Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, sněmovna přednedávnem propustila do druhého čtení novelu transformačního zákona. Nejen já, ale řada dalších lidí, kteří jsou velice dobře vzděláni v právním řádu, považuje tento návrh za protiústavní s tím, že má vyvlastňovací charakter.
        Problematika transformačního zákona, tedy problematika vracení vneseného zemědělského majetku a vydání náhrad za vnesený zemědělský majetek, je pravděpodobně nejsložitější právní problematikou, kterou náš právní řád má a kterou se nemalou měrou zabývá. Velkou měrou tato problematika zaměstnává celou soustavu našich soudů. Základem této problematiky je to, že ti, kteří spravují či užívají cizí majetek, tak činí v rozporu s přáním skutečných vlastníků tohoto majetku nebo vlastníků náhrad za tento majetek.
        Od roku 1992 do současnosti uteklo mnoho let a tento problém neustále trvá. Když se zeptáme, proč tento problém skutečně tak dlouho trvá, tak je podstata také jasná. Výnosy z užívání tohoto svěřeného nebo užívaného cizího majetku vytvářejí zdroje a tyto zdroje jsou použity jako prostředky na ochranu zájmů té skupiny lidí, která ten majetek v moci má. Když k tomu, k těmto zdrojům tohoto majetku, přičteme pak ještě nemalou pomoc některých politických stran a výkonné moci přes některé ministry vlády České republiky, je kompletní odpověď, proč to skutečně tak dlouho trvá. Dochází tím k rozsáhlému ohrožení rovnosti před zákonem, k rozsáhlému ohrožení důvěry našich občanů v právní řád České republiky. Dochází k rozsáhlému ohrožení ústavy samotné a základů naší demokracie.
        Při projednávání transformačního zákona, této novely, o které jsem hovořil, jsem žádal tuto sněmovnu, aby se přiklonila k věcnému řešení této problematiky, aby nepodlehla politickým snahám ponechat tento spor dál v politické rovině, která z něj dělá právě tuto absurdně dlouho přetrvávající zrůdnost. Požádal jsem sněmovnu, aby svěřila projednání předložené novely ústavně právnímu výboru. Sněmovna se bohužel rozhodla pro politické řešení tohoto problému, čímž de facto hlasy KSČM a ČSSD navodila situaci, že pravděpodobně se přikloní i ke konečnému vyvlastnění majetku oprávněných osob.
        Chtěl bych zde na okraj podotknout, že Česká republika již není v moci komunistické, již není státem komunistickým ani socialistickým, kde vyvlastňování bylo běžnou praxí výkonné moci. Stali jsme se členy Evropské unie a právo Evropské unie je nadřazeno našemu právnímu řádu. To tedy znamená, dámy a pánové, že právo na majetek a na ochranu majetku se stalo skutečně jedním z nejzákladnějších práv této republiky, a to ať chcete, nebo nechcete a ať máte jakékoli politické zájmy či zvyky. Pokud jste si to neuvědomili ve své většině v této Poslanecké sněmovně a hlasy poslanců a poslankyň KSČM a ČSSD jste projevili pravý opak, pak zde svitla jakási naděje. Začíná si to totiž uvědomovat i vláda. A řeknu, proč si to myslím.
        Doufám, že i vy jste se už dočetli, že vláda začíná přistupovat na mimosoudní vyrovnávání dlouhodobých sporů a sporů, kdy skuteční vlastníci přišli o svůj majetek nebo nemohou se domoci svých práv. Jsou to žaloby a soudní podání u mezinárodního soudu ve Štrasburku. Takže si myslím, dámy a pánové, že i vy byste se měli smířit s novou realitou, že dalšímu vyvlastňování v tomto státě je nebo brzy bude konec. Tolik na okraj.
        Přestože se mi opravdu zdá - a já jsem to tady při projednávání té novely říkal - že bude nejlepším a nejkratším řešením pro oprávněné osoby podávání dalších a dalších stížností do Štrasburku, myslím si, že ruku v ruce s tím jdou obrovské negativní dopady pro naši republiku, a to jak v ostudě samotné, ve snižování kreditu České republiky, tak i v nemalých sankcích, které budeme muset podstoupit. Proto i po tom hlasování ve sněmovně jsem se rozhodl, že ještě vyčerpám další možnost, jak vrátit tuto problematiku do věcné roviny projednávání. Pokusil jsem se to přes písemnou interpelaci na ministra spravedlnosti pana Čermáka. Požádal jsem jej v rámci písemné interpelace o pomoc při řešení této problematiky, o pomoc při tom, jak zachovat rovnost občanů před zákonem, ústavu a ochranu majetku oprávněných osob.
