Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, předkládám vám dnes ke schválení návrh zákona o posílení ochrany vzdušného prostoru České republiky v obě konání summitu Organizace Severoatlantické smlouvy v Praze ozbrojenými silami USA na území ČR a o změně trestního zákona. Účelem navrhovaného zákona je vymezit právní postavení ozbrojených sil USA během jejich pobytu na území ČR v době summitu Severoatlantické aliance a stanovit základní podmínky tohoto pobytu.
        Návrh vám byl předložen k projednání ve vyhlášeném stavu legislativní nouze. Víme, že jde o nestandardní postup. V návaznosti na včerejší požadavek výborů, a také abych předešel případným a velmi pravděpodobným dlouhým výkladům na toto téma osočujícím nespravedlivě vládu z nesvědomitosti, lajdáctví a kdo ví z čeho, dovolím si věnovat několik minut na začátku výčtu jednotlivých kroků, které vláda, Bezpečnostní rada státu, Ministerstvo obrany a další instituce po velmi dlouhou dobu v této věci činily. Domnívám se, že tato geneze vývoje situace přednesená v několika minutách by nám všem mohla ušetřit spoustu času v obecné rozpravě. Věřím, že mi budete věnovat přiměřenou pozornost.
        Přes všechna mediální vyjádření některých politických představitelů v minulých dnech vás chci s odpovědností ujistit, že vláda ČR přikládá této oblasti zajištění vrcholné schůzky Aliance obrovský význam. Nemůžeme si dovolit jakýkoliv problém a po zkušenostech z loňského 11. září snad není třeba více argumentovat.
        Nyní již k popisu kroků, které byly v této věci učiněny.
        Klíčem, který odemkl Pandořinu skříňku a uvedl nás do současné situace, bylo rozhodnutí Severoatlantické rady z jara tohoto roku učiněné na základě doporučení vojenského výboru. Než však si učiníme předčasný soud o tom, co bude následovat, chci a musím připomenout jednu obecně známou věc. Severoatlantická aliance jako sdružení suverénních a svrchovaných států funguje na základě neměnitelného principu příjímání rozhodnutí konsensem, řídí se heslem animus in consulendo libera a tento princip se nebude v nejbližší době měnit.
        V rámci adaptace směrnice vojenského výboru NC 54/1, která je základem pro fungování integrovaného systému protivzdušné obrany Aliance, jako reakci na poučení z teroristických útoků z 11. září 2001 bylo na jaře letošního roku dosaženo jediného možného konsensu, a to, že systém integrované protivzdušné obrany Aliance NATINADS nelze využít k zásahu proti nevojenskému ohrožení.
        ***
        Takzvaný koncept RENEGADE neboli Odpadlík byl vypracován jako reakce na doporučení vojenských složek Aliance, konkrétně vrchního velitele sil NATO v Evropě SACEUR, které navrhovaly přesně opačný postup, tedy aby takové ohrožení bylo řešeno prostředky vyčleněnými v rámci NATINADS. S ohledem na velmi složité právní dopady takovéhoto postupu ale většina členských zemí Aliance na toto řešení nepřistoupila. Jak jsem však připomenul, konsensus je modus operandi Aliance. Bezpečnostní rada státu projednala již 27. března 2002 zprávu o stavu příprav bezpečnostních opatření nutných k zajištění pražských vrcholných zasedání NATO v roce 2002, a mimo jiné mně a dalším ministrům uložila provést řadu opatření k zajištění vzdušného prostoru. Pracovní kontakt s velitelem spojeneckého velitelství Letectva sever a zároveň vzdušných sil Spojených států amerických v Evropě generálem Gregorem Martinem, který je zodpovědný za zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru v rámci severního regionu Aliance, proběhl již 22. května. Předmětem jednání byl způsob využití systému velení a řízení NATINADS ve prospěch národní protivzdušné obrany.
        Bohužel na základě reálného zhodnocení reálného stavu našeho stíhacího letectva a pozemních prostředků protivzdušné obrany - a není to subjektivní účelové hodnocení vypracované Ministerstvem obrany, ale objektivní vyhodnocení vojenských orgánů Aliance odpovědných za zabezpečení celého integrovaného vzdušného prostoru - však nebylo možné podstoupit jakékoli riziko, a proto bylo rozhodnuto obrátit se na spojence se žádostí o pomoc a posílení našich národních prostředků. Vzdušné síly Armády ČR v současné době nedisponují prostředky, které by byly schopné zajistit efektivní obranu, ba ani efektivní střežení v době zvýšených bezpečnostních rizik, tzv. air policing za všech okolností.
