Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Podle pana prezidenta se nejedná o přehlednou a srozumitelnou normu. Tady je potřeba říci, že zákoník práce z hlediska technického zpracování představuje standardní právní úpravu, která je srovnatelná s jinými zákony, které jsou součástí právního řádu České republiky. Nový zákoník práce není o nic méně přehledný ani srozumitelný než platný občanský zákoník nebo obchodní zákoník. Skutečnost, že zahrnuje úpravy, které byly obsaženy ve zvláštních zákonech, akcentuje to, že do něho byly zahrnuty úpravy, které do něj právem patří, například odměňování za vykonanou práci, ale v určité době z něj byly nesprávně a jen takzvaně na přechodnou dobu vyděleny. To se týkalo zákona o mzdě, zákona o platu.
        Pracovněprávní vztahy obsahují úpravu pravidel chování jejich účastníků, které vznikají při výkonu závislé podřízené práce. Tyto vztahy jsou velmi složité, protože zájmy zaměstnavatelů a zájmy zaměstnanců nejsou totožné. Není tudíž realistické očekávání, že složité společenské vztahy by se mohlo podařit upravit jen několika málo ustanoveními. Alespoň polovinu ustanovení nového zákoníku práce představují mezinárodní závazky České republiky vyplývající z mezinárodních dokumentů, jimiž je Česká republika vázána, a proto není možné ponechat je bez povšimnutí. Tady je třeba také zdůraznit, že nový zákoník práce ruší téměř 50 různých předpisů, kterými byla oblast pracovněprávní prováděna.
        Pan prezident dále uvádí, že přes deklarovanou zásadu "co není zakázáno, je dovoleno", se podobnou reglementací de facto omezuje smluvní volnost a zvyšuje nepružnost pracovního trhu, což povede k dalšímu zvyšování nezaměstnanosti. K tomu je potřeba říci: Smluvní volnost účastníků v pracovněprávních vztazích nemůže být neomezená. Kdyby tomu tak bylo, nemohly by být naplněny mezinárodní závazky České republiky a také by nebylo třeba ani zákoníku práce; postačoval by jen občanský zákoník a závislá podřízená práce by zůstala bez potřebné zákonné úpravy.
        V této souvislosti musím poznamenat, že bez pravidel chování účastníků však nebyla ani úprava zaměstnaneckých vztahů ve všeobecném občanském zákoníku z roku 1811.
        Tvrzení, že nový zákoník práce povede ke zvýšení nezaměstnanosti, je tvrzení opakované do omrzení. Toto tvrzení však dosud nebylo nijak doloženo. Jestliže je nový zákoník práce stejný jako dosavadní, jak je také opakovaně uváděno, pak není třeba se obávat toho, že dojde ke zvýšení nezaměstnanosti. Naopak, já osobně jsem přesvědčen o tom, že tento nový zákoník práce uvolňuje a umožňuje zlepšení pracovněprávních vztahů a umožní zvýšení zaměstnanosti, a k tomu nový zákoník práce směřuje.
        Dále pan prezident uvádí, že zákon zakládá nerovné postavení subjektů pracovněprávních vztahů, a to jak mezi zaměstnavateli, tak mezi zaměstnanci a jednotlivými odborovými organizacemi, zejména § 24, kde uvádí, že jde o rozpor s ústavním pořádkem České republiky. K tomu je potřeba říci: Co do své povahy pracovněprávní vztahy nejsou vztahy rovnými. Proto se také historicky pracovní právo vydělilo z práva občanského.
        ***
        Silnější stranou pracovního poměru je a vždy bude zaměstnavatel, protože vůči zaměstnanci vystupuje z pozice nadřízeného a zaměstnanec je povinen svou podřízenost vůči zaměstnavateli strpět.
        Pokud zákon nebyl zpochybněn Ústavním soudem, je třeba vycházet z toho, že se jedná o právní úpravu, již Poslanecká sněmovna přijala jako právní úpravu, která je v souladu s Ústavou České republiky. Nicméně v období legisvakance zákoníku práce bude možné odstranit nesrovnalosti, na které poukazují některé menší odborové organizace. Zde je potřeba ovšem zdůraznit, že právě tím, že zákoník práce nově zavádí širší možnosti smluvních vztahů v pracovněprávních vztazích, a to zvláště v oblasti kolektivního vyjednávání, kde vznikají i vzájemné závazky, pak je potřeba řešit jinak než doposud otázku toho, jak bude uzavřena kolektivní smlouva v případě nedohody odborových organizací, pokud působí více odborových organizací u jednoho zaměstnavatele. V různých zemích se tato záležitost řeší různými způsoby a myslím si, že se najde i do budoucna rozumné řešení, které by bylo ve prospěch zaměstnanců i zaměstnavatelů.
        Jako poslední je asi potřeba reagovat na stanovisko pana prezidenta, že návrh není výsledkem konsensu mezi sociálními partnery ani uvnitř vládní koalice, ani mezi komorami Parlamentu, posiluje nerovnováhu ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel ještě více než dosud, a to ve prospěch zaměstnanců. Tady je potřeba říci, že je skutečností, že ke konsensu mezi sociálními partnery nedošlo přesto, že se o to vláda snažila téměř tři roky. Zaměstnavatelé měli od počátku koncepčně jiný postoj než odbory. Stejně tak nedošlo k plné neshodě ani ve vládní koalici, ani mezi oběma komorami Parlamentu. Dosáhnout naprosté shody o takové právní úpravě, jakou zákoník práce je, napříč politickým spektrem, nebude podle mého názoru možné nikdy. Jako příklad mohu uvést návrhy některých poslanců, např. ODS, bylo jich asi 180, pro které hlasovali pouze poslanci poslaneckého klubu ODS a které nepodpořil žádný jiný poslanecký klub.
        Pokud jde o otázku dohody, tak si myslím, že tady základní problém je v tom, že vláda vycházela z vládního prohlášení, kde se hovoří o tom, že bude přijat nový zákoník práce. Tím byl splněn tento závazek, že nový zákoník práce nebude na úkor práv zaměstnanců - tento zákoník práce odpovídá tomuto vládnímu prohlášení. A stejně tak nedojde k omezení práv odborů - opět zákoník práce tomuto vládnímu prohlášení odpovídá. Čili je potřeba jednoznačně říci, že vláda naplňuje tímto zákonem svůj závazek, který přijala vůči voličům při schvalování důvěry vládě České republiky v tomto volebním období.
        Možná ještě poznámka. Samozřejmě, že mohou být různé představy o volnosti, o tom, zda by v zákoníku práce měla být např. možnost propouštět bez uvedení důvodu, zda by měla být zrušena minimální mzda, měly by být kratší výpovědní doby, měla by být možnost sjednávat daleko tvrdší podmínky např. v hmotné zodpovědnosti a podobně. To je ovšem otázka vždycky vůle i politické vůle tohoto parlamentu a myslím, že v té podobě, tak jak zákoník práce je, přinese výrazný posun ve vztazích mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a působením zástupců zaměstnanců, což jsou i odbory.
        Díky za pozornost a věřím, vážené paní poslankyně a páni poslanci, že nový zákoník práce podpoříte, jako jste tak již učinili ve dvojím hlasování, poprvé, když jste zákoník práce schválili, a podruhé, když bylo přehlasováno zamítavé stanovisko Senátu. Děkuji za pozornost.