Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, při poslední rozpravě, než jsme ji přerušili, jsem byl několikrát zmiňován právě jednak paní ředitelkou Musílkovou, jednak kolegy Zaorálkem, Vojířem a dalšími. Proto jsem se rozhodl vystoupit a na některé z jejich poznámek reagovat.
        Dovolte mi takový menší exkurs do minulosti, protože je faktem, že já jsem v roce 2004 ve dnech 7. a 12. května vedl s paní ředitelkou Musílkovou podobný spor. Nebudu vás unavovat podrobnostmi, ale přece jenom základní věci z toho bych tady chtěl vypíchnout.
        Z toho sporu, jak se odvíjel, kdy jsme dostali také materiál do lavic v písemné podobě, kde musím říci, že možná ke škodě paní ředitelky zpracování tiskovým odborem Všeobecné zdravotní pojišťovny bylo v té podobě, jak je to s materiálem, který jsme dostali do lavic teď, že v podstatě není na Všeobecné zdravotní pojišťovně vůbec žádná chyba, dokonce tam byly věci, které nejsou řekněme moc pěkné. Bylo to vedeno v konfrontačním duchu, i když já osobně se nedomnívám, že bych to vedl přímo v nějakém superkonfrontačním duchu. Ale to už je minulost.
        Nicméně teď budu citovat sám sebe ze svého závěrečného vystoupení, které jsem měl 12. května: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dnes je to poprvé, co jsem rád, že mám imunitu. Protože z toho, co jsme slyšeli, jednoznačně vyplývá, že by paní ředitelka měla na mě podat trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy.
        Co bylo dále ve zprávě? Záplava šikovně a tendenčně seskupených statistických údajů. Jde o záměrně šířenou demagogii. Zcela na hlavu postavený argument z oblasti černého humoru je výtka pana ministra. Již nikoho nemůže nechat na pochybách, že údaj je nesmyslný. Ministr jako hlava resortu by neměl používat takové laciné a s laiky manipulující argumenty. Zdá se, že pan ministr neví, co chce. Nemyslí si snad pan ministr, že prevence je to, když pacient přijde do ordinace a přináší lékaři výkony? Atd.
        Z celé zprávy jednoznačně vyplývalo - znovu cituji sám sebe - že se mýlím ve všech bodech. Pojišťovna je naprosto skvělá. Já jsem ten, kdo je manipulován, ovladatelný, nezkušený, v podstatě víceméně lžu nebo se chci předvádět.
        Následně jsem požádal paní ředitelku Musílkovou o odpověď na alespoň pět základních otázek. Otázky jsou zde.
        1. Proč je VZP v deficitu?
        2. Proč jsou takové rozdíly ve financování jednotlivých segmentů zdravotní péče?
        3. Proč jsou rozdíly mezi kraji v nákladech na pojištěnce?
        4. Proč na ústředí nemají informace o tom, co se děje na okresních pobočkách?
        5. Proč údaje nemají zdroj? Proč nakládání s penězi pojištěnců nemůže být transparentní? To se týkalo rozdělování peněz VZP a smluvní politiky.
        Ve stenoprotokolu z tohoto zasedání se dočtete, že po tomto se ozývají neidentifikovatelné výkřiky z pléna a hlas "jsi blázen!". Tento hlas, vážení kolegové, patřil poslanci Ouzkému, který potom jednání opustil. Nemyslím si, že otázky, které jsem položil jednoznačně vypovídají o mém narušeném duševním stavu. Mrzí mě, že dodnes jsme já ani Poslanecká sněmovna nedostali na tyto otázky odpověď.
        Po této rozpravě ve Sněmovně se odehrála ještě jedna epizoda, a to návštěva pana Stejskala, člena správní rady, který mi v mé ministerské pracovně tenkrát vysvětloval, že jsem skutečně nezkušený, že víceméně bych se měl s ním poradit, že on by mi velice rád poradil a řekl mi, jak to vlastně ve skutečnosti je, protože je to všechno úplně jinak. Víceméně z jeho postoje jasně vyplývalo, že takové ministry jako já on si dává ke snídani, když to tedy zjednoduším.
