Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chci to, oč nás vláda žádá, posoudit se vší odpovědností, kvalifikovaně, a tedy v širších souvislostech v tom rozměru, který v předloženém tisku marně hledám. Současně předesílám, že na otázky, které tento materiál nastoluje, očekávám od kompetentních ministrů alespoň základní vysvětlení a odpovědi.
        Je užitečné si pro pořádek připomenout, že s návrhem na prodloužení dočasného pobytu vojenského kontingentu Armády České republiky na území Iráku nepřichází vláda poprvé. V tom, co svého času žádal od Sněmovny kabinet premiéra Špidly, a co dnes žádá současný kabinet, je nepochybně určitá kontinuita. Tentokrát jde vládě o období od března do konce roku 2005, kdy personální nároky vyčíslila na 100 osob a finanční náklady na pobyt jednotky v Iráku na více než 175 milionů korun. V celkovém součtu pak činí finanční nároky až 215 milionů korun. Jsem přesvědčen, že tento návrh nelze brát jako cosi banálního a samozřejmého, jak se to pokouší naznačit dikce tisku, který je nám předkládán.
        Vládní požadavek totiž přichází za okolností, které jsou víc než nestandardní, a svou formou pomíjí podstatné skutečnosti a celou řadu závažných otázek, které vyvstaly v souvislosti s válkou a okupací Iráku. Koaliční vláda svým požadavkem opět - pokolikáté už? - manévruje Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby rozhodovala o tak zásadní věci, jako je vojenská mise, pod tlakem a dříve, než budeme znát výsledek případných iráckých voleb z konce ledna. Umím si představit nejrůznější výsledky těchto voleb, pokud proběhnou, včetně vzniku takové reprezentace, která odmítne přítomnost cizích vojsk na území Iráku. To je má první výhrada k tomu, co se po nás požaduje. Není to ale výhrada jediná.
        Další vážný nedostatek vládního návrhu spočívá v jeho nedostatečnosti v tom, že neříká nepříjemná fakta, že nepřiznává otevřeně pravdu. Letos, kdy už za pár měsíců uplyne druhý rok od útoku Spojených států a Velké Británie na Irák, máme dostatek informací o tom, jak a s jakými argumenty válka začala a co se v samotném Iráku a na celém Středním východě po útoku odehrálo a odehrává. Zdůrazňuji - po útoku neschváleném Radou bezpečnosti OSN a vedeném pod smyšlenou záminkou.
        V textu vládního návrhu, který nás žádá o vojáky a o peníze, nechybí vzletná slova o potřebě zajištění stability a bezpečnosti okupované země a o blahodárnosti takzvané výcvikové mise NATO v Iráku. Co v ní ale postrádám takřka bez výjimky, to je reálný pohled na příčiny války a okupace a reálné hodnocení výsledků a důsledků působení okupačních mocností v zemi. Troufám si říci, že to není nepodstatné, když máme jednat o aktivní vojenské účasti České republiky. Chybí mi tu jasné a nedvojsmyslné definování postoje České republiky a především vymezení mezinárodněprávního rámce, ve kterém by se měla pohybovat česká diplomacie a působit vyslaná vojenská jednotka.
        Snad jen v jediné dílčí části vládního návrhu - mám tu na mysli bod první, tj. hodnocení politicko-bezpečnostní situace - pronikl do textu, který je nám předkládán, stín reality. Té reality, která je jinak ve zbytku celého návrhu záměrně potlačena. Dovolím si ocitovat: "Předání suverenity prozatímní irácké vládě v polovině roku 2004 neprovázelo očekávané zlepšení bezpečnostní situace a podpora prozatímní irácké vlády mezi obyvatelstvem země se v posledních měsících výrazně snížila. Odpůrci nového iráckého režimu vystupňovali útoky proti všem institucím, ať už národním nebo zahraničním." Konec citátu.
        Ano, takový je stav země, která prodělala měsíční masové bombardování infrastruktury a následně rok permanentních bojů a povstání proti přímé americko-britské okupaci. Pomalu se naplňuje rok druhý. Vládní text, který přiznává, že podpora prozatímní vládě se snižuje, už neříká to klíčové. A v tom vidím projev neodpovědnosti kabinetu, jeho neochotu podat kvalifikované a pravdivé hodnocení situace, do které máme zasahovat.
        Dámy a pánové, v Iráku nejde, jak nám bylo opakovaně namlouváno okupační správou a vládou Spojených států, o potlačení odporu jednotlivců a nečetných skupinek teroristů. Elitní útvary americké armády, jejich spojenců a bezpečnostní složky prozatímní vlády čelí rozsáhlé permanentní guerille podporované obyvatelstvem. Ani dvouleté nasazení těžce vyzbrojených invazních jednotek, které využívají leteckých úderů a nejmodernější bojové techniky, nedokázalo tento odpor zlomit.
        ***
        Odvetné nebo průvodní bombardování měst a vesnic, teror proti civilnímu obyvatelstvu nevedly, alespoň to přiznává vládní návrh, k izolaci guerilly ani k zastrašení těch, kdo rozmnožují její řady.
