Já bych jenom krátkou repliku na výzvu, aby projevy byly krátké a bez emocí. Myslím si, že o tom, jak má projev vypadat a co bude jeho obsahem, jednoznačně hovoří jednací řád a je na každém z nás, jak onu materii, která se dotýká největší zdravotní pojišťovny v republice, která vlastně rozhoduje o situaci v našem zdravotnictví, jak ono téma uchopí.
        Pan kolega Krákora má pravdu, když hovoří o tom, že paní ředitelka požádala o odvolání správní radu. Je zase pravda, že tak neučinila ze zcela svobodné vůle, ale učinila tak pod velkým mediálním tlakem a pod tlakem ministra zdravotnictví. Situace je o to zvláštnější, že je doprovázena velmi neobvyklým aktem, a to je aktem nucené správy, která byla na VZP uvalena. Vzhledem k tomu, že pan ministr ve sdělovacích prostředcích jednoznačně svázal odchod paní ředitelky s ukončením nucené správy, je nezbytné zabývat se i touto otázkou nucené správy, jejím zdůvodněním, neboť právě v jejím zdůvodnění najdeme onu důvodovou zprávu k celému tomuto procesu.
        Já bych jenom řekl, že celá situace v našem zdravotnictví se stává velmi dramatickou a pro občany České republiky naprosto nezvyklou a alarmující. Hovořím tak jako středočeský poslanec, protože středočeští občané jsou v situaci, která je v rozporu s ústavou, když musí za zdravotní péči, na kterou jsou pojištěni, kterou by měla hradit VZP, když za tuto péči musí platit ještě jednou, a to prostřednictvím krajského rozpočtu.
        Já bych chtěl v této malé odbočce požádat pana premiéra, neboť jsem byl k tomu vyzván krajskou organizací KDU-ČSL, aby se touto situací velmi vážně zabýval. Jedná se o milion občanů ve středních Čechách, kteří jsou posunuti mezi občany druhé kategorie, kteří nemají nárok na to, aby jejich péče byla hrazena z fondu veřejného zdravotního pojištění. Je to situace, kdy je pošlapáván článek 31 Listiny, a domnívám se, že pokud jsme právním státem a pokud mají být tato práva dosažitelná, tak je nezbytné tuto situaci řešit.
        Jedním z důvodů mediálně prezentovaných, který však není v oné důvodové zprávě o rozhodnutí o uvalení nucené správy, se říká, že se v pojišťovně krade. Vytahují se různé případy, často špatně nebo vůbec nedoložené. Musím říci, že nepochybuji o tom, že ve Všeobecné zdravotní pojišťovně jsou lidé, kteří asi zneužívají svého postavení. Jsme totiž jednou z nejzkorumpovanějších zemí a bylo by divné, kdyby se v takovémto podniku takoví lidé neobjevili. Ostatně víme, že se kradlo i v ústředí České lékařské komory, a pokud vím, tak nikdo nucenou správu na tuto organizaci neuvalil. A protože se domnívám, že je správné věci rozebírat po bodech a že je správné vést co nejvěcnější argumentaci, tak bych chtěl probrat onen příběh uvalení nucené správy. Je to příběh, který se opírá o paragraf 7a o Všeobecné zdravotní pojišťovně, kde se říká, že zjistí-li ministerstvo závažné nedostatky, je oprávněno podle povahy věci přijmout buď nápravná opatření, nebo uvalit nucenou správu.
        Strašně rád bych podtrhl ona slovíčka "podle povahy věci", neboť právě povaha věci možná byla trochu rozdílná, než se uvádí. V onom úvodním ustanovení o rozhodnutí nucené správy se, vážení kolegové, říká doslova, že důvodem k zavedení nucené správy je nedodržování zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně a - cituji - a byl bych velmi rád, abyste si toho všimli - schváleného zdravotně pojistného plánu. Vážení přátelé, i malé dítě v této zemi ví, že poslední schválený zdravotně pojistný plán je zdravotně pojistný plán na rok 2003. Tedy výrok o tom, že důvodem k uvalení nucené správy v roce 2005 je nedodržení schváleného zdravotně pojistného plánu, vypovídá o absolutní neznalosti celé problematiky, protože je to naprosto absurdní. I kdyby tomu tak bylo, tak to nelze napravit. Takový plán byl schválen na doporučení vlády a konečně byla i schválena uzávěrka.
