Budu mluvit velmi krátce. Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek z pozice Ministerstvo spravedlnosti, protože několikrát jsme zde byli zmiňováni, např. panem kolegou Votavou, o tom, jak funguje právo, co se týče ochrany práv dětí.
        Nejprve chci konstatovat, že má pravdu pan poslanec Votava v té oblasti. České právo ne vždy dostatečně chrání právo dětí. To jsem zjistil poté, co jsem nastoupil na Ministerstvo spravedlnosti. Zjistil jsem, že v posledních osmi letech vlády v této oblasti nic neudělaly. Proto také tato vláda již připravila několik změn a několik návrhů, které mají výrazně zvýšit ochranu dětí. Například je připravena a bude projednávána nová úprava řešení mezinárodních únosů dětí, otázka výkonu rozhodnutí při výchově a výživě dětí a jiné a jiné návrhy, které Ministerstvo spravedlnosti buď již zpracovalo, nebo zpracovává společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tolik na okraj, že toto téma je důležitým tématem této vlády a již nemalá agenda byla zpracována do podoby změn a novel, např. občanského soudního řádu.
        Ostatně před čtrnácti dny se konala velmi úspěšná mezinárodní konference pořádaná Ministerstvem spravedlnosti právě k tématu mezinárodních únosů dětí. Mrzí mě, že ač byla zmiňována a medializována a byli též na ni pozváni zástupci veřejného života, tak nakonec diskuse proběhla pouze mezi odborníky a politická veřejnost se této konference bohužel neúčastnila.
        Ale zpět k tématu, které zde probíráme. Chci říci, že nyní spíš jako právník než jako člověk, který je expert a specialista na rodinnou a sociální politiku, říkám, že s tímto návrhem mám problém. Myslím, že není možné řešit problémy české justice, to znamená nepříliš vysokou rychlost a hlavně vymáhatelnost práva, tím, že tuto agendu justici buď odejmeme, nebo že ji obejdeme tím, že najdeme jiný způsob řešení problémů.
        ***
        To si myslím, že je velmi nebezpečné a mohlo by se nám to dlouhodobě vymstít, protože můžeme brzy říci, že jsou i jiné agendy, kde justice nefunguje dostatečně rychle, kdy vymáhání nároku jedné strany proti druhé straně trvá příliš dlouho. Je to pracné, je to náročné, a proto soudní řízení obejdeme tím, že nárok jednoduše zaplatí stát. To je věc, která může být dlouhodobě velmi nebezpečná. Já varuji před tímto precedentem, protože za chvíli zde můžeme mít například ty, kteří se cítí poškozeni nesprávným úředním postupem a dnes jsou odkázáni na žaloby proti státu, na vymáhání náhrady škody proti státu, což jsou složité a dlouhé spory, a za chvilinku zde může být návrh, ať jim to stát zaplatí, ať jim to stát a priori zaplatí, a pak ať následně probíhá nějaké soudní řízení. (V sále je velký hluk.)
        Dámy a pánové, podívejme se na to, jakou Pandořinu skříňku tímto můžeme otevírat. Já tu opravdu teď mluvím o principu, o průlomu toho, že není možné v určitých sociálních a společenských případech vyloučit a nahradit civilní soudní řízení jinou variantou. Můžeme uvažovat o mediacích, o mimosoudních řízeních, ale podle mého názoru nemůžeme přistoupit na tezi, že v určitých typech civilního sporu, jde-li o určitou částku, má stát a priori uhradit a pak sám žalovat.
        Dámy a pánové, druhá věc, kterou chci říci. Podíváte-li se na daný návrh, tak návrh není dopracován. Kdo bude žalovat následně toho z rodičů, který neplatí? Pokud si správně pamatuji, a byl jsem teď informován paní zpravodajkou, pak to budou obce. Z jakého titulu obce jsou povinny toto činit? Kdo obcím nahradí náklady? Jak obce zajistí kvalifikovanou právní účast u soudních sporů? To jsou přece otázky, které zde vyvstávají a které vůbec nejsou jednoduché. Pokud samospráva má vstupovat a má být nucena takovýmto způsobem být účastníkem soudních řízení, a to relativně složitých soudních řízení, tak je třeba říci, kdo jí bude nahrazovat náklady s tím vzniklé. A vy všichni, kteří jste někdy byli u soudu, víte, že náklady nejsou malé. To jsou desítky tisíc korun jenom u soudních poplatků a u případného právního zastoupení.
        Takže konstatuji, že i to je oblast, kde myšlenka, se kterou nyní nepolemizuji, řekl jsem v úvodu, že s ní nesouhlasím, tak i její praktické provedení může způsobovat podle mého názoru v praxi problémy.
        Dámy a pánové, já proto, když dovolíte, vás chci všechny vyzvat. Pojďme přemýšlet o tom, jak zkvalitnit práci české justice, jak rychle a efektivně odsouhlasit balík zákonů, které Ministerstvo spravedlnosti připravilo a které by v každém případě, pokud tyto zákony budou odsouhlaseny, měly vést k tomu, že veškerá soudní řízení se v České republice urychlí a zkvalitní. A doufám, že dvojnásobně pak řízení, která se dotýkají dětí. Ostatně proto také ministerstvo v rámci své reformy právě právní úpravy, které se dotýkají dětí, předřadilo a právě těmito právními úpravami budeme začínat projednávání justiční reformy na půdě Parlamentu.
        Dámy a pánové, toto je systémové řešení a já vás moc prosím, pojďme touto systémovou, možná náročnější, možné méně líbivou, ale podle mého názoru efektivnější cestou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)