Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, vláda předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu na základě svého programového prohlášení návrh zákona, který představuje první etapu důchodové reformy. Než přikročím k odůvodnění jednotlivých kroků, které tento návrh představuje, tak mi nejprve dovolte vysvětlit důvody, které vedly k předložení tohoto návrhu zákona.
        Zde budu mít poněkud ulehčenou pozici, neboť vše podstatné je obsaženo již v závěrečné zprávě výkonného týmu pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě v České republice uveřejněné v červnu roku 2005. Pro tento tým se v praxi vžil název Bezděkova komise. Dovolte mi připomenout, že tento výkonný tým byl zřízen na základě usnesení vlády ze dne 23. června roku 2004. Tomuto usnesení předcházela dohoda předsedů politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně o ustavení tzv. týmu expertů pro důchodovou reformu. Tento tým tvořili zástupci jednotlivých politických stran, zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí a zástupci Ministerstva financí a předsedy vlády. A tento tým také zvolil do funkce koordinátora přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě pana Vladimíra Bezděka. Závěrečná zpráva výkonného týmu jako finální výstup pak představuje apolitický, nestranný, čistě odborný materiál, který prezentuje komentáře a názory výkonného týmu na problematiku důchodové reformy v České republice.
        Ze závěrečné zprávy jednoznačně plyne, že současný důchodový systém je nutné výrazně reformovat, neboť dnešní důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný a vede k eskalaci značných deficitů, které by v období po roce 2050, kdy by deficit důchodového účtu dosáhl 50 % hrubého domácího produktu, tak od roku 2050 by se dokonce tento deficit zvyšoval o 4 až 5 % hrubého domácího produktu ročně, což je, jak jistě uznáte, naprosto neudržitelný stav. Hlavní příčinou této nepříznivé prognózy je především demografický vývoj.
        Je skutečností, že v současné době vykazuje důchodový systém velmi mírný, spíše symbolický přebytek. Chtěl bych to uvést na datech letošního roku. Lze předpokládat na základě údajů o výběru pojistného a na základě vývoje výdajů na důchodový systém, že vybereme zhruba 318 miliard korun, čili o 7,5 % více, než předpokládal návrh státního rozpočtu. Nicméně i výdaje budou vyšší. Proti rozpočtovaným výdajům 299 miliard budou celkové výdaje podle stávajícího zákona o návrhu státního rozpočtu 304 miliard. Připočteme-li k tomu mimořádnou valorizaci, kterou bychom provedli od srpna letošního roku, tak její výdaje budou zhruba 6,6 miliard, to se dostáváme na 310,6 miliardy korun, a započítáme-li nezbytné správní náklady, které činí okolo 5,5 miliardy, tak se dostáváme na číslo někde okolo 316 miliard. To znamená, že v podstatě vybereme 318 miliard a utratíme při stávajícím vývoji důchodů a valorizaci 316 miliard. (Předsedající tiší Sněmovnu: Šššš.) Čili jedná se sice o mírný přebytek, je to přebytek v řádech miliard, ale v té celkové bilanci je to přebytek svou hodnotou spíše symbolický. V každém případě tento krátkodobý a symbolický přebytek neznamená trvalou udržitelnost či stabilizaci důchodového systému.
        V závěrečné zprávě výkonného týmu se uvádí, že - cituji: Hlavní příčina stávajícího přebytku důchodového systému spočívá ve zvýšení pojistné sazby z 26 % na 28 % uskutečněné v roce 2004. Efekt tohoto kroku je zhruba 0,6 % hrubého domácího produktu na příjmové straně důchodového systému. Zvýšení pojistné sazby bylo provedeno na úkor snížení sazby příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Vylepšila se tak bilance důchodového systému, avšak ve stejném rozsahu se zhoršil deficit jiných částí státního rozpočtu.
        ***
        Celkové saldo veřejných rozpočtů se tímto krokem nijak nezlepšilo. Transfer deficitních tendencí důchodového systému do jiných částí veřejných rozpočtů není z ekonomického hlediska žádným řešením. - Konec citátu ze zprávy Bezděkovy komise.
        Já bych k tomu ještě dodal, že z ekonomického hlediska je rovněž nereálné dále zvyšovat procentní sazby pojistného na důchodové pojištění, neboť by to znamenalo takové zdražení pracovní síly, které by ohrozilo výrobu a konkurenceschopnost českých firem.