        K mému velkému zklamání jsem si v odpovědi přečetl zhruba asi toto. Ministr spravedlnosti se věcně prý nemůže vyjádřit, a to ze dvou důvodů. Za prvé z toho důvodu, že vláda jako taková zaujímá stanovisko jen k návrhům zákonů, a moje interpelace návrhem zákona není. A za druhé - že tato problematika prý nepřísluší ministru spravedlnosti, ale pouze ministru zemědělství.
        K tomu prvnímu bodu asi nemám co dodat, je to buď vědomě, nebo nevědomě napsaná nepravda. Samozřejmě ministr má povinnost odpovědět na interpelaci, i když tato interpelace nemá charakter předlohy zákona.
        A k tomu druhému důvodu - nemohu ani tady souhlasit, nemohu ho přijmout, protože jsem přesvědčen, že jde o spor občanskoprávní, o spor o majetek a o rovnost před zákonem.
        ***
        Soudnictví, pokud vím, vůbec není podřízeno resortům podle toho, o čí majetek například se zrovna jedná, jestli jde o školský majetek nebo zdravotnický majetek anebo zemědělský majetek. Takže ani tuto odpověď skutečně nemohu.
        Jestliže začnu pátrat po podstatě této zdánlivě lehké odpovědi v zákoně 2/1969 Sb., tedy v zákoně o zřízení ministerstev, tak tam samozřejmě najdu paragrafy, které formulují, co který resort spravuje a řídí. V § 15 tam samozřejmě - mohu vám to tady číst - se řeší, co dělá Ministerstvo zemědělství. Samozřejmě tam nenajdeme ani písmenko o tom, že by ministr zemědělství měl řešit spory o majetek, rovnost před zákonem, ochranu majetku, ochranu ústavy anebo ochranu zájmů České republiky. Samozřejmě je snad zbytečné paragraf o ministerstvu zemědělství číst.
        Pokud se podívám na § 11, který řeší Ministerstvo spravedlnosti, tam konkrétní větu, že o tuto problematiku se ministr spravedlnosti starat má, také nenajdeme, ale nepřímo myslím, že tam je dostatečný prostor pro to, aby ministru spravedlnosti tato problematika příslušela. V odstavci 1 je napsáno: Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství. To podstatnější je v odstavci 5 § 11 - cituji: Ministerstvo spravedlnosti zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a koordinuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů. Z toho je jasné, že ve Štrasburku nás nebude zastupovat v tomto sporu ministr zemědělství, ale ministr spravedlnosti a jeho úřad. A protože do Štrasburku míří stovky takovýchto stížností, myslím, že nepřímo je těžko oddiskutovatelné, že tato problematika patří a bude patřit ministru spravedlnosti, nikoliv ministru zemědělství. Tolik asi k tomu.
        Mým cílem zde vůbec není detailně probírat transformační zákon, tedy zákon 42/1992 Sb., a probírat jeho detaily a možnosti řešení. Cílem podání této interpelace je to, že se chci domoci svého práva na odpověď na interpelaci od ministra spravedlnosti. Jsem přesvědčen, že podaná tematika patří do jeho působnosti a že musí odpovědět, i když to není návrh zákona. Jeho zdůvodnění, které najdete v písemné interpelaci, která vám byla předložena, kde píše: "Pokud bych se vyjadřoval k vámi zaslanému návrhu, zasahoval bych do působnosti ministra zemědělství." Myslím, dámy a pánové, že tato věta je skutečnou podstatou odpovědi ministra spravedlnosti a bohužel prokazuje i rozpor s jednacím řádem Poslanecké sněmovny.
        Byl bych velice rád, kdyby pan ministr povstal a sám svoji chybu uznal a přislíbil dopracování odpovědi, abych nemusel trvat na hlasování sněmovny o tomto, což považuji vzhledem k jeho osobě za nedůstojné. Proto jej prosím o vstřícnost a dopracování odpovědi. Vám zatím děkuji za pozornost.