím samozřejmě krátce, jenom chci říci, že tady toto není Conseil d`Etat, který rozhoduje, nebo britská Horní sněmovna, která rozhoduje ve sporu mezi dvěma účastníky, z nichž jeden jsem já a druhý je pan poslanec Kohlíček. Proto asi zůstaneme opravdu zdánlivě u něčeho, co je právním nihilismem. My tady nemáme ani spisy, ani důkazy, my proti sobě budeme používat různých tvrzení, budeme moci snášet všelijaké právní argumenty, ale výsledek nakonec zůstane ve vzduchu.
        Já si myslím, že uvědomit si musíme především jednu věc. Konkurs patří do soukromého práva. Pojetí soukromého práva je takové pojetí, že každý účastník řízení, ať je to v konkursu úpadce, nebo věřitelé, se především sám stará o svá práva. Já vůbec nebudu obhajovat soud v Ústí nad Labem. Možná, že o něm něco řeknu, ale tento princip platí. Buď se v řízení - zní to cynicky - před soudem vyznám a dokáži tam včas a účinně uplatnit svá práva, nebo se v tom nevyznám. Pak si - to není toto žádná inzerce - pak si ale musím vzít advokáta nebo nějakého právníka, který se v tom vyzná.
        ***
        Jaký význam tady před Poslaneckou sněmovnou má, budu-li se s panem poslancem Kohlíčkem přít o to, jestli v českém právu existuje absolutní neplatnost a relativní neplatnost smluv, anebo ne. Ona existuje a můžeme tady strávit do rána a ukazovat si různé paragrafy. Smlouva patří do obligačního práva. Smlouva může být neplatná. Smlouva vždycky není o vlastnictví. Je-li o vlastnictví, tak absolutně neplatná smlouva nezaložila převod vlastnictví, nýbrž relativně neplatná smlouva ho založila, ale je-li včas její neplatnost napadena, může to vlastnictví zpátky zase přejít. To je princip absolutní a relativní neplatnosti. To je jeden z podstatných problémů, který pan poslanec Kohlíček vidí v této věci.
        Takže jistě soud mohl přehlédnout, soud mohl nevidět, že správce konkursní podstaty prodává majetek, který patřil do společného vlastnictví manželů. To ale nevzalo právo účastníkovi řízení smlouvu napadnout pro neplatnost. Soud může leccos přehlédnout. V Ústí nad Labem se můžou dít ještě horší věci, než že se něco přehlédne. To je principem soukromého práva v uspořádání státním a právním, ve kterém žijeme, že každý je sám strážcem svých práv. Oni už tomuto staří Římané, kteří žili v trochu jiném systému, říkali vigilantium iura, práva těch, kteří bdí. Kdo nebdí, tak jeho právo se někde ztratilo už ve starém Římě. A nepřisuzovali za to vinu prétorovi. Řekli, to jsou vigilantium iura, ty jsi nebděl nad svými právy dostatečně. Možná jsi o ně přišel, ať už to zavinil kdokoliv - starý soudce, prétor nebo druhá strana nebo jakékoliv přehlédnutí nebo nedokonalost.
        Stejným způsobem můžeme, pane poslanče, samozřejmě diskutovat o náležitostech soupisů konkursního majetku, přesvědčovat se, jestli musí mít nějaké formality, nebo ne. Naše právo ještě není tak šíleně formalistické, aby nebylo možno dokument, z něhož je patrné, o jaký majetek se jedná, z něhož je patrné i ocenění majetku, aby nemohl být rozumně uznán za soupis pozůstalostního jmění. Ale to opravdu diskutujeme teď jako dva advokáti nad nějakou kauzou. Možná, že se tímto příliš daleko nedostaneme.
        V Ústí nad Labem je situace špatná. To nehodlám ani na chvíli tady zastírat. Všichni víme o tom, jak kauza Berka, Tonát, a teď si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje další paní doktorka, která tam dělávala správkyni konkursních podstat, je důsledkem toho, že u soudu je nepořádek v konkursních řízeních. Čím je nepořádek způsoben, myslím že vím. Hlavně tím, že tam pracovali až do roku 2003 dva konkursní soudci. Teď jsou tam čtyři. Mělo by jich tam být osm. Samozřejmě v takovém malém pořádku, kdy jsou zavaleni spisy, je výborná možnost k páchání třeba i trestné činnosti. Nechci předbíhat vyšetřování. Nebylo skončeno. Jestli se tam situace podaří změnit velmi rychle, to nevím. Já vám můžu říci, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem vloni napadlo nových 293 konkursních věcí a vyřízeno jich bylo 351. Oni vyřídili o 58 věcí více. To by vypadalo hezky, ale až vám přečtu, že celkem nevyřízených konkursních věcí je tam 1657, tak si oba dva lehkým propočtem dokážeme říci, že 300 : 1600 je něco zhruba přes pět let průměrná doba vyřízení konkursu v Ústí nad Labem, kdežto celostátně je doba asi dva a půl roku. Poměr je 3 891 celostátně a nevyřízených je 9 724. To jenom svědčí skutečně o tom, jak špatně je Krajský soud v Ústí nad Labem obsazen. My jsme se tam pokusili už v tuto chvíli přidat další tři soudce. Obávám se, že ti sotva převezmou konkursní agendy. K tomu je zapotřebí trochu větších zkušeností, než mají čerstvě nastupující soudci.
        Určitě je kraj Severočeský priorita v pozornosti Ministerstva spravedlnosti. Doufáme, že se tam především podaří odstranit tento nepořádek. Vy jste to také nechtěl pojmenovat, já to pojmenovávat také nebudu. Jakmile se toto během dvou let podaří, tak v tom transparentnějším prostředí se snad nebudou dít ani omyly, natož tedy nějaké horší věci. Horší věci, ty se tak strašně těžko zjišťují a dokazují, a o tom vás nemusím asi přesvědčovat.
        Jestli ještě nějaký další detail si budete přát, jsem samozřejmě připraven odpovědět. Děkuji.