        Tak jak bude podíl důchodců vzhledem k aktivní populaci narůstat, přebytky - a já jsem je označil za symbolické přebytky - se rychle vyčerpají. V závěrečné zprávě se k tomu uvádí, že - a opět cituji - s ohledem na značnou setrvačnost důchodového systému je třeba na tuto situaci reagovat s dostatečným časovým předstihem, nikoliv až v okamžiku, kdy se v systému začnou objevovat deficity. Reformní kroky se neprojeví v dlouhodobě determinovaném systému ze dne na den. Současným generacím, které již v důchodu jsou nebo se do něj v blízké době chystají, není možné podmínky zásadně měnit. Reforma představuje rozhodnutí, jehož výsledky je možné pozorovat většinou až se značným časovým odstupem, tedy v době, kdy již současný systém vyčerpá přebytky a bude směřovat k deficitům. - Konec citátu.
        V návaznosti na tato slova bych ještě dodal, že zabezpečení na stáří nelze dosáhnout během několika málo let před odchodem z trhu práce, ale je nutné se na toto zabezpečení soustavně připravovat v průběhu celé pracovní kariéry, a proto je třeba včas formulovat reálnou, transparentní a udržitelnou strategii vývoje důchodového systému.
        Potřeba přijmout reformní opatření k udržitelnosti a stabilizaci důchodového systému, které vyplynuly ze závěrečné zprávy Bezděkovy komise, byla všeobecně uznána a dokonce vyústila v prosinci 2005 v návrh dohody politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR o dalším pokračování důchodové reformy. Tento návrh připravila Česká strana sociálně demokratická, avšak z politických důvodů, zřejmě v důsledku blízkých voleb, jej nakonec sama nepodepsala. Ostatní strany zastoupené tady v Poslanecké sněmovně, s výjimkou komunistické strany, vyjádřily připravenost tuto dohodu připravenou vládní sociální demokracií podepsat. Nicméně v roce 2007, poté, co současná vláda dostala v Poslanecké sněmovně důvěru, byla z iniciativy vlády politická jednání o důchodové reformě obnovena a byla ustavena politická komise pro důchodovou reformu složená ze zástupců všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Každá politická strana měla přitom dva zástupce. Bohužel na konci roku 2007 se ukázalo, že přes postupně se sbližující stanoviska a nalézání kompromisů ani toto jednání nevedlo k cíli. Musím přitom konstatovat, že nikoliv vinou koaličních stran.
        Za této situace měla vláda jen dvě možnosti: buď nedělat nic, anebo práce na důchodové reformě dokončit a příslušný návrh zákona postoupit Poslanecké sněmovně. Vláda se při vědomí odpovědnosti vůči všem budoucím důchodcům rozhodla pro druhou možnost. Vláda se rozhodla, že nepromarní druhé volební období k přípravě tak nezbytných změn.
        Platí a stále platit bude, že důchod je pro naprostou většinu osob, které ukončily svou pracovní aktivitu a odešly do důchodu, jediným nebo rozhodujícím zdrojem příjmů. Tady bych chtěl připomenout statistiku, že podle statistiky rodinných příjmů a vydání jsou čeští důchodci extrémně, i v porovnání s Evropou, závislí na průběžném důchodovém systému, že v průměru 95 % všech čistých příjmů důchodcovských domácností pochází z průběžného důchodového systému. Ze sociálních i ekonomických hledisek nelze proto připustit, aby se důchodový systém v důsledku velké převahy výdajů nad příjmy dostal do takových obtíží, které by nakonec ohrozily fungování naší ekonomiky, což by zpětně ještě obtíže důchodového systému znásobilo.
        Dámy a pánové, návrh zákona vychází z toho, že při zajištění příjmů občanů po ukončení pracovní aktivity bude nadále mít klíčovou úlohu solidární a průběžně financované základní důchodové pojištění. Účelem návrhu zákona je tento důchodový systém udržet a zlepšit jeho financovatelnost i v delším horizontu. Opatření, která k tomu směřují, jsou přiměřená i sociálně únosná.
        Dovolte mi nyní, abych jednotlivá navrhovaná opatření blíže popsal, vysvětlil a zdůvodnil jejich nezbytnost.
        Klíčovým stabilizačním opatřením a nejvíce ve veřejnosti zmiňovaným je další postupné zvyšování důchodového věku, a to až na 65 let u mužů, u žen, které nevychovaly žádné dítě nebo vychovaly jedno dítě, a na 62 až 64 let u žen, které vychovaly dvě a více dětí.
        Zvyšování důchodového věku v českém důchodovém systému není v žádném případě novým fenoménem. Tento proces byl nastartován již v roce 1996 zákonem č. 155/1995 Sb., a v roce 2003, tj. za vlády sociální demokracie, bylo rozhodnuto v tomto procesu stejným tempem dále pokračovat až do dosažení věkové hranice 63 let pro muže. Konkrétně se jednalo o zákon č. 425/2003 Sb., kterým byl novelizován právě onen zákon č. 155/1995 Sb.
