Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, já bych s dovolením reagoval na pár věcí, které tady zazněly v předchozí diskusi, i na vystoupení kolegy Bendy.
        Domnívám se, že k tomu argumentu, že náš návrh neobsahuje hmotněprávní ustanovení, že odkazuje na prováděcí zákon, kterému stačí prostá většina v Poslanecké sněmovně a v Senátu k tomu, aby byl součástí platného právního řádu, a že tudíž může obsahovat cokoliv, bych chtěl podotknout, že ústava přece obsahuje celou řadu ustanovení i vážných ústavních principů, jejichž naplnění a realizaci svěřuje takzvaně "obyčejným" zákonům, které potom realizují v praxi základní ustanovení ústavy. A tudíž i ta myšlenka o ztrátě mandátu rozhodnutím Nejvyššího správního soudu je vedena tím, že by se muselo vstoupit potom v následující diskusi, pokud by tento ústavní zákon byl přijat, přinejmenším do tří zákonů, tzn. do zákona o správním řízení soudním, do jednacích řádů obou komor Parlamentu České republiky. A samozřejmě ta diskuse by se mohla odvíjet jenom v mezích diskuse o ústavě a o postavení mandátu, tak jak jej stanoví ústava.
        Proto se musím ohradit tady proti tomu, že by předkladatelé chtěli zavádět princip vázaného mandátu první republiky, posilovat úlohu politických stran, mít v trezoru biankomandát, který vytáhnou tak, aby zmasírovaly své voliče, jak třeba řekla paní poslankyně Kateřina Jacques, a pak že by tady mohlo sedět jenom několik předsedů politických stran, které by podle výsledků voleb v podstatě rozhodovaly o tom, co se bude dít či nedít v této Sněmovně. Tak tomu přeci není. Ten zákon neříká, že by útočil na základní principy ústavního práva, výkonu poslaneckého mandátu a demokracie v této zemi. Naopak, ten zákon navazuje na premisu, že zdrojem veškeré moci je lid. A lid je soustavně podváděn v současné době v této zemi.
        To není účelové spojení s přestupem dvou poslanců před několika měsíci. Tady to správně v diskusi už zaznělo z úst kolegy Filipa. Největší přestupy se udály v roce 1993 a 1996. Tento zákon byl do této Sněmovny předložen již v roce 1999, v kontextu historických souvislostí právního řádu té doby. A byl zamítnut.
        Nyní existuje Nejvyšší správní soud. Ústava byla naplněna v této části. A Nejvyšší správní soud řeší volební věci. Není možné říci že ne. Rozhoduje o přezkumu, o stížnostech proti výsledku voleb, čili mu logicky tato věc patří. A nikdo nechce, aby posuzoval zánik mandátu v politické rovině. Pokud by ta konstrukce se odvíjela v následující diskusi "tak a tento zákon prošel" a jednalo by se o zákonech prováděcích, pak by samozřejmě ten návrh se odrážel asi v tom, že jediný, kdo by byl oprávněn dát podnět Nejvyššímu správnímu soudu, by mohla být jedině politická strana. Pokud by senátor nebyl zvolen za žádnou stranu, kandidoval by jako nezávislý, nemohl by být tedy napaden politickou stranou o zániku svého mandátu. A v této souvislosti potom by to mohlo být jedině za účelové důvody, kdy poslanec, třeba z pohnutek právě nízkých, opustí svou politickou stranu, která ho kandidovala na své kandidátce, na jejímž volebním programu se ucházel o přízeň svých voličů. Nebo když tuto věc potom otočíme a poslanec se rozejde se svou politickou stranou v průběhu volebního období, na což samozřejmě má právo, má právo na svobodu myšlení, na změnu politického názoru, ale měl by mít také v sobě potom takovou čestnost, že se vzdá i poslaneckého mandátu, protože on byl volen z jiných důvodů, ne z důvodu toho, že se v polovině volebního období rozejde se svou politickou stranou, za kterou kandidoval. Myslím si tedy, že v této souvislosti se tady v diskusi směšuje celá řada věcí vedlejších.
        Chtěl bych říci, že náš návrh neobsahoval texty těch prováděcích zákonů z jednoho prostého důvodu. Nechtěli jsme bránit diskusi. Máme je připraveny, mysleli jsme, pokud projde tento návrh a bude mu dána vůle do druhého čtení, budou předloženy, aby diskuse potom následně mohla probíhat souběžně. Ale v žádném případě jej nepodvazujeme s těmi důvody, jak tady zazněly třeba i od pana ministra Cyrila Svobody.
        Chtěl bych tedy říci, že my jsme ústavním zákonem v prvé řadě chtěli posílit důvěru občanů, lidu této země, ve volené zástupce, které jim navrhují politické strany. Chtěli jsme posílit pouto odpovědnosti vůči voličům, kteří jako jediní suveréni v této zemi předávají a delegují moc k řízení věcí veřejných a zastupování v zákonodárných sborech. V žádném případě jsme nechtěli navazovat na tradici vázaného mandátu. Pokud to tady někdo argumentuje, třeba i z úst pravice, pak si myslím, že má strach z odpovědnosti vůči lidem, především lidem, o které se uchází. A pak je to otázka skutečně plnění volebních slibů voličům této země.
        My jsme chtěli jednoduchou úpravou ústavního zákona otevřít diskusi na toto téma v Poslanecké sněmovně, abychom se mohli zamyslet nad hloubkou problému odpovědnosti voličů a poslanců navzájem mezi sebou. To je hlavní důvod předložení tohoto poslaneckého návrhu. A to je také hlavní důvod, proč žádáme Poslaneckou sněmovnu o jeho propuštění do druhého čtení.
        ***