I mně se to zdá logické. Já se jen krátce vyjádřím, dovolíte-li mi, právě k oněm kamerám a sledování, protože o tom mluvila jak paní ministryně, tak pan ministr Gross.
        Já nejsem v té otázce natolik zorientována do nejmenších podrobností, abych dokázala z tohoto místa říci, zda opravdu ty kamery byly umístěny na kterých všech médii diskutovaných místech. Opravdu ty kamerové a záznamové systémy umístěny byly. Osobně říkám, že i pokud by měly bránit útěku a byly umístěny v místech, kde se například děti převlékají, považovala bych to bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o delikventy, přece jen jaksi za ohrožování jejich ústavních práv a možná za nějakou mezní hranici, při které by to mohli pociťovat jako ponížení, byť to možná bylo na počátku dobře myšleno. Ale právě proto, že nemám konkrétní údaje a není to ani předmětem mé interpelace, nepovažuji za nutné se k tomu nadále vracet.
        Vážím si toho, že se snad tady snažili oba odpovídající najít nějaké řešení. Trochu jsem smutná z toho, že to nejsou žádná zvlášť konkrétní opatření, která by pomohla v krátké době, a spíše se diskutuje o tom, že se poradíme všichni dohromady a budeme nějaké řešení hledat. My všichni dobře víme, že hledat opatření prostřednictvím změny zákona není snadné a je to řešení na dlouhé lokty, a u nás opravdu v Příbrami přitvrzuje a ta situace je den ze dne horší. Cítí se ohrožováni rodiče, cítí ohrožení svých dětí, cítí se ohroženy děti a navštěvují mě v mé poslanecké kanceláři. Musím říci, že mě navštívilo několik rodičů takto napadených dětí a právě také napadený Martin Brož, který přinesl právě usnesení a který málem přišel o život a byl, jak jsme slyšeli, dlouhých jedenáct dní v bezvědomí. Je to situace, která je pro nás nepříjemná, a diskuse politiků o tom, že možná za rok za dva najdou nějaké řešení, změní zákon, je pro nás v tuto chvíli, upřímně řečeno, málo.
        Já si ponechám tu část, která se bude týkat těch dopadení Arpáda Lakatoše, na interpelaci směřující k panu ministru Grossovi, neboť v tom nám pravděpodobně paní ministryně školství opravdu nepomůže. Paní ministryni si jen dovolím požádat vaším prostřednictvím, pane předsedo, zda by mohla být pak nápomocna k onomu případnému zařazení Arpáda Lakatoše na psychiatrické oddělení. Ona k tomu jistě nemá bezprostřední pravomoc, aby tak učinila, nicméně samotný zájem o ten případ může způsobit, že tomu tak skutečně bude a že dojde k nějakému postupu orgánů činných v trestním řízení, který povede k tomuto, doufejme že úspěšnému, konci.
        Já neukončím tuto interpelaci návrhem na vyjádření nesouhlasu, neboť se nedomnívám, že by k tomu v tuto chvíli existoval nějaký důvod, a znovu jen apeluji, abychom se pokusili najít nějaké řešení v nejkratší možné době, protože v tuto chvíli občané města Příbrami to cítí jako obecné selhání politiků bez ohledu na politickou příslušnost a ta situace mě velmi trápí. Troufám si dokonce tvrdit, že to není jen otázka Příbrami. Samozřejmě jsem aktuálně informována o situaci, která se týká mého volebního místa, mého volebního kraje. Troufám si tvrdit, že i pan kolega Chytka, který, jak zde bylo zmíněno, je zastáncem snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, byl v podstatě motivován velmi obdobnými případy činnosti jinak trestné, dětí, tedy nikoliv mladistvých, a on se to snažil řešit tímto způsobem. Je to tedy něco, co není výjimečné a nevztahuje se pouze k Arpádu Lakatošovi, a je to problém, který trvá na území celé České republiky.