        V červnu jsem předložil do Bezpečnostní rady státu materiál k zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru České republiky v době konání summitu Aliance. Tam bylo mně a místopředsedovi vlády a ministru zahraničních věcí uloženo zahájit bilaterální jednání se spojenci o možnosti posílení systému protivzdušné obrany České republiky v době konání summitu. V souladu s tímto rozhodnutím Bezpečnostní rady státu a po prozkoumání variant zapojení spojeneckých letadel do ochrany českého vzdušného prostoru byly osloveny Spojené státy americké se žádostí o poskytnutí jejich prostředků. První jednání se zástupci Spojených států proběhla již 10. července letošního roku. Česká strana zde požádala o posílení ochrany svého vzdušného prostoru v době summitu a zároveň prezentovala varianty možného způsobu velení těmto letounům a právní pokrytí této akce. Vzhledem k tomu, že americká strana dávala od počátku najevo, že žádosti pravděpodobně vyhoví, nebyla v uvedené záležitosti oslovena vláda žádné další spojenecké země.
        Počátkem srpna nově vytvořená vláda zpřesnila úkoly stanovené usnesením červnové Bezpečnostní rady státu, a to projednáním materiálu Zajišťování bezpečnostních opatření v civilním letectví souvisejících s podzimním summitem Aliance. Dne 22. srpna se uskutečnilo jednání mezi příslušníky Ministerstva obrany a velitelstvím letectva Spojených států v Evropě. Byl vypracován harmonogram spolupráce do doby konání summitu s termíny úkolů nutných ke splnění všech opatření, a to i přes to, že představitelé americké strany deklarovali, že se jedná pouze o předběžná informativní jednání, protože použití prostředků Spojených států amerických k posílení ochrany vzdušného prostoru po dobu summitu nebylo stále ještě politicky schváleno.
        První právní jednání v Praze proběhla již dne 30. srpna. Na této schůzce česká strana informovala o nutnosti sjednání příslušné mezinárodní smlouvy a naopak americká strana se nabídla k převzetí iniciativy a formulování textu dohody, který měl odpovídat jejich požadavkům, aby nedocházelo k časové prodlevě do doby, než bude vydáno formální politické schválení této spolupráce. Zde česká strana navrhovala upravit právní postavení a podmínky pobytu ozbrojených sil USA v České republice a předložila vlastní návrh.
        Následně ve dnech 12. a 13. 9. proběhla diskuse právních expertů obou stran o základních principech budoucí smluvní úpravy. Následovalo jednání ministra obrany České republiky a prezidenta České republiky Václava Havla s prezidentem Spojených států amerických Georgem Bushem a ministrem obrany USA Donaldem Rumsfeldem ve dnech 16. až 18. září 2002 ve Washingtonu. Při obou jednáních sice byla zdůrazněna pozornost věnovaná českou stranou této problematice a potřeba včasného politického rozhodnutí, souhlasu se spoluprací leteckých sil USA na posílení bezpečnosti vzdušného prostoru České republiky v době summitu. Zejména bylo poukázáno na skutečnost, že pro právní ošetření této spolupráce i s ohledem na ústavní pořádek České republiky je nutné včas předložit vládě a Parlamentu návrh právního rámce, aby mohly být splněny legislativní souvislosti nutné pro realizaci této vojenské spolupráce mezi Českou republikou a USA. Přes to všechno - bohužel - ministr obrany USA i prezident USA v tuto chvíli odmítli možnost řešení na bilaterální úrovni a navrhli řešení v kontextu Severoatlantické aliance.
        O výsledku těchto jednání jsem bezprostředně informoval generálního tajemníka Severoatlantické aliance lorda Robertsona na jednání ministrů obrany 24. 9. 2002 ve Varšavě. Seznámil jsem generálního tajemníka NATO s aktuální situací v zabezpečení vzdušného prostoru těsně po své návštěvě v USA a upozornil ho na skutečnost, že Česká republika je takto vystavena při zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru v krátké době konání summitu situaci, která může nastat pro řadu potenciálních nových členských zemí Aliance, nemajících dostatečně silné letectvo, v každodenním životě. Takto tedy bude potřebné se problematikou využitelnosti systému NATINADS i pro nevojenská ohrožení zabývat v celoaliančním kontextu.
        Generální tajemník vyjádřil porozumění pro zájem české vlády zajistit maximální bezpečnost vzdušného prostoru a přislíbil se osobně angažovat při hledání okamžitého uspokojivého řešení. Následně využil svého vlivu u vrcholných vojenských představitelů Aliance, např. u generála Ralstona, velitele vzdušných sil, či generála Martina, aby byly nalezeny odpovídající nástroje posílení českých národních prostředků protivzdušné obrany. Obdobně byly všechny další kontakty s představiteli Aliance využívány k upozorňování na složitost a hlavně urgentnost této situace. Tak tomu bylo například i při jednání se zástupcem generálního tajemníka pro obranné plánování a operace při příležitosti mezinárodní konference k vojenským kapacitám, kterou jsme organizovali v Praze, a podobně.