        Následně ale musím říci po pravdě, že je skutečně pravdou to, co říkala paní ředitelka Musílková, že v horizontu, protože mluvíme o druhé půlce května a pak v červnu, protože pak už Vladimír Špidla položil funkci a vláda pracovala v demisi, jsem se s paní ředitelkou několikrát setkal. Jednání byla mezi čtyřma očima. Oba jsme se zavázali vzájemně, že nebudeme věci, které jsme tam probírali, nikde zveřejňovat. Dnes jsem paní ředitelku požádal, aby mě v jisté části zprostila této mlčenlivosti, takže vám mohu říci, že jsme skutečně došli k tomu, že chyba je jak v ministerstvu, tak je chyba v pojišťovně, a vzájemně jsme si slíbili pomoc a spolupráci v tom, aby nedocházelo dále k prohlubování deficitu a aby se situace, kterou teď řešíme nebo které čelíme, neopakovala.
        Musím poděkovat paní ředitelce, protože aspoň v rovině našich setkání to vypadalo velice slibně. Samozřejmě situace dne je taková, jaká je. Hra na to, co by bylo kdyby, neplatí. Myslím si, že snad mohlo dojít k tomu, že by deficit nebyl rostl a nenarostl do té výše, v jaké je, ale co už se dělo pak dál, za to odpovědnost nenesu, protože jsem ministerstvo, jak jste si asi všimli, opustil.
        Tolik k tomu, co se dělo ve vztazích mezi paní ředitelkou a mnou. Musím říci, že skutečně po prvním intermezzu, které bylo poměrně ostré, jsme došli k nějakému jednání, a to nejenom s paní ředitelkou Musílkovou, ale jednal jsem a měl jsem podobné schůzky a domluvy i s ostatními řediteli pojišťoven, zaměstnaneckých, kde bylo skutečně cílem, aby veškeré vydávání vyhlášek jak ministerských, tak způsob řešení úhrad přes pojišťovny byly vedeny snahou o snížení a zastavení deficitu a dosažení vyrovnaného hospodaření.
        Dále mi dovolte konstatovat, že nadále trvá moje hluboké přesvědčení, že chyba není jenom na straně Ministerstva zdravotnictví, ale že na dluhu VZP má tato organizace svůj podstatný podíl. Považuji za podstatné zopakovat v základních bodech to, co jsme slyšeli v projevu pana ministra Ratha, kde má Všeobecná zdravotní pojišťovna svobodu rozhodování:
        a) s kým uzavře smlouvu o poskytování zdravotní péče, kdo bude v síti, kdo nebude v síti, kdo bude dostávat peníze - rozhoduje jak o ambulancích, tak o nemocnicích;
        b) rozhoduje, jaké výkony to které zdravotnické zařízení smí dělat;
        c) pojišťovna rozhoduje, kdy a jaké regulace na poskytnutou péči uplatní;
        d) uplatnění úhradových vyhlášek Ministerstva zdravotnictví - o tom, jak volně aplikuje vyhlášky právě Ministerstva zdravotnictví, mluvil ministr Rath;
        e) o míře úspěšnosti uzavřít či neuzavřít dohodu s představiteli zdravotnických zařízení - tam, kde byly aplikovány vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, tam byl v minulosti růst skutečně tří- až čtyřprocentní; tam, kde byly dohody, byl růst deseti- i čtrnáctiprocentní; tak vznikala dlouhodobá diskrepance mezi financováním nemocnic a komplementu;
        f) o lécích a o zdravotnických prostředcích, které smějí být předepisovány jen se souhlasem revizního lékaře. Těchto léků a prostředků je asi za 10 miliard. Tam přímo podpis revizního lékaře, tedy zaměstnance VZP, rozhoduje, jestli lék či prostředek bude hrazen. Do této oblasti spadá i možnost preskripčních omezení, tedy kdy a za jakých podmínek smí pacient užívat některé drahé léky;
        g) o některých přímých nákupech léků, to je dnes objem asi 1,5 mld. Kč;
        h) ovlivňuje samozřejmě i přístup ke svým klientům a to, jak ji klienti vnímají;
        i) spolupodílí se - tam nerozhoduje sama - na všech úhradách a regulacích, na všech úhradách léků, na všech úhradách výkonů. VZP o seznamu výkonů jedná a má tam poměrně velké a výrazné slovo.
