Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že by bylo dobré, kdybychom si uvědomili, že rozhodujeme o poměrně významné záležitosti. Rozhodujeme totiž o zřízení nového ministerstva a to je událost téměř bezprecedentní. Naposled totiž vzniklo nové ministerstvo, nové další ministerstvo, před zhruba deseti lety při dělení státu. Možná si to uvědomujete až teď, ale je tomu tak, protože od té doby se sice ministerstva různě přejmenovávala, různě se přehazovaly dílčí kompetence mezi jednotlivá ministerstva, ale počet ministerstev se za období uplynulých deseti let nezměnil. K tomu má dojít až nyní v souvislosti s předloženým návrhem, který zřizuje Ministerstvo informatiky. Myslím, že jestliže je tomu tak, je nutné a účelné klást si otázku, jestli to opravdu je až tak nezbytné.
        Dovolte na toto téma trochu historie. Do roku 1996 byl sektor telekomunikací a pošt součástí tehdejšího Ministerstva hospodářství. V roce 1996 došlo ke zrušení tohoto ministerstva, resp. k jakési jeho transformaci na dnešní Ministerstvo pro místní rozvoj a některé kompetence tohoto Ministerstva hospodářství přešly na Ministerstvo dopravy a spojů. Byly to právě kompetence v oblasti telekomunikací a pošt. V té době ministerstvo v rámci tohoto sektoru řídilo Český telekomunikační úřad a stát držel majoritní podíl v Českém Telecomu a Českých radiokomunikacích, tedy ve dvou relativně velmi významných firmách. Šlo o období, kdy vznikalo prakticky celé nové odvětví, bezdrátová komunikace, mobily. Přesto byly komunikace a pošta řízeny na tomto ministerstvu pouhými dvěma odbory, a to odborem telekomunikací a odborem pošt, každý asi o 15 lidech. Po roce 1998 došlo ke změně, došlo k oddělení ČTÚ jako samostatného ústředního orgánu státní správy nezávislého na Ministerstvu dopravy a spojů, což nepochybně znamenalo určité značné snížení pracovní náplně ministerských úředníků. Byla rovněž privatizována první ze dvou významných firem spadajících do resortu, totiž České radiokomunikace. Přesto jedinou viditelnou změnou bylo zřízení postu náměstka pro komunikace a navíc byl zřízen Úřad pro státní informační systém.
        Další vláda, tedy ta současná, v době, kdy stát ztrácí významný díl svých kompetencí pravděpodobnou privatizací největší z těch radiokomunikačních firem, Českého Telecomu, a kompetence v této oblasti se tak zužují v podstatě na dva zákony, na zákon o telekomunikacích a poštovní zákon, navrhuje zřídit pro tyto činnosti dokonce ministerstvo. Všimněte si, že i z tohoto stručného přehledu vyplývá evidentně jedna skutečnost, totiž že to funguje přesně v duchu zákonů profesora Parkinsona. Čím méně kolonií Velká Británie měla, tím více zaměstnanců mělo ministerstvo kolonií a v tím honosnější budově sídlilo.
        Zřízení ministerstva pro počítačové, a tedy informační systémy považuji za fundamentální omyl.
        ***
        Tento sektor se v naší zemi v uplynulých deseti let velmi úspěšně rozvíjel, což snad chápou a vidí všichni přítomní i nepřítomní. Nebylo tomu tak proto, že by tento rozvoj řídila moudrá vláda, ale přesně naopak - proto, že vlády moudře do toho nestrkaly nos. Jestliže vláda došla k závěru, že potřebuje pro svůj běžný každodenní provoz nějak koordinovat zavádění a udržování svých informačních systémů, pak si k tomu zřídila Úřad pro státní informační systém. Stejně tak asi koordinuje např. oblast investiční výstavby. Budiž, ale je naprosto zbytečné a ve svém důsledku kontraproduktivní, aby k tomu vznikalo nové ministerstvo. Toto ministerstvo totiž nebude jen servisní organizací pro informační technologie státní správy, ale hodlá regulovat především nebo i soukromé aktivity v této oblasti. A to určitě nebude ve prospěch rozvoje tohoto dnes dynamického sektoru, spíše to povede k jeho stagnaci.
        Před časem jsem zřízení tohoto ministerstva přirovnal k zřízení ministerstva elektrotechniky v osmdesátých letech. I tehdy se myšlenkoví předchůdci dnešní vlády domnívali, že pomocí nového úřadu doženou a předeženou v tomto oborou kapitalistický Západ. Jak dopadli, všichni víme. Dnes jsme v opačné pozici. V oboru informačních technologií díky uplynulým dvanácti letům určitě v evropském, ale i světovém měřítku nezaostáváme. Zřízení ministerstva je po mém soudu prvním krokem k dosažení stavu, ve kterém jsme byli v osmdesátých letech.
        Na závěr. Nevím, kdo z vás věří větě v důvodové zprávě, o které již tu byla řeč: "Předkládaná právní norma nepředstavuje vyšší náklady na státní rozpočet." Nicméně ztráty málo viditelné, málo prokazatelné, totiž ztráty, které způsobí nová byrokracie tomuto dynamickému odvětví, převýší o mnoho a mnoho řádů náklady na zřízení hračky pro jednoho ministra.
        Pane ministře, nyní bez portfeje, udělal byste hodně pro tuto zem a pro tento obor, kdybyste se spokojil s tím, co máte.
        Děkuji. (Potlesk.)