Snadné přidání nového datasetu

Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2002_48_01332


Schůze 48/2002 19.10.2005

Téma bod č. 230

Tomáš Vrbík (*1973) (Poslanec ) ( délka 7 minut )

        
Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, již toho v debatě bylo řečeno mnoho. S řadou věcí se ztotožňuji, především s vystoupením pana předřečníka, proto si dovolím říci už pouze tři poznámky nebo vyjádřit se ke třem krátkým okruhům, které souvisejí s předloženým návrhem zákona. Poznámka první. Přestože výhodou nového kodexu má být jeho ucelenost, kompaktnost a celkově tedy jakési zjednodušení a zpřehlednění pro jeho uživatele, musím říct, že já osobně mám z toho návrhu dojem přesně opačný. Hovořím nyní o vazbě na občanský zákoník, či přesněji řečeno na nový občanskoprávní kodex. Jestliže nyní předložíme veřejnosti zákoník práce, který ve svém paragrafovém znění přímo odkazuje na stávající občanský zákoník, pravděpodobně tím zjednodušíme jeho aplikaci pro laickou veřejnost. Já se ovšem ptám, co se stane po přijetí nového soukromoprávního kodexu. Nezbude nám nic jiného, než provést rozsáhlou novelu zákoníku práce a tím řádně zamotat hlavu všem jeho adresátům. Proto se domnívám, že schválení vládního návrhu by mělo být koordinováno a načasováno na okamžik schválení a přijetí nového soukromoprávního kodexu. Jedině tak zajistíme plnou a přehlednou kompatibilitu obou předpisů. Pokud tento postup není možný, plédoval bych spíše pro paušální odkaz na soukromoprávní kodex jako takový než na vládou zvolený princip delegace, který, jak jsem již řekl, si v blízké době vyžádá novelizace zákoníku práce. Poznámka druhá. I já se připojuji k širšímu okruhu odpůrců myšlenky týkající se posílení pozic a pravomocí odborových organizací. Nyní mám na mysli především princip, kdy odborově neorganizovaní zaměstnanci budou povinně zastupováni odbory. Dámy a pánové, domnívám se, že pokud zaměstnanec využije své svobodné volby nebýt odborově organizován, příčí se podstatě právního státu konstrukce jakéhokoliv obligatorního zastoupení. Pokud zaměstnanec touží být zastupován odborovou organizací, nic mu nebrání stát se členem odborů. Nevnucujme mu však povinné zastoupení, které je v rozporu s jeho vůli a ve své podstatě neguje právo jakékoliv volby. Poznámka třetí, poslední. Na závěr se vyjádřím k otázce takzvaného neplatného rozvázání pracovního poměru. Mám za to, že v tomto bodě se vládě otevřel prostor ke zlepšení a nápravě celé řady nešvarů, které přináší současná aplikace tohoto institutu v praxi. Ke škodě všech zúčastněných subjektů musím konstatovat, že vláda tuto možnost nevyužila, resp. zakonzervovala neutěšený a nevyhovující právní stav na další léta dopředu. Dovolte mi krátký příklad z praxe. Situace, kdy zaměstnavatel rozváže se zaměstnancem pracovní poměr, není v praxi nijak výjimečná. Výjimečná pak není ani situace, kdy zaměstnanec namítá u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru. V průběhu soudního sporu o neplatnost takového rozvázání pak zpravidla dochází k tomu, že zaměstnanec nastoupí nové stálé zaměstnání u nového zaměstnavatele, nicméně dále se tváří, že má zájem pracovat u zaměstnavatele původního. Takováto přetvářka je pochopitelná, neboť platná právní úprava zaměstnance v případě úspěchu v soudním řízení štědře odmění za ušlou mzdu formou kompenzace minimálně šestinásobku jeho průměrné mzdy. Závěr je takový, že zaměstnanec dostane svou náhradu mzdy od původního zaměstnavatele, ke kterému už ovšem nemá nejmenší vůli zpět nastoupit, přestože mu pravomocné soudní rozhodnutí tuto možnost poskytuje, a vedle toho zaměstnanec pobírá mzdu od nového zaměstnavatele. Vážené kolegyně a kolegové, v praxi se vyskytlo podle mých informací pouze zanedbatelné procento případů, kdy měl zaměstnanec skutečně zájem po vyhraném soudním sporu nastoupit zpět do původního zaměstnání. A já se ptám: Je v takových situacích ekonomické vést soudní řízení? Je v zájmu zaměstnance a zaměstnavatele absolvovat několikaleté soudní řízení s nejistým výsledkem? V lepším případě skončí spor v první instanci, v tom horším pokračuje řízení i u odvolacího soudu. *** Žádný z účastníků nemá až do pravomocného rozhodnutí jistotu, zda pracovní poměr skutečně skončil. Přitom ani jedna ze stran fakticky na pokračování pracovního poměru netrvá. Řešení je velmi jednoduché. Dejme zaměstnavatelům možnost dát zaměstnanci výpověď bez udání důvodu, samozřejmě s přiměřeným odstupným. Odlehčíme tak soudní soustavě, zaměstnanci dáme plnění, na které má nárok, zaměstnavateli umožníme dostatečně pružně zohlednit vlastní potřeby. Najděme odvahu k tomuto kroku, který by podle mého názoru odpovídal koncepci pracovněprávních vztahů 21. století. Vážené kolegyně a kolegové, nezbývá mi, než konstatovat, že vládní návrh pracovního kodexu nese rukopis poznamenaný hrozbou visícího Damoklova meče v podobě blížících se voleb. V mnoha případech jde totiž o pouhou, navíc nedokonalou, transkripci stávajícího zákoníku práce. Invenční postup byl tedy v rozporu s vládním prohlášením celkově upozaděn. Proto mi nezbývá, než se přidat ke svým předřečníkům, kteří zde navrhli, aby byl návrh zákona vrácen k přepracování. Děkuji za pozornost.

Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/048schuz/s048203.htm


Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2002_48_01332
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.