Děkuji, pane předsedo, že jste si mě všiml. Nechtěl jsem k tomuto návrhu vystupovat, protože jsem nezaslechl žádný návrh na zamítnutí, což jsem rád. Považuji tento návrh za praktický. Ale donutila mě k tomu asi nechtíc paní kolegyně Šojdrová, protože opakovala již jednou zde řečené, totiž že tento návrh je snad motivován záměry v oblasti školného na vysokých školách.
        Já bych doporučoval snést se z těchto ideologických výšin na zem praxe a připomenout nám všem, že jsme také, většina z nás, snad byla někdy mladá a že jsme o prázdninách chodili, asi také většina z nás, na prázdninové brigády. Měsíc jsme někde pracovali a pak za ten měsíc, co jsme pracovali a vydělali si nějaké peníze, tak jsme ten druhý měsíc si něco někde užili. Připomínám to proto, že právní úprava, která platí dnes a o které tady hovořil kolega Bartoš, a nebudu to znova rozebírat, prostě tuto jednoduchou formu trávení dvouměsíčních prázdnin neumožňuje. Naši studenti, třeba středoškoláci, kteří mají skoro osmnáct let, to znamená, ti pravidelně studují, nemají ten volnější režim vysokoškoláků, ti prostě dva měsíce prázdnin takto trávit nemohou, protože mohou pracovat buďto maximálně sto hodin v roce, což je zhruba 14 dní, nebo dvacet hodin týdně, což kdyby si chtěli něco vydělat, tak vlastně celých osm týdnů prázdnin nedělají nic jiného, než na střídačku chodí do práce a nemohou nikam odjet.
        Takže i toto je jeden, a řekl bych z mého pohledu klíčový, důvod, proč se vrátit zhruba k tomu původnímu stavu, aby tady bylo možno dva měsíce prázdnin strávit způsobem, který je logický a který i my si pamatujeme: měsíc brigáda, měsíc volno.
        Děkuji.