Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, tři stručné poznámky.
        Za prvé. Jedním z úkolů moderního státu a jeho zájmem určitě je, aby zdravotní stav populace se zlepšoval nebo aby byl dobrý, protože daňoví poplatníci, pokud jsou v pracovním procesu, tak jsou i pro stát užiteční. Méně užiteční jsou ti nemocní. Nás učili ve škole veřejného zdravotnictví, že resort zdravotnictví ten zdravotní stav populace ovlivní z 15 %. Ten resort zpravidla pak řeší už ty následky. To znamená, že jakékoli opatření, které může přispět ke zlepšení stavu, se opravdu bytostně týká zdravotního stavu populace a nemusíme přitom zrovna diskutovat o problematice zdravotnictví, protože ten resort, jak jsem řekl, to ovlivňuje z 15 %. To je první poznámka.
        ***
        Neautorizováno !
        Druhá poznámka. Paní kolegyně Talmanová hovoří o irském modelu. Jestli se nemýlím, tak Itálie vydala také velmi krátký zákon, má to asi tři věty, kterým zakazuje kouření tam, kde se lidé stravují. To je druhá poznámka.
        Třetí poznámka. Musím tady trochu oponovat při vší úctě ke kolegovi Janečkovi, že každý, kdo říká, že zákon 379 z roku 2005 zrušil zákaz kouření v restauracích, tak dělá medvědí službu, protože se tím do veřejnosti dostalo vědomí, že je zákaz zrušen. To není pravda. Zákon říká, že kouřit je možné tam, kde je příslušné výkonné ventilační zařízení. Zákon to přesně definuje, ale protože samozřejmě nikdo z občanů se neprobírá džunglí zákonů, tak tím, že stále opakujeme "zrušili jsme zákaz kouření v restauracích", tak se tam opravdu víc kouří než dříve, protože kontrola je nedostatečná. Čili co je problém tohoto státu? Není to jenom, že něco legislativa neupravuje, ale že my ani nedodržujeme zákony, které máme. A to nesměřuje proti schválení tohoto návrhu. Jenom je to varování: Neříkejme přehnaně výrazy, že jsme zrušili zákaz. Nezrušili. Tam jsou dané podmínky. Tyto podmínky zpravidla nejsou naplněny, a přestože nejsou naplněny, se kouří. To je chyba.