        ***
        Teď jedna poznámka, která je ilustrativní a kterou bych dokumentoval to, co jsem řekl - že VZP není nevinná, není v tom nevinně. Cituji pana Pečenku, nuceného správce Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bylo to otištěno v Právu dne 26. 11. strana 21: "O úhradách lůžkových zařízení, což dělá přes polovinu 108miliardového základního fondu péče, se vůbec nerozhodovalo v úseku zdravotní péče, ale v malém útvaru v přímé působnosti paní ředitelky Musílkové. Tam se udělovaly výjimky." Neumím posoudit, jestli je to pravda, citoval jsem nuceného správce. Pokud by to byla pravda, tak si dovolím malý příklad. Pokud vláda má k dispozici státní rozpočet, což je asi 950 mld. Kč na výdajovou stránku, pokud z toho je 89 % mandatorních výdajů, které vláda ovlivnit nemůže, a vláda má 18 členů, tak mi vychází, že na jednoho ministra připadá v průměru rozhodování asi o položce kolem 6 mld. Kč. Ředitel VZP pak samostatně rozhoduje o položce asi 60 mld. Kč. Přitom v obou případech, jak vlády, tak pojišťovny, se jedná o peníze z veřejných zdrojů, a tak je nezpochybnitelné, že by měly být pod veřejnou kontrolou.
        Další oblast, o které bych se chtěl zmínit, a tam vidím vůbec největší problém českého zdravotnictví, je trojúhelník stát - pojišťovny - kraje. To je vlastně základní trojúhelník, který by neměl být bermudským, a v tom by se neměly ztrácet miliardy, ale ten by měl naopak vyprodukovat nějakou rozumnou koncepci fungování zdravotnictví. Toto je ta nejdůležitější oblast, ve které leží klíč k řešení. Dlouhodobá nedohoda zásadního charakteru a snaha ovládnout prostor ve zdravotní politice aktéry tohoto trojúhelníku vede k zablokování věcného řešení. Jasná a dobře nastavená pravidla a vymezené kompetence mezi státem, kraji a pojišťovnami spolu s kontrolou toku peněz a kvality i kvantity poskytované péče jsou naprosto zásadním předpokladem dobrého fungování systému zdravotnictví.
        Zdraví považuje 97 % obyvatel za zcela prioritní hodnotu. Proto je to tak vhodné a nutné politické téma. Žel, proto také je oblast zdravotnictví politikem, proto se tak často využívá a zneužívá k politickým účelům, místo aby se řešila situace věcně.
        Problém se dá rozdělit do dvou základních rovin - financování systému a organizace systému. Problémy jsou v obou, ve financování, z jakých zdrojů, kolik solidarity, kolik do jaké oblasti zdravotní péče, jak kontrolovat. Organizace, optimální síť poskytovatelů služeb, ta se dá naplánovat podle nějakých demografických ukazatelů, rozvoje medicíny a standardů poskytované péče, nicméně zatím se tak nestalo. V obou těchto oblastech jde proti sobě zájem pacienta a zájem vlivných lobby. A tak se nedaří nastavit ani standardní péče, ani vymezit základní síť lůžkových zdravotnických zařízení, ani rozmístit drahou přístrojovou techniku tak, aby její využití bylo optimální.
        Závěrem. Za zdravotní péči odpovídá nikoliv pojišťovna, nikoliv kraje, ale stát. V Listině základních práv a svobod je stanoveno: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon." Peníze z veřejného pojištění spravují pojišťovny. A protože se jedná o veřejné peníze, které odvádějí občané na základě zákonů, nikoliv na základě nějaké své dobrovolnosti, stát jim musí garantovat účelné využití těchto prostředků.
        Poslanecká sněmovna je v tomto ohledu spoluodpovědná. A proto bych vám chtěl poděkovat, že jste souhlasili se zařazením bodu o zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k hospodaření VZP. Vznik a činnost takové komise by nás měly zbavit pochybností, že peníze ze zdravotního pojištění jsou utráceny neefektivně nebo že ve VZP docházelo k porušování zákona.
        A zcela na konec ještě jednu poznámku. Předpokládám, že do budoucnosti by bylo velice vhodné, kdyby se stalo to, že bychom vedli dialog - myslím všechny strany politického spektra, které se nacházejí v Poslanecké sněmovně - podobně jako je tomu u důchodové reformy, a kdyby se nám při těchto jednáních povedlo najít alespoň nějakou rámcovou zásadní shodu, tak aby mohla být vytvořena rozumná koncepce zdravotnictví, která by skutečně byla průchozí a která by umožnila, aby alespoň v základních věcech, to znamená v organizační a základní složce financování, to bylo stabilní, a pak otázka nastavení solidarity a některých ukazatelů podle výsledků voleb, větší pravicovosti nebo levicovosti vlád, aby bylo možné nastavit na nějaké úrovni v tom systému skutečně jakési pružné reagování. Co nám chybí, je základ organizace a základ financování. Jestliže se nám to nepovede, tak se s těmito problémy budeme setkávat ještě dalších několik let a bylo by to ke škodě věci.
        Děkuji vám za pozornost.