        Mohl bych zde ještě dlouhé minuty popisovat technická, právní jednání, která byla připravována, a to variantně a s výraznou iniciativou na naší straně, zahrnující vyžádání použití systému AWACS na dobu konání summitu, dojednávání systému logistické podpory, stanovení prostoru střehů, účast příslušníků USA v rámci struktury velení a řízení, zpracování operačních plánů a přípravy procvičení systému velení a řízení vyčleněných jednotek. Vrcholem příprav byl štábní nácvik se simulovanou situací, který se uskutečnil 14. 10. V návaznosti na výše uvedenou řadu jednání a nácviků proběhlo 17. října se souhlasem vlády taktické cvičení leteckých sil České republiky, NATO a Spojených států v českém vzdušném prostoru. Toto cvičení proběhlo za aktivní účasti nejenom vrcholných představitelů Ministerstva obrany, ale také zástupců výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
        Na základě vyhodnocení všech těchto kroků teprve minulý pátek, 1. listopadu, jsem byl informován, a mým prostřednictvím následně vláda ČR, že byl vydán politický souhlas Spojených států amerických s posílením české protivzdušné obrany americkými prostředky. Ještě jednou zde chci vyjádřit poděkování Spojeným státům za tento velmi vstřícný a veskrze průlomový krok. Mohu vás informovat, že jsme byli zároveň srozuměni s tím, že si americké vedení uvědomuje složitosti vyvolané prodlužováním čekání na tento souhlas, avšak i ve Washingtonu nelze rozhodnutí o tak závažných věcech přijímat bez řádného posouzení a rozboru všech s tím souvisejících zkušeností. Vzhledem k bezprecedentnímu nasazení ozbrojených sil USA k ochraně vzdušného prostoru jiného členského státu Aliance je však schválení takovéhoto postupu i na americké straně velmi komplikovanou záležitostí. USA v této souvislosti ocenily trpělivost České republiky a připustily určité časové a technické podcenění některých kroků.
        Vážené dámy, vážení pánové, vláda navrhuje přijetí tohoto zákona, který upraví právní postavení a podmínky pobytu ozbrojených sil USA v rozsahu, v jakém by byly upraveny v mezinárodní smlouvě. S ohledem na časovou tíseň vláda předsedovi Poslanecké sněmovny navrhla vyhlášení stavu legislativní nouze a současně ji požádala o projednání návrhu ve zkráceném jednání. Vím, že jde o nestandardní postup, přesto se na vás v tuto chvíli chci opětovně obrátit s prosbou o co největší vstřícnost při jeho projednávání a schvalování. Není prostor pro průtahy a hledání nástrojů, jak projednávání pozdržet. Znovu říkám - věřte, že k této situaci nedošlo pochybením na naší straně. Osobně se této problematice věnuji velmi intenzivně již několik měsíců, a upřímně řečeno - ani já a ostatní členové vlády nejsme takovýmto mimořádným řešením nadšeni.
        ***
        Dostali jsme se v Alianci do pozice průkopníka. Co nyní testuje na své kůži Česká republika, je velmi důležitým poučením pro všechny další alianční země, zejména ty, které budou za několik dní přizvány k členství v této organizaci. Jednoznačně se ukazuje nutnost přehodnocení některých aliančních postupů. Za to se budu následně po summitu, až se situace vrátí k běžnému životu, velmi významně zasazovat.
        Jedním z ustanovení navrhovaného zákona je otázka delegování odpovědnosti za použití síly. Při této příležitosti se při jednání ve výborech spustila diskuse, zda se osobně nebojím takovéto odpovědnosti. Mohu vám upřímně říci, že si tuto odpovědnost uvědomuji dnes a denně, nejen při krátkém období summitu. Z titulu své funkce ji mám 365 dní v roce 24 hodin denně. A není lehké nést tuto odpovědnost při vědomí, že prostředky pro její vykonávání jsou velmi omezené. Proto se jí nemohu obávat ani já při vědomí toho, že ji já a celá vláda budeme nést po krátké období před velkou částí světa.
        Chci vás na závěr poprosit o toto. V situaci, kdy po bitvě je každý generálem, to poslední, co by České republice nyní pomohlo, by byla nějaká otevřená politická rozmíška související se summitem. Prosím vás tudíž jménem vlády, aby po věcné a konstruktivní diskusi byl vládou předložený návrh přijat.
        Chtěl bych na úplný závěr vyjádřit poděkování oběma gesčním výborům, kde sice diskuse nebyla snadná, ale dospěli jsme k závěrům, které jsou pro mne osobně povzbudivé a vedou mě k přesvědčení, že i plénum Poslanecké sněmovny projeví vysokou míru nadhledu a odpovědnosti a návrh schválí. Děkuji vám za pozornost.