Dobrý den. Děkuji vám, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se zdůvodněním zamítavého stanoviska Senátu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
        K projednávání správních deliktů týkajících se neudržování čistoty a pořádku na úseku územní samosprávy jsou příslušné obce podle § 58 a 60 zákona o obcích a městské části hlavního města Prahy podle § 29 a 30 zákona o hlavním městě Praze. Přestože jde v zásadě o typově obdobné delikty, obsahují citovaná zákonná ustanovení neodůvodněné rozdílnosti.
        ***
        Navrhované zvýšení pokut je ve vztahu ke stávající úpravě pokut obsažené v zákoně o obcích nesystémové. Znamenalo by to totiž, že typově stejné správní delikty by bylo možno na území Prahy trestat pokutami až 500 tis. korun a milion korun, § 29 odst. 3 a 4, zatímco na území ostatních obcí pouze pokutou až 100 tis. korun a 200 tis. korun. Jedná se tedy o rozdíl ve výši až 400 %. Toto nesystémové řešení ve svých důsledcích zakládá nerovnost před zákonem, protože výrazně zvýhodňuje delikventy, kteří budou za stejné činy stíháni mimo území Prahy.
        Stejně tak podle ustanovení § 20 odst. 2 je možno uložit fyzické osobě, která neudržuje pořádek a čistotu na pozemku, který vlastní nebo užívá, pokutu až 100 tis. korun. Tento delikt je formulován jako takzvaný jiný správní delikt, u něhož není nutno prokazovat delikventovi zavinění. Řízení o uložení pokuty je v daném případě možno zahájit do tří let od spáchání deliktu. V zákonu o obcích se vychází z tradičního a právem respektovaného principu, že delikty fyzických osob, které nesouvisejí s jejich podnikáním, se označují a projednávají jako přestupky, což znamená, že mimo území hlavního města Prahy je protiprávní jednání fyzické osoby, která neudržuje pořádek na svém pozemku, kvalifikováno jako přestupek, za který lze uložit pokutu maximálně 10 tis. korun, § 47b odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Jedná se tedy o rozdíl ve výši až 900 %, což je téměř o řád vyšší. V přestupkovém řízení je nutno delikventovi prokázat zavinění. Řízení o přestupku je nutné zastavit v případě, že se nepodaří rozhodnout o přestupku do jednoho roku od jeho spáchání. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 29 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze neposkytuje fyzickým osobám záruku řádného a spravedlivého procesu a mělo by být ze zákona vypuštěno.
        Nesystémovým řešením jsou i rozdílné formulace skutkových podstat správních deliktů. Předložená novela § 29 zákona o hlavním městě Praze nejenže nepříznivý stav daný neodůvodněnými rozdílnostmi v řešení správních deliktů na území hlavního města Prahy a v ostatních obcích naší republiky nenapravuje, ale naopak rozdíly prohlubuje. Předložený návrh novely zákona o hlavním městě Praze není pro oblast správního jednání přínosem. Nejvhodnějším řešením by bylo připravit návrh zákona, v němž by formou novely zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze byly obě právní úpravy správních deliktů uvedeny do souladu. Příležitost se nabízí v tomto roce, kdy vláda předpokládá předložit k projednání v Parlamentu České republiky návrh novely zákonů o místní samosprávě. V jeho rámci, jak bylo zjištěno na Ministerstvu vnitra, je otázka sjednocení právní úpravy správních deliktů řešena.
        Senát projednal návrh změny tohoto zákona a přijal usnesení 247, které zní, že za prvé zamítá návrh zákona, a mě pověřil, abych vás s tímto odůvodněním seznámil.
        Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.