        Druhým bodem je tzv. nenaplňování rezervního fondu. Vážení přátelé, víte, že jsem z tohoto místa upozorňoval na to, že pojišťovna má povinnost naplňovat rezervní fond, avšak usnesení vlády přijalo jiný výklad. Usnesení vlády řeklo, že přednost mají zdravotnická zařízení před naplňováním onoho rezervního fondu, čili ono samo řeklo, že tento postup je správný a je v souladu se smyslem zákona. Je tedy velmi zvláštní, že je to druhý, podle mne naprosto absurdní důvod k tomu, aby byla nucená správa uvalena. Kdyby to byl skutečně tak dramatický důvod, tak by totiž nezbylo této vládě nic jiného, než z oněch tří miliard převést asi 1,5 miliardy do onoho rezervního fondu a naplnit tak onu námitku, kvůli které měl být rezervní fond naplněn.
        Dalším bodem je zřízení společnosti VZP, a. s., což je společnost, která se zabývá komerčním připojištěním. Je to velmi důležitá věc, protože umožňuje lidem, kteří pobývají na území České republiky, aby byli pojištěni, tedy aby byli pojištěni cizinci. Zamezuje se tak situaci, abychom viděli každou chvíli v našich sdělovacích prostředcích osud nešťastného cizince, který se dostal do dramatické sociální a zdravotní situace a není, kdo by mu mohl jeho péči uhradit.
        Tato akciová společnost byla zřízena pod velmi přísným dohledem Ministerstva financí - a hle, je to jeden z důvodů pro uvalení nucené správy! Kdybychom tuto věc mysleli vážně, museli bychom asi uvalit nucenou správu i na Ministerstvo financí, ale všichni víme, že věc asi vážně myšlena nebyla.
        Dalším bodem je důvod, že pojišťovna neplatí v dobách daných rámcovou smlouvu, to je do 20 dnů. Člověk, který má jenom velmi povrchní znalosti o fungování našeho zdravotnictví, tak ví, že je to úkol, kterého Všeobecná zdravotní pojišťovna není schopna dostát.
        ***
        Jen bych připomněl, že při nástupu komunistické moci byl použit ten samý mechanismus. Soukromému sektoru se dávaly příkazy, kdy a v jakém objemu má provádět odvody ve prospěch státu. Parametry těchto odvodů byly takového ražení, že soukromý sektor nebyl schopen těmto požadavkům dostát, a byly mu většinou nabídnuty dvě cesty. První - odevzdat svůj podnik státní moci, a druhá, horší - jít do vězení za to, že neplní komunistickou mocí přijaté právní předpisy. Nevím, zda je to podobnost čistě náhodná, nebo zdali je to skutečně něco hlubšího, zdali to popisuje hlubší popis cest naší společnosti.
        Další, čtvrtý důvod je, že VZP nedodržela provizorium zdravotně pojistného plánu na rok 2004. Zákon říká, že pokud není schválen zdravotně pojistný plán k 1. 1. toho roku, kdy má fungovat, je povinností ministerstva nařídit tzv. rozpočtové provizorium. Mně se nepodařilo zjistit a dokladovat, že takové provizorium na rok 2004 bylo vydáno. Tím méně se nepodařilo dokladovat, alespoň jsem nesehnal takový dokument, že by navíc mohlo být porušováno. Říkám to proto, abychom věděli, vážení kolegové, vážené kolegyně, co se v naší zemi děje, abychom se potom nedivili.
        Dalším, pátým bodem je důvod, že VZP nedodržovala vyhlášku č. 50/2005 Sb. Je to vyhláška, o které se často hovoří. Je to vyhláška, ke které se mnoho kompetentních odborníků vyjadřovalo. Mám tady stanovisko zdravotních pojišťoven, které říkají: znovu zdůrazňujeme, že ministerstvo podle platných zákonů nemá právo vyhlášku dodat. To také v minulém období potvrdila Legislativní rada vlády. Vládní úředníci zpochybňují propočty zdravotních pojišťoven, a přitom nenašli odvahu k tomu, aby prodiskutovali analýzy, které dokazují mnohem vyšší nárůst výdajů než ona stále citovaná 3 %.
        Myslím si, že to je jeden ze základních problémů našeho zdravotnictví - že tady existují analýzy, že tady existují fakta. Místo toho, abychom fakta buďto vyvraceli, nebo potvrzovali, místo toho, abychom proti analýzám postavili jiné, kompetentnější analýzy, tak se zabýváme jakousi mediální pěnou, která tu podstatu problému, tj. touhu, obyčejnou, řekl bych možná nízkou lidskou touhu uchopit co nejvíce moci, naprosto zastírá.