        V říjnu 2005 pak vláda - a chci zdůraznit, vláda vedená sociální demokracií - v Národním programu reforem České republiky, tzv. Národní lisabonský program 2005 až 2008, který byl zaslán Evropské komisi, uvedla, že je nutné - a teď cituji z tohoto vládního dokumentu připraveného vládou sociální demokracie: v krátkém časovém horizontu definovat základní principy reformy důchodového systému, které budou zahrnovat zejména zvyšování statutární věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. - Tolik citát z dokumentu připraveného vládou sociální demokracie v říjnu roku 2005 a odeslaného Evropské komisi.
        Postupné zvyšování důchodového věku je opatření uplatňující se v souvislosti s růstem střední délky života i v zahraničí, státy Evropské unie nevyjímaje - namátkou jde například, když vezmu jenom nedávná rozhodnutí, o Německo, Slovensko, Bulharsko, Maďarsko, Británii nebo Slovinsko. Ve vyspělých zemích dokonce směřuje diskuse za horizont 65 let věku, například v Německu již bylo schváleno postupné zvyšování důchodového věku až na 67 let.
        OECD ve své ekonomické zprávě o České republice z března letošního roku, která bude prezentována v dubnu tohoto roku, tedy ve zcela aktuálním dokumentu, uvítala zvyšování důchodového věku jako dobré stabilizační opatření a k tomuto kroku provést urychleně důchodovou reformu nás ve svém stanovisku z konce února vyzvala i Evropská unie prostřednictvím Evropské komise a prostřednictvím ECOFINu.
        ***
        Zvyšování důchodového věku je z krátkodobého hlediska, dámy a pánové, jistě nepopulární opatření. Nicméně je to zásah jednoznačně ve prospěch občanů, to je současných i budoucích důchodců, neboť zvýšení důchodového věku nejvíce přispěje ke stabilizaci důchodového systému. Je logické, že budeme-li déle žít, musíme také déle pracovat.
        Podle demografických předpokladů bude stárnutí populace v České republice velmi výrazné a s vysokou pravděpodobností i na základě komparačních studií máme zřejmě nejvyšší míru dynamiky stárnutí populace v rámci celé Evropské unie. Trvale rostoucí střední délka života povede ke značnému nárůstu počtu starších osob.
        V závěrečné zprávě výkonného týmu se například uvádí, že pokud by se důchodový věk u mužů zastavil na 63 letech, zvýšila by se průměrná délka pobírání důchodu mezi roky 2015-2100 o více než 10 let, v případě žen pak o více než 11 let. Mohu uvést ještě jiné demografické údaje. Například v roce 2006 bylo téměř 1,5 milionu osob ve věku 65 let a více. V roce 2050 to bude již více než 3 miliony osob, tedy více než dvojnásobek. Pokud si vezmeme počty osob starších 80 let, tak těch je v současné době 340 tisíc. V roce 2010 jich bude 380 tisíc a v roce 2025 jich bude 1 milion. To znamená, že stárnutí, prodlužování střední délky života i naděje dožití je jednoznačný demografických fenomén. Je to objektivní fakt, který se nedá obejít žádnými politickými řečmi a je na něj nezbytné reagovat politickými kroky.
        Zvýšení důchodového věku je tedy, dámy a pánové, naprosto nezbytnou podmínkou jakékoli důchodové reformy, má-li to být reforma a ne pouze předstírání reformy. Nepůjde-li se cestou zvyšování důchodového věku, nelze dosáhnout finanční stability důchodového systému jinak než - pomineme-li nereálné zvyšování pojistného - posílením příjmové redistribuce a nadměrné solidarity, tedy snížením důchodů, což by vyvolalo negativní efekty na trhu práce zejména z hlediska ochoty pojištěnců platit relativně vysoké pojistné do systému, který bude stále méně a méně zásluhový.
        Navrhované zvýšení důchodového věku je tedy tak jako dosud postupné. Postupné zvyšování důchodového věku až do dosažení věku 65 let bylo obsaženo již v návrhu politické dohody z prosince roku 2005 připravené, jak jsem už řekl, vládou České strany sociálně demokratické. Jen konstatuji, že tenkrát Česká strana sociálně demokratická zvyšování důchodového věku akceptovala. Opět jen konstatuji, že další prodlužování důchodového věku po roce 2006 navrhla a prosadila v roce 2003 vláda České strany sociálně demokratické.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dalším významným navrhovaným opatřením v zákoně o důchodovém pojištění je úprava podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod. Dosavadní doba 25 let se postupně prodlužuje na 35 let. Tato cílová doba bude aktuální podle tohoto návrhu po roce 2018. Pro zjišťování potřebné doby pojištění se budou tak jako dosud započítávat i takzvané náhradní doby, avšak nově v tom rozsahu, v jakém se dnes započítávají pro výši důchodu. Přihlíží se k tomu, že náhradní doby jsou doby, za které se neplatí pojistné. Alternativně se však stanoví, že doba pojištění pro nárok na starobní důchod bude 30 let, avšak bez zápočtu náhradních dob, tj. zohlední se jen ty doby, za které bylo placeno pojistné.
