Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, mě zarazila poslední věta pana ministra zahraničních věcí. On tady hovoří o pozitivní intervenci. To je velmi zajímavý posun od člověka, který má právní vzdělání, a chce nám tady vysvětlit, že je možné šířit určité hodnoty mečem. Každý, kdo to zkusil v minulosti, vždycky špatně skončil, protože nakonec okupant zůstane okupantem.
        Pokud má Česká republika skutečný zájem na tom, aby vycvičila pro novou iráckou vládu dostatek schopných policejních složek, má samozřejmě možnost pozvat ty, kteří budou pracovat v irácké policii, v irácké armádě, pozvat je do České republiky, předložit to Poslanecké sněmovně a umožnit jim tento výcvik na území České republiky, protože naši policisté nejsou vnímáni jako výcviková jednotka, jako někdo, kdo někoho učí to, o čem hovořil pan ministr zahraničí, že snad nemá tradici. Tam policejní práce jistě má tradici a pan ministr to řekl asi o dvě věty před tím, když řekl, že tam žádná demokracie nikdy nebyla. Pravděpodobně také chyběl, když se studovala historie a mluvilo se o Mezopotámii.
        V tomto ohledu mi dovolte, protože na této schůzi jednáme o věci, která měla být projednávána později, a Český mírový výbor zorganizoval mezi občany České republiky petici o ukončení pobytu našich vojsk na území Iráku, abych vás informoval, že do dnešního dne mně Českým mírovým výborem byly zapůjčeny petiční listy v této věci, kdy samozřejmě petice dále probíhá, tedy nemáme všechny údaje. Je zde u mne na stole 147 archů s 2200 podpisy proti této naší vojenské přítomnosti v Iráku.
        Tady se vrátím k tomu, jak začínal pan ministr obrany. Mluvil o přesvědčení vlády - a já říkám, že přesvědčení vlády je daleko od přesvědčení občanů České republiky.
        Ještě jednu malou připomínku si dovolím říci. Ano, Velká Británie je jistě naším věrným spojencem, akorát toto věrné spojenectví v roce 1938 skončilo mnichovským paktem.
        Děkuji vám.