        Chtěl bych upozornit ještě na jednu věc: Z minulých let je snadno prokazatelné, že prognózy ministerstva nebyly nikdy správné a dopady byly daleko větší, než ministerstvo předpokládalo. Pod těmito větami je podepsán Ing. Gajdáček, výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven. Tedy oněch pojišťoven, o kterých se říká, že jakoby s nimi nejsou takové problémy, které mají své kvalitní analytické týmy. Říkám si, proč se tedy alespoň vážně nezabýváme těmito analýzami. Proč říkáme, že situaci vyřešíme tím, že uvalíme nucenou správu a tím dokážeme odchod jednoho ředitele.
        Vážené dámy, vážení pánové, jedním z dopadů celého postupu je telefonát, který jsem obdržel několik minut před tímto zasedáním Poslanecké sněmovny. V telefonátu mně sdělovala jedna občanka České republiky ve stáří 27 let, pacientka onkologicky nemocná, že jí lékaři sdělili, že po nových zásazích ministra zdravotnictví si musí doplácet na opinoidy, čili na léky tlumící její bolesti, a to v takovém rozsahu, že jí to její sociální situace neumožňuje.
        Vážené dámy, vážení pánové, byl bych velmi rád, abychom si uvědomili, že tento parlament, tento zákonodárný sbor, jinými slovy zákonodárce, rozhodl, jakým způsobem se mají v našem systému řešit různé situace. Jestliže jsme nespokojeni s ředitelem zdravotní pojišťovny, máme o tom přesvědčit správní radu, posléze Poslaneckou sněmovnu a ředitele odvolat. Pokud však k tomuto cíli použijeme nástroj, který zákonodárce neurčil, tak je to použití neoprávněného nástroje, jinými slovy, je to zřejmě zneužití pravomoci veřejného činitele, protože tímto zásahem mohlo dojít k velkým národohospodářským škodám.
        Když se podíváme na formální stránku věci, tak je zvláštní, že v zákoně se hovoří, že nucenou správu vyhlašuje ministerstvo, čili měl by to být statutární orgán, zřejmě ministr. Ovšem pod oním rozhodnutím není podepsán ministr zdravotnictví, ale je pod ním podepsán MUDr. Vladimír Dryml, ředitel odboru kontroly. Já jsem nenašel v zákoně č. 551/1991 Sb., o VZP, žádné ustanovení, které by říkalo, že ředitel odboru kontroly má pravomoc uvalit nucenou správu na VZP a jmenovat svého nadřízeného, tedy MUDr. Antonína Pečenku, nuceným správcem. (Potlesk poslanců ODS.) Takové ustanovení jsem nenašel.
        Já se tedy ptám. Jsme, nebo nejsme v právním státě? Je možné, že kterýkoliv ředitel odboru může zastavit nebo uvalit nucenou správu na instituci, která rozhoduje o třech čtvrtinách zdravotního pojištění v tomto státě, respektive o 100 miliardách finančních toků? Pokud tomu tak skutečně je, tak žádám někoho, aby to doložil. V zákoně není, že ředitel odboru, ale ministerstvo, čili statutární zástupce.
        Ale i kdybychom připustili tuto zvláštní konstrukci, tak bychom museli dojít k názoru, že proti takovémuto rozhodnutí se podává rozklad k ministerské komisi, čili k ministrovi. On podle návrhu této rozkladové komise rozhodne. Jak můžeme věřit v jakoukoliv objektivnost, když pan ministr už v úvodních slovech při uvalení nucené správy řekl, jak rozhodne. Rozhodne podle toho, zdali ředitelka Musílková zůstane, či nezůstane ředitelkou. Jak on bude fungovat jako odvolací orgán, když už předem v prvních dnech řekl, bez toho, že by měl k dispozici onen rozklad, jak se zachová.
        Vážené dámy, vážení pánové, já jsem několikrát upozorňoval tuto ctěnou Sněmovnu, že zřejmě selháváme v jedné důležité funkci demokratického parlamentu, tj. selháváme ve funkci, která nám ukládá povinnost kontrolovat vládu České republiky. To není nic proti vládě, to je ve prospěch vlády, protože pokud tuto kontrolu nebudeme provádět, tak pokud jsme právním státem, měly by takovou kontrolu provádět orgány činné v trestním řízení. Já se domnívám, že jim nic jiného nezbude a že tuto kontrolu provádět budou. Myslím si, že tentokrát to bude s pozitivními výsledky.
        Děkuji vám za pozornost. Protože jsem stoupencem parlamentní demokracie, tak se nepřipojím k odvolání paní ředitelky Musílkové. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
        ***