        Pro Českou republiku, pro občany, a jsem o tom pevně přesvědčen, není jedno, jakým způsobem a jakými prostředky má být dosaženo bezpečnosti, míru a stability v Iráku i v celém regionu. Efekt toho, o co usiluje vláda, může být nulový, nebo dokonce přítomnost českých vojáků může být kontraproduktivní, nezazní-li jednoznačně, že tato republika ctí Ženevské konvence, mezinárodní humanitární právo a že odsuzuje porušování tohoto práva ze strany amerických a britských vojsk. Pokud se hlásíme ke svým mezinárodním závazkům, tak na prvním místě to musí být Charta OSN a základní normy mezinárodního práva. Bylo by a je do značné míry protismyslné na jedné straně tvrdit, že přispějeme výcvikem iráckých bezpečnostních sil k bezpečnosti a stabilitě Iráku, a na druhé straně ignorovat americké protiprávní postupy, které vedou k eskalaci násilí a ke zrodu iráckého odboje.
        Vyzývám předsedu vlády k odpovědnosti a žádám jej o vysvětlení postoje a o sdělení, jaký je přístup vlády k řešení krizové situace v Iráku a na Středním východě. Upřesním, oč mi jde.
        Předchůdce současného premiéra expremiér Vladimír Špidla se oficiálně před rokem, přesně 31. prosince, vyjádřil, že - cituji: "Vláda nemá relevantní informace o tom, že by se Spojené státy americké a Spojené království Velké Británie a Severního Irska dopouštěly v Iráku porušování Charty OSN a Haagských a Ženevských konvencí o mezinárodním právu válečném a ochraně obětí války, civilního obyvatelstva a válečných zajatců." Premiér Špidla tehdy výslovně odmítl pro danou dobu i do budoucna vyzvat vlády Spojených států amerických a Velké Británie k tomu, aby v Iráku dodržovaly Haagské a Ženevské konvence o mezinárodním právu válečném a ochraně obětí války civilního obyvatelstva a válečných zajatců.
        Dnes jsme pochopitelně poněkud dále než velmi neinformovaný Vladimír Špidla. Máme všichni dostatek informací, naposledy i o zabraňování humanitární pomoci, o odpírání lékařské pomoci a o dobíjení raněných ve zničené Fallúdže. Pokud současná vláda žádá prodloužení pobytu vojenské jednotky na území Iráku, pak se ptám předsedy vlády, čemu a za jakých podmínek bude tato jednotka pomáhat. Dochází-li k výcviku a vyzbrojování desetitisíců mužů, není nepodstatné ani to, kolik z nich se s nabytými zkušenostmi přidá na stranu odboje proti cizí vojenské přítomnosti. Bude to každý druhý, nebo jen každý pátý? Při barbarském jednání zejména americké armády lze předpokládat spíše tu pesimističtější variantu.
        Z veřejně dostupných renomovaných zdrojů je zřejmé, že Irák není posledním vojenským cílem vlády Spojených států v oblasti. Při podpoře útočné politiky Spojených států amerických ze strany Severoatlantické aliance - a účast NATO i české jednotky v Iráku je takovou podporou - nebezpečně stoupá riziko nové války. Války, která bude vedena stejně barbarským a protiprávním způsobem a která v důsledku přinese další růst násilí a posílí odpor obyvatelstva islámského světa proti Spojeným státům a všem, kdo do něj vojensky zasahují zvenčí.
        S takovouto perspektivou možné další války v regionu se dostává vládní záměr na prodloužení české vojenské přítomnosti v Iráku do velmi nepříznivého světla. Zcela určitě by bylo nemoudré nést spoluodpovědnost za poměry, kdy sto našich vojáků kohosi cvičí k ochraně bezpečnosti a pořádku a vedle nich sto tisíc amerických vojáků uplatňuje teroristické metody a zakázané způsoby boje, a vyvolává tak v život nová a nová hnutí odporu.
        Kladu tedy otázku. Je ochoten předseda vlády vyzvat vlády Spojených států a Velké Británie k tomu, aby v Iráku dbali Ženevských konvencí o ochraně civilního obyvatelstva a civilní infrastruktury? A dále, je ochotna vláda podmínit účast naší jednotky v tzv. výcvikové misi NATO v Iráku tím, že se jí dostane od Severoatlantické aliance výslovného ujištění o tom, že všechny členské státy budou zavázány dodržovat v této zemi normy mezinárodního práva válečného a normy mezinárodního práva humanitárního a že budou respektovat postavení a kontrolní kompetence OSN, Mezinárodního červeného kříže a Červeného půlměsíce? Je vláda připravena v případě zjištění neochoty Spojených států podřídit se civilizovaným normám mezinárodního práva přesunout plánovanou částku 175 mil. Kč a personální kapacity na účely humanitární a jiné mírové pomoci Iráku nebo asijským a africkým zemím postiženým živelní katastrofou či nedostatkem potravin a dostupné lékařské péče?
        Dámy a pánové, pokud jsem teď prostřednictvím předsedajícího mluvil k panu premiérovi, tak v závěru chci říci naprosto jednoznačně: Žádám vás, vážený pane premiére, o odpověď na mnou položené otázky. Vaše odpověď či odpovědi budou určující pro můj názor i následný postoj k vládním návrhům. V tuto chvíli se však s posuzovanou předlohou neztotožňuji. Samozřejmě následně jsem připraven reagovat.
        Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk komunistických poslanců.)