Děkuji za udělené slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, úvodem svého projevu bych se chtěla přimluvit za schválení usnesení výboru pro evropské záležitosti, kde jsem tento zákon zpravodajovala. Chtěla bych zde uvést, že změny, které náš výbor doporučil, jejichž cílem je opravit v zákoně pasáže, které jsou v rozporu s právem Evropské unie, byly schváleny velkou většinou hlasů, a zdůrazňuji, že napříč politickým spektrem. Pro pozměňovací návrhy evropského výboru hlasovali zástupci koalice i opozice. Naším cílem bylo zabránit situaci, aby Evropský soudní dvůr v Lucemburku musel odsoudit Českou republiku za to, že v rámci schvalování novely, která má zákony o pobytu cizinců a o azylu harmonizovat s právem Evropské unie, tyto zákony učinila v jiných částech odporující komunitárnímu právu. To by byla velmi paradoxní a velmi nežádoucí situace.
        Usnesení výboru pro bezpečnost a pro evropské záležitosti se snaží napravit v novele největší chyby, které by tyto zákony učinily protiústavními a odporujícími právu EU. Dovoluji si však podotknout, že je nutné schválit usnesení obou výborů, protože na sebe navazují a doplňují se. Zákon lze schválit jedině v případě, že obě usnesení tato Sněmovna potvrdí. Jinak se obávám, že nás čeká řízení nejen před Ústavním soudem v Brně, ale i před Evropským soudním dvorem v Lucemburku a možná v některých konkrétních případech i před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.
        Jak již bylo řečeno mým předřečníkem panem Bublanem, uskutečnil se k zákonu, který projednáváme, seminář. Hovořil jste o tom. Na něm byl zákon ostře kritizován mimo jiné panem ombudsmanem, ale i soudci, kteří s tímto zákonem musí pracovat. Na semináři mimo jiné zaznělo, že tato novela by zákon učinila v praxi neaplikovatelným, protože některé pasáže novely odporují jiným platným zákonům a právnímu řádu jako celku.
        Bylo rovněž uvedeno, že z pozice semináře vzešly pozměňovací návrhy. Některé z nich jsem si osvojila a nechala jsem vám je rozdat na lavice. Zdůvodnění každého z nich si rovněž můžete v předloženém materiálu přečíst. Dovoluji si podotknout, že návrhy včetně zdůvodnění jsem převzala tak, jak byly vypracovány a předloženy od pana ombudsmana, Nejvyššího správního soudu, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládních organizací. V podrobné rozpravě se k nim následně přihlásím.
        Nyní mi však dovolte několik obecných poznámek. Zákony o pobytu cizinců a o azylu byly mnohokráte novelizovány. Jsou velmi podrobné, popisné, ale též velice nepřehledné. Jsem toho názoru, že tato problematika by si zasloužila rekodifikaci, aby se s těmito zákony, které tak trochu připomínají - v uvozovkách - cizinecký zákoník a cizinecký soudní řád v jednom, vůbec dalo pracovat. Proto se také přikláním k myšlence očistit tuto novelu jen na věci, které je nutné schválit v rámci našeho přistoupení k Schengenu, a uložit vládě, aby vypracovala návrh zcela nového imigračního zákona.
        Neustálé novelizace již mnohokrát novelizovaného zákona rozhodně nepřispívají k stabilitě právního řádu. Proto nevím, co si mám myslet o tom, že v době, kdy Sněmovna ještě projednává tuto novelu zákonů o pobytu cizinců a o azylu, již vláda předkládá další novelu těchto zákonů. Chápala bych to, pokud by tisk 191 skutečně zpracovával jen problematiku týkající se harmonizace těchto zákonů s právem Evropské unie. Jenže harmonizačních ustanovení je v tisku 191 slabá třetina. Zbytek je kombinace takzvaného Langerova modelu tvrdého přístupu k cizincům a takzvaného Hajšmanova modelu, který lze v podstatě přirovnat, řekla bych, k myšlence koncentrace korupce.
