Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jsem byl před chvílí panem předsedou Grebeníčkem vyzván, abych se vyjádřil k některým otázkám, které zde položil, a také samozřejmě je nezbytné, abych se vyjádřil k obsahu toho, o čem zde před krátkou chvílí hovořil.
        Myslím si, že situace je trochu složitější, než jak tady byla jednostranně prezentována. Situace v Iráku vůbec jednoduchá není a my máme dvě možnosti. Buď se můžeme tvářit, že nás ta situace nezajímá, a můžeme k tomu dávat pouze sem tam nějaká prohlášení tím či oním směrem, anebo si budeme vědomi své spoluodpovědnosti, úměrné samozřejmě možnostem a velikosti České republiky. To znamená, když hovořím o spoluodpovědnosti, tak samozřejmě má spíše symbolický charakter než nějaký strategický z hlediska vývoje v těch částech světa, které potřebují nějaký vnější zásah nebo nějaké řešení zvnějšku. Ale přesto si myslím, že povinností České republiky je netvářit se, že nás situace v Iráku nezajímá, a myslím si, že je naší povinností netvářit se tak, že Česká republika se na vývoj v této části světa bude dívat jenom prostřednictvím toho, co se odehrává v médiích. Žijeme v reálném světě a v tomto světě musíme využívat nástroje, které máme k dispozici v rámci zahraniční politiky, v rámci samozřejmě i angažovanosti Armády České republiky v rámci těch omezených možností, které má, a z tohoto pohledu se musíme snažit dělat reálnou politiku, která by po mém soudu měla sledovat dva základní cíle.
        ***
        Jeden cíl se týká převzetí dílu spoluodpovědnosti, jak jsem o tom před chvílí hovořil, a umět dobře vážit, kde jsme schopni být užiteční, kde nikoli. Myslím si, že pokud jde o vývoj v Iráku, tam může být Česká republika užitečná, a to jak svojí přítomností vojenskou, tak svojí přítomností politickou, protože právě ta politická přítomnost nám dává šanci mnohem výrazněji hovořit o cíli, kterého by mělo být dosaženo. Co je tím cílem? Cílem je přece to, aby irácký lid co nejrychleji převzal plnou odpovědnost za vývoj ve své zemi. Tím cílem je, aby legitimní irácká vláda, legitimní irácká moc byla schopna převzít odpovědnost i za bezpečnostní situaci ve své zemi.
        Z tohoto pohledu jasně platí, že není možná přítomnost Armády České republiky, a vůbec by vláda s takovouto žádostí nešla před Poslaneckou sněmovnu a Senát Parlamentu České republiky, kdyby nebyla žádost irácké vlády o to, aby Česká republika v tom svém omezeném angažmá pokračovala v Irácké republice. Jasně tedy z toho platí, že je úplně mimo obava pana předsedy Grebeníčka, co se stane, když vzejde z voleb vláda, která nebude chtít pobyt takovýchto vojsk. Pak bude jednoznačně platit, že Armáda České republiky ukončí svůj mandát, jak jen to technicky bude možné, což je otázka několika dní, možná týdnů. Samozřejmě, že se nebudeme angažovat na území Irácké republiky. Ale je-li naším cílem zajistit to, aby irácká legitimní moc byla schopna s mandátem svého lidu převzít odpovědnost za vývoj ve své zemi, myslím, že k tomu může přispět, a nepochybně přispívá, to, když Česká republika bude pokračovat v misi, kterou absolvovala v loňském roce. O to více a efektivněji budeme schopni tento mandát plnit, pokud se zapojíme do příslušné tréninkové mise Severoatlantické aliance, která znásobí kapacity, které umožní irácké legitimní vládě, aby její bezpečnostní síly postupně přebíraly odpovědnost za vývoj v celém Iráku. To je jedna záležitost.
        Druhá hodnota, kterou bychom měli mít také na paměti, se týká spojenectví. Myslím, že každý z nás víme, že spojenectví se ukazuje v okamžiku, kdy se řeší složité situace. Spojenectví se neprokazuje v období, kdy nejsou problémy. Zcela otevřeně říkám, že Velkou Británii považuji za strategického partnera České republiky. Není mi lhostejné, pokud takovýto spolehlivý spojenec České republiky nás požádá o nějaký krok, abych velmi bedlivě nezvažoval možnosti, jak této žádosti vyjít vstříc. Velká Británie byla v minulosti věrným spojencem České republiky. Já si přeji, aby byla i do budoucna. Pokud pro to můžeme v duchu politiky, o které jsem hovořil, tedy bez rozporu s vyššími hodnotami, pro toto spojenectví něco udělat, myslím si, že je to dobrá investice do česko-britského spojenectví.
        To jsou základní příčiny, které mě vedly k tomu, že jsem vládě předložil tento návrh, a proč vláda České republiky jej také předkládá Poslanecké sněmovně. Nemyslím si, že je zde něco, za co bychom se měli stydět; naopak si myslím, že je to odpovědný příspěvek České republiky k uklidnění regionu, který v tuto chvíli se zmítá ve velkých problémech. Jestli někdo na ty problémy doplácí nejvíce, tak jsou to obyčejní lidé, kteří v Iráku žili, žijí a doufejme, že v míru budou v budoucnu žít.
        Pokud jde o otázky, které se týkají vyzývání k dodržování Ženevských konvencí a mezinárodního práva, myslím, že výzva je zbytečná. Pokud sledujete deklarace, samy Spojené státy jednoznačně se k těmto principům hlásí. Samozřejmě, že jedna věc jsou politické proklamace, druhá věc jsou věci, které mají reálný dopad a reálné výsledky. Samozřejmě, že nikoho z nás nemohou nechávat klidnými situace individuálních setkání, situace, kdy jednotlivci nebo i skupiny jednotlivců páchají věci, které musí být odsouzeny v každém civilizovaném státě. Jsou to věci, ze kterých nejen nemám radost, ale ze kterých je mi špatně. Ale myslím si, že to je další důvod pro to, proč bychom měli co nejrychleji přispět k tomu, aby se v Iráku situace stabilizovala natolik, že budou moci zahraniční vojska z Iráku odejít a irácká legitimní moc si převezme odpovědnost ve svém státě.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)