Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych navrhl ještě jeden návrh na státní vyznamenání, které jsem navrhoval již na podvýboru. Omlouvám se členům podvýboru, bylo tam skutečně málo času, možná jsem i nestačil dostatečně vystihnout osobu, kterou navrhuji, takže mi dovolte, abych navrhl medaili Za hrdinství panu Františku Radkovičovi in memoriam. Věřím, že při následujícím přiblížení jeho osoby a činnosti se vcítíte do doby plné násilí vůči tehdejšímu demokratickému Československu a jeho občanům. Stručně tedy k odůvodnění a k jeho životopisu.
        František Radkovič se narodil dne 17. prosince 1908 v rodině knihkupce jako jedno z devíti dětí v Zásadě u Jablonce nad Nisou. Jeho otec padl v první světové válce na italské frontě, matka se jejího konce nedočkala. Krutý osud dětí pomáhají překonat nejstarší sourozenci a blízcí jeho rodiny.
        ***
        Po absolvování obecné a občanské školy se vyučí malířem pokojů a vojenskou prezenční službu prodělal v Brandýse nad Labem jako svobodník. Při své pracovní činnosti se setkává se stále větším nepřátelstvím, nevraživostí a ponižováním ze strany německy hovořících spoluobčanů. V době nejhoršího ohrožení československé státnosti se stává příslušníkem Sboru obrany státu na státní hranici v oblasti Rájec - Tisá. Zde doslova se zbraní v ruce brání její nedotknutelnost. O urputnosti bojů svědčí vyvraždění sousedního družstva nacistickými vrahy. (Ve sněmovně je hluk.) Pomáhá rodinám zatčených, varuje předvolávané před totálním nasazením. To zažívá také na vlastní kůži v Hněvicích u Roudnice nad Labem na stavbě zásobníku paliva pro nacistické okupanty. Přežívá bombardování. Zachraňuje život, když je předvolán ke konfrontaci na gestapo k určení totožnosti zadrženého muže. Přestože ví, o koho že z Jablonce nad Nisou jde, vypovídá, že dotyčného vůbec nezná. Tento člověk se koncem padesátých let setkává se synem svého zachránce a po něm vzkazuje dík za záchranu svého života.
        František Radkovič má i služební zařazení v budově rozhlasu na Vinohradské třídě, kde i hájil tehdejší Československý rozhlas. Účastní se bojů před a v budově rozhlasu, vede útočící jejím labyrintem a přežívá. Převáží ze starého výstaviště tam zazděné tolik potřebné léky a zdravotnický materiál do nemocnic na Karlově náměstí a Vinohradech. Statečnost pana Františka Radkoviče před nepřítelem a jeho vojenské chování ve dnech 5. až 9. května 1945 je pochvalně zaregistrována jeho tehdejším velitelem na Praze-východ. Za své činy a hrdinství byl tehdy navržen i na vyznamenání.
        Vlivem nastupujícího panování komunistické strany ve složkách vzniklého Sboru národní bezpečnosti, jejímž členem se nechtěl rozhodně stát, tehdy návrh neprošel. Také pokus zaplést jej do protistátní činnosti nevyšel. Neskočil na rafinovanou provokaci, a tak neskončil v mlýnici vykonstruovaných procesů s mnohými z velení povstání v Praze. Krátce potom byl dne 30. září 1950 ze Sboru národní bezpečnosti jako nestraník a prvorepublikový policista vyhozen. Odměnou jemu a jeho rodině je pak dvojí vyhození z bytu a v té době těžko s tímto cejchem hledá jakoukoli práci.
        Jmenovaný ve prospěch svého svobodného státu a jeho občanů bez váhání nasadil to nejcennější - svůj život. Na záchraně životů mnohých se sám osobně podílel. Zemřel 30. ledna 1988 na prahu dnešní svobody.
        Dámy a pánové, já si dovolím požádat jako jeden z předkladatelů o podporu mého návrhu na toto státní vyznamenání. Děkuji vám za pozornost.