        Je známo, že řada řízení o povolování a prodlužování pobytu cizinců byla provázena korupcí příslušníků cizinecké policie. Řada z nich, kteří velmi záhadně nabyli evropské majetky, byla trestně stíhána. Tento problém však nevyřešíme tím, že odejmeme policii rozhodovací pravomoci posuzovat konkrétní případy s ohledem na situaci a přesuneme veškeré rozhodování na Ministerstvo vnitra, tak jak to navrhuje vládní návrh. Podle něj by policisté museli v podstatě velkou většinu žádostí cizinců zamítat. Jejich rozhodnutí by však mohlo opravovat Ministerstvo vnitra v druhé instanci. Vzhledem k tomu, že vládní návrh výrazně eliminuje možnosti soudního přezkumu, což ostře kritizuje jako protiústavní Nejvyšší správní soud, by se náhle rozhodování úředníků ministerstva výrazně posílilo. Proto tento návrh nemohu označit jinak než jako zvýšení korupční motivace ministerských úředníků. Žádná opatření proti korupci přitom tento vládní návrh neobsahuje.
        Dovolte mi ještě několik slov k návrhům tzv. tvrdého přístupu. Některá ustanovení, která nám v tomto návrhu zákona předložil ministr vnitra, by se velmi rozpakoval předložit i každý až extremisticky uvažující politik. Ani ne snad proto, že by se jim zdála málo proticizinecká, ale proto, že jsou prostě hloupá. Uvedu příklad.
        Je navrhována změna u režimu povolování pobytu cizinců manželů a živitelů dětí. Zdá se legitimní, aby právo pobytu měl jen ten rodič českého občana anebo občana členského jiného státu EU, který se o své dítě stará.
        (Předseda Sněmovny, který převzal řízení schůze, tiší atmosféru v sále: Pššššššš.)
        Toto může též přispět k prevenci takzvaných fingovaných prohlášení otcovství. Na druhou stranu ne všichni rodiče, které své děti vyživují, s nimi žijí ve společné domácnosti. Pokud jsou rodiče rozvedeni nebo spolu z jiného důvodu nežijí, nemusí být dána ani společná domácnost rodiče s dítětem. Přesto se ovšem takový rodič o dítě stará a dítě má právo na styk se svým rodičem. Tato práva ostatně zakotvuje i zákon číslo 94/1963 Sb., o rodině, jakož i Úmluva o právech dítěte, kterou je Česká republika právně vázána. Zhoršování postavení těch rodičů, kteří jsou v České republice v postavení cizinců, by mohlo velmi negativně dopadnout na jejich děti, které mohou být občany České republiky.
        ***
        Dítě si své rodiče nemohlo vybrat a bylo by velmi nespravedlivé, kdyby mělo být postihováno na svých právech, například na styk s oběma rodiči nebo na výživu od obou rodičů, pokud by v důsledku špatně nastavených definic rodinných příslušníků byl jednomu z rodičů znemožněn pobyt na území České republiky, výdělečná činnost a tím i možnost se s dítětem stýkat a přispívat na jeho výživu. Což by v některých případech mohlo být důsledkem změny definic v kombinaci s aplikací jiných ustanovení zákona.
        Vládní návrh v případě změn definic směšuje právo hmotné s právem procesním a označuje za rodinného příslušníka ne toho, kdo splňuje určitou vlastnost, nýbrž toho, kdo prokáže, že tuto vlastnost splňuje. Tím dochází k přenášení všech důkazních povinností na cizince, což je v rozporu se zásadou správního řízení, že správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věcí.
        Argumentaci předkladatele zákona obsaženou v důvodové zprávě, podle níž je institut společné domácnosti zneužíván, je třeba odmítnout, stejně jako tvrzení, že cizinci stačí čestně prohlásit, že žije s jiným ve společné domácnosti, a policie mu musí udělit pobyt. Zneužívání určitého práva nemůže být nikdy důvodem ke zrušení tohoto práva všem, ale mělo by být podnětem ke zlepšení práce policie. Čestné prohlášení je pouze jedním z důkazních prostředků, kterými má policie zjišťovat, zdali cizinec opravdu žije ve společné domácnosti s občanem EU, a tyto důkazy pak vyhodnocovat v jejich vzájemné souvislosti. Čestné prohlášení jako důkaz rozhodně nemusí být postačující. Dle zkušeností nevládních organizací policie prověřuje společnou domácnost velmi přísně. (Neustálý hluk v sále.)
        Důsledkem změny, kterou nám předložilo ministerstvo, by nebylo zabránění fingovaných sňatků a prohlášení otcovství, ale ve větší míře přeshraniční rozdělení smíšených rodin a s tím spojené zvýšené čerpání sociálních dávek.
        Takovýchto nesmyslů je vládní návrh plný. Někteří z jeho autorů zřejmě mají utkvělou představu, že cizinci k nám jezdí náš stát vyjídat.