Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, já bych rád poprosil, abychom zařadili - a v tom bych rád podpořil pana kolegu - bod Seznámení s textem písně, kterou nazpívala paní ministryně Parkanová prezidentu Bushovi.
        Proč? Tak jsme se přece jenom dočkali. Věděl jsem, že se v souvislosti s návštěvou George Bushe budou dít věci, ale jedna z nich předčila moje očekávání. Nejoblíbenější český politik Vlasta Parkanová, ve které se snoubí ušlechtilost a intelektuální výjimečnost ODA, křesťanský cit KDU-ČSL a talent barové zpěvačky, nám na podporu našeho radaru zazpívala píseň, a to ne ledajakou, parafrázi na starou socialistickou pecku Dobrý den, majore Gagarine. Spolupracovníky si nevzala jen tak ledajaké - starého numisnomatika (?) Jana Vyčítala a Karla Vágnera, který celým svým životním dílem přesvědčil, že je ochoten k čemukoliv pro kohokoliv. Vznikl tak paskvil hodný české tradice příkladu hrdinských činů rakouských vojínů, citovaných ve Švejkovi, devótní protektorátní žurnalistiky, budovatelských písní a agitek padesátých let, či apoteózy kapitána Minaříka a kultovního songu Bič boží z Majora Zemana. (Smích a potlesk.)
        Co tím chtěla, dámy a pánové, tvůrčí trojice, snad kromě zviditelnění, které se v tomto případě rovná ostudě, dokázat, nikdo netuší. Soudný člověk snad nemůže předpokládat, že si tu slátaninu Bush poslechne, nebo dokonce zanotuje. (Smích v sále.) Kdyby takovouhle věc vytvořil někdo z levé strany politického spektra, předháněli by se naši novináři v urážkách a zesměšňování. Jan Rejžek nebo Jiří Černý by poslech zřejmě nepřežili. (Smích v sále.) Ušlechtilý úmysl našich pravicových občanů však jistě nikdo shazovat nebude. Jen celý národ z toho všeho bude mít srandu. Děkuji vám, dámy a pánové. (Bouřlivý ohlas, skandovaný potlesk.)