Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená Sněmovno, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání předložila Poslanecké sněmovně zprávu o přípravě a průběhu digitalizace v roce 2004. Tuto zprávu si Sněmovna svým usnesením z prosince 2004 vyžádala.
        Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve zprávě, kterou tedy Sněmovně na základě tohoto usnesení Sněmovny předkládá, popisuje průběh příprav digitalizace, popisuje jednotlivé události, které vedly k tomu, že rada nakonec v souladu se zákonem o vysílání vyhlásila licenční řízení na obsazení digitálních sítí televizními programy. Rada se při přípravě této zprávy držela zadání, to znamená, nevysvětlovala žádné otázky, problémové okruhy, nevysvětlovala žádná dilemata, a já se pokusím vysvětlit proč.
        Všichni asi víte, že když rada vyhlašovala licenční řízení na obsazení digitálních sítí televizními programy, tak to bylo většinové rozhodnutí rady, nikoli však jednomyslné. Ze 13 členů rady vyhlášení licenčního řízení podpořilo 8 členů, čili dostatečná většina, 5 členů rady toto vyhlášení nepodpořilo, 4 byli proti, 1 se zdržel. Zpráva, kterou si Sněmovna vyžádala a kterou jsme na její žádost připravili, byla schválena hlasy všech 13 členů rady. To znamená, že tato zpráva byla vypracována tak, aby za ní mohla stát celá rada.
        Popisujeme jednotlivé události, popisujeme úvahy, které nás na počátku vedly. Víte, že vláda České republiky v dubnu roku 2004 přijala k procesu digitalizace vládní koncepci. My se domníváme, že další postup rady byl v souladu s touto koncepcí, byť samozřejmě se v některých ohledech situace průběžně měnila.To je např. otázka toho, že ve vládní koncepci byly obsaženy dvě sítě, zatímco v červenci roku 2004 už byly zkoordinované tři sítě pro digitální vysílání. Jinak se rada této vládní koncepce držela. Rada vycházela z toho ve svém většinovém názoru, že současný zákon o vysílání, tedy zákon 231/2001, je způsobilý unést digitalizaci, a na základě této úvahy se prostě držela legislativy platné a rozhodla se po konzultacích s vysílacím prostředím, čili s provozovateli televizí, s provozovateli rozhlasových stanic, licenční řízení vyhlásit.
        Dospěli jsme k závěru při přípravě digitalizace, že rada se musí řídit platným zákonem, a nikoli zákony budoucími nebo zákony, o kterých si teprve myslíme, že by měly být. Stejně tak rada dospěla k závěru, že je povinna konat, protože případná nečinnost rady by mohla být snadno žalována kterýmkoli ze subjektů, který by digitálně chtěl vysílat. V takovém případě by činnost rady byla samozřejmě vynutitelná. Kromě toho rada také vycházela z představy, že digitalizace televizního vysílání je výrazem určitého technického pokroku a že občané této země mají právo na to, aby mohli vymoženosti technického pokroku užívat. Kromě toho rada samozřejmě má zákonem stanovené určité povinnosti, které s přípravou tohoto procesu souvisejí. Jestliže má rada dbát zejména na pluralitu na mediálním trhu, tak právě příprava digitálního vysílání je výrazem plurality nebo posílení plurality na tomto trhu. My se většinově domníváme, že právě spuštění digitálního vysílání pluralitu posílí, že ji posílit má a že to je silný argument pro to, aby digitalizace byla započata.
        Pluralita v oblasti mediální samozřejmě není prázdný pojem. Je to naprosto zřetelný nárůst programové nabídky pro diváky, pro posluchače, a je to samozřejmě také určitá změna v poměrech na mediálním trhu. S takovou změnou ovšem musely všechny zúčastněné subjekty dávno počítat, protože digitalizace televizního vysílání nespadla z nebe. Digitalizace televizního vysílání byla připravována už po dobu několika let.
        Všechny tyto úvahy a přirozeně i všechny další, které rada při přípravě digitalizace vedla, směřovaly k tomu, abychom po zralé úvaze v souladu se zákonem licenční řízení nakonec vyhlásili. To, že jej vyhlásíme, jsme avizovali ve své zprávě již 1. června roku 2004. Již tehdy jsme uváděli, kdy bude pravděpodobně licenční řízení vyhlášeno. Ve chvíli, kdy Český telekomunikační úřad přidělil kmitočtové sady provozovatelům digitálních sítí, začalo být zřejmé, že těžko bude moci rada stát opodál, protože ty podnikatelské subjekty, které tato provozní oprávnění od Českého telekomunikačního úřadu obdržely, samozřejmě chtějí na těch obdržených sadách kmitočtů provozovat vysílání. Kmitočet sám o sobě, jak někdy říkám, má menší cenu než vzduch.
        Kmitočty, které Český telekomunikační úřad vydal, tedy tyto kmitočtové sady, jsou zkoordinovány v té podobě, v jaké jsou do května roku 2007. Tohoto argumentu se často používá právě proti tomu, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obsazovala digitální sítě na dobu delší. Předpokládám, že předejdu nejedné otázce, oprávněné otázce, z vašich řad, proč rada tedy neobsazuje v tom licenčním řízení technické prostředky pouze do května roku 2007.
        ***
        Je to ze dvou důvodů. Jednak proto, že z hlediska diváka, z hlediska programu, květen roku 2007 neznamená, nemůže znamenat a ani nebude znamenat žádný předěl, žádnou změnu, kterou by divák pocítil. Technické prostředky budou dokoordinovány, doplněny a v jistém okamžiku přepnuty do nových kmitočtových souborů, do nových sad. Druhý důvod je také zřejmý, i když je z poněkud jiné oblasti. Je to ta skutečnost, že vysílání do roku 2007 by bylo pro kteréhokoliv myslitelného provozovatele naprosto neefektivní, ekonomicky neudržitelné, a proto také nerealizovatelné. Jestliže podle vysílacího zákona má provozovatel 360 dní na to, aby po obdržení licence začal vysílat, můžeme si snadno spočítat, jak blízko bychom se - a to tedy opakuji, že teoreticky, protože pochybuji, že by se za takových podmínek někdo do licenčního řízení přihlásil - dostali právě k datu května roku 2007. Domnívám se, že takové licenční řízení by nemělo žádný smysl. Ostatně i v takovém případě by provozovatel pravděpodobně mohl prodloužení licence na dvanáct let dosáhnout, protože to současný vysílací zákon ve svém výkladu umožňuje. Chápu, že na otázku mohou být různé právní názory.
        Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tedy nakonec dne 3. listopadu 2004 licenční řízení vyhlásila, a to na dvě sítě, které mají dnes pokrytí mezi 30, 35, 40 procenty. Jsou označeny jako sítě B a C. Tyto dvě digitální sítě budou licencovány tak, aby na každé z nich mohli provozovat programy tři provozovatelé vysílání celoplošného. Na síti B1 provozovatel vysílání regionálního, rovněž celoplošného, a na síti C provozovatelé regionálního vysílání v oddělených kmitočtových sadách.
        Domnívám se, že tato základní informace ke zprávě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání k digitálnímu vysílání je pro tuto chvíli dostatečná. Domnívám se, že dává dostatečnou informaci Poslanecké sněmovně spolu samozřejmě s písemným textem zprávy, jejíž nedílnou součástí je rovněž sada příloh, které považuji v této souvislosti za mimořádně silně vypovídající. A proto žádám Poslaneckou sněmovnu, aby Zprávu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o přípravě a průběhu digitalizace televizního a rozhlasového vysílání v roce 2004 svým usnesením schválila.
        Děkuji vám.