Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji také paní zpravodajce za vzorný politický projev, který trošku překročil svým politickým nábojem meze zpravodajské práce. Nicméně bych zde ráda podotkla několik důležitých věcí, které paní zpravodajka zmínila.
        Ano, je to pravda. Zákon vymezuje oblasti, na které se vztahuje, a jedná se o každodenní život občanů. To znamená definuje ekonomicko-sociální segmenty života občanů, jako na příklad sociální zabezpečení, zdravotní péče, vzdělání, přístup ke zboží a ke službám. To znamená zákon se nebude vztahovat na sféru občanského a politického života, kam spadá například regulace církevního a náboženského života, sdružování občanů, výkon politických práv či úprava voleb. Stejně tak zůstává mimo sféru zákona oblast soukromého a rodinného života.
        Myslím si, že to je tak správné, protože ty oblasti sociálního, profesního, každodenního života občanů jsou oblastmi, kde nejčastěji dochází k diskriminaci. Například na základě věku či pohlaví. A máme se tímto zabývat a umožnit každému občanovi, pokud se cítí být diskriminován z těchto důvodů a v těchto oblastech, aby se mohl sám svých práv dobrat v občanskoprávním řízení. Naopak posilujeme postavení jednotlivce a neomezujeme ho v jeho osobních volbách a preferencích týkajících se dejme tomu soukromého, politického či náboženského života.
        Chci říci, že zákon obecně definuje základní pojmy a definuje diskriminaci, což je vlastně definice, která chybí našemu právnímu řádu, neboť ze zákoníku práce vypadla v očekávání právě schválení antidiskriminačního zákona, ale zároveň definuje přípustné formy rozdílného zacházení. To znamená, že v této věci velice precizně přebírá ustanovení evropských směrnic.
        Chci vás ujistit, že obdobně postupují i ostatní země Evropské unie. Nejsme nijakou výjimkou, a když se podíváme do antidiskriminačních zákonů našich sousedů, ať už na Slovensko, kde byl antidiskriminační zákon schválen v roce 2004, nebo do Německa, kde byl ten zákon schválen v minulém roce, tak nalezneme identické definice. V podstatě jsme vedeni snahou evropské harmonizace a hledali jsme kompromis, který zároveň ještě usiloval o to, aby ta naše norma, kterou předkládáme, byla stručná.
        Když se podíváte na to, že ten antidiskriminační zákon definuje oblast, která doposud nebyla podchycena v českém právním řádu, je nesmírně stručný, je to pouze 18 paragrafů, a v podstatě nepřispívá k existujícímu trendu bujení právního řádu. Ovšem snahu po větší jednoduchosti, po větší transparentnosti brzdila nezbytnost přesné transpozice komplexních a podrobných ustanovení evropského práva, takže jsme ve spolupráci s Legislativní radou vlády nalezli ideální kompromis dle mého názoru a věřím, že pro vás jako pro zákonodárce tento problém není nový, komplexnost nebo složitost evropských norem, a že budete v tomto ohledu přistupovat k hodnocení návrhu realisticky.
        ***
        Ještě bych vás chtěla upozornit na zdánlivý detail, nicméně si myslím, že pro vás jako pro zákonodárce je důležitý. Jedná se o to, že další z navržených novel v částech druhé až sedmé zákona se týká doplnění a zpřesnění existujících právních norem a zvláštní poslání tam má změna zákona o pojistné smlouvě a zákona o pojišťovnictví. Cílem těchto změn je splnit požadavky směrnice 113 z roku 2004, aby mohlo být nadále používáno pohlaví jako určující faktor při stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění a vyjmenovaných druhů pojistných smluv. Pokud by tyto výjimky nebyly ve stanovené lhůtě náležitě upraveny zákonem, další používání kritéria pohlaví v této oblasti by mohlo být v rozporu s právem Evropského společenství.
        Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vás na závěr znovu upozornila na důležitost projednání předloženého návrhu z hlediska našeho členství v Evropské unii. Již o tom mluvil pan ministr Pospíšil. Chci vám říci, že již před vstupem České republiky do Evropské unie měla Česká republika povinnost sbližovat vnitrostátní právo s právem Evropského společenství na základě asociační dohody. Transpozice antidiskriminačních směrnic tak začala dílčími novelami stávajících předpisů již v roce 1997. V roce 2000 došlo k novele zákoníku práce. V roce 2000 však Evropská unie přijala nové směrnice, především tzv. směrnici rasovou, kterou už nebylo možné pro její široký záběr efektivně implementovat formou dílčích novelizací. Právě v této době vznikla myšlenka především na základě doporučení britských expertů vytvoření zastřešujícího antidiskriminačního zákona, což se v této situaci jeví jako nejvhodnější postup.
        Já se nebudu vracet k důvodům nepřijetí této normy v minulém volebním období. Chci jenom znovu podtrhnout, že plynutím času se náš skluz vůči evropskému právu zvětšuje a situace je stále napjatější. Jak už zmiňoval pan ministr, v současné době máme čtyři řízení pro porušení Smlouvy o založení Evropského společenství, z toho jsou dvě řízení ve fázi tzv. odůvodněného stanoviska. To znamená, že odůvodněné stanovisko představuje precizní právní rozbor konkrétních nedostatků národní legislativy, to znamená nejedná se o nějakou obecnou politickou deklaraci. Tvrdou realitou je, že nyní musíme očekávat žalobu Komise před Evropským soudním dvorem. Pokud nedojde ke změně, soudu nezbude, než konstatovat porušení smlouvy. V tomto případě stanoví soud rovněž lhůtu k nápravě a následně finanční sankce. Reálně tak má Parlament České republiky poslední možnost, aby se zabýval antidiskriminačním zákonem v běžném legislativním procesu, a nikoliv ve stavu legislativní nouze. Navíc je zapotřebí upravit ve stanovené lhůtě zákonem některé výjimky z aplikace zásad rovného zacházení v oblasti pojištění.
        Pevně věřím, že vy všichni jako členové zákonodárného sboru ctíte zásadu, že smlouvy zavazují, a otevřete proto svým dnešním hlasováním možnost, abychom vážně diskutovali o tom, jak tyto naše evropské závazky v oblasti zákazu diskriminace naplnit.
        Děkuji vám za pozornost.