        V současné době má žadatel o starobní důchod v průměru započteno 42 let. To znamená, že již v současné době naprosto v pohodě drtivá většina populace splňuje tuto podmínku, ke které by došlo až po roce 2018. Takže tato nová úprava nebude znamenat podstatnou redukci nároku na tento důchod. Je však účelné, aby pojištěnci byli účastni důchodového pojištění po delší dobu a měli snahu být zapojeni na trhu práce a podílet se tak na vytváření zdrojů důchodového systému.
        Chci také upozornit, že stávající minimální povinná délka pojištění 25 let pochází z roku 1964, čili je starší více než 40 let, a je jasné, že od roku 1964 se významným způsobem prodloužila délka života, střední délka života i naděje dožití a že z tohoto pohledu se musí k tomuto prodloužení minimální povinné délky pojištění sáhnout.
        Chci také zdůraznit, že k usnadnění přechodu na novou úpravu se v přechodných ustanoveních stanoví, že náhradní doby získané před účinností nového zákona se u pojištěnců, kterým vznikne nárok na důchod před rokem 2019, budou pro vznik nároku na důchod započítávat plně. To znamená podle stávajícího zákona.
        V České republice se v důchodovém systému zohledňuje velký počet nepříspěvkových dob. Až jednu čtvrtinu všech dob započtených při vyměřování důchodu představují právě tyto nepříspěvkové doby, což je i v mezinárodním srovnání naprosto unikátní. V podstatě v rámci Evropské unie se těžko najde země, kde by až jednu čtvrtinu započítávaných dob činily tyto nepříspěvkové doby. Je tedy nezbytné snížit vliv těchto nepříspěvkových dob. To je naprosto logické.
        Navrhuje se proto nezapočítávat nadále dobu studia jako náhradní dobu. Protože obecné uplatnění této zásady by samozřejmě dopadlo příliš tvrdě na ty pojištěnce, kteří tuto náhradní dobu již získali a s jejím zápočtem počítají, stanoví se v tomto návrhu, že doba studia před účinností navrhovaného zákona se bude nadále započítávat podle dosavadní úpravy. V návaznosti na nehodnocení doby studia za účinnosti navrhovaného zákona se doplňuje možnost - a to chci zdůraznit - dobrovolné účasti na důchodovém pojištění právě za dobu studia. Přihlásit se k této účasti a zaplatit zpětně pojistné bude možné. Bude možné kdykoli a v libovolném rozsahu.
        Chtěl bych zdůraznit, že již podle dnes platné právní úpravy se hodnotí pro důchodové účely jen doba studia po 18. roce věku, a to jen v rozsahu šesti let. V praxi se tedy jedná převážně o vysokoškolské studium. Statistika nám přitom ukazuje, že osoby s vysokoškolským vzděláním dosahují podstatně vyšších příjmů než ostatní osoby, a není proto nepřiměřené požadovat u těchto osob s vyššími příjmy, aby si dobu studia, které je základem jejich vyšších příjmů, zaplatily v důchodovém systému. Podle současné statistiky mimochodem, dámy a pánové, je průměrný plat člověka s vysokoškolským vzděláním v České republice o 90 % vyšší než průměrný plat člověka se středoškolským vzděláním.
        Chtěl bych také ještě dodat, že uvedená úprava týkající se zápočtu doby studia po 18. roce věku se nijak nedotkne nároku na invalidní důchod, neboť v návrhu zákona jsou zapracovány ochranné mechanismy, aby se studium pro účely vzniku nároku na invalidní důchod hodnotilo v dosavadním rozsahu.
        Další významná navrhovaná změna, dámy a pánové, se týká pojetí invalidity a invalidních důchodů. Já chci velmi zdůraznit, že není možné mluvit o reformě důchodového systému bez toho, abychom se omezili pouze na starobní penze. Z hlediska analýzy výdajů starobní důchody představují pouze zhruba 70 % výdajů celého důchodového systému. Není možné mluvit o reformě a ponechat prakticky jednu jeho třetinu mimo reformní opatření. Není tedy možné omezit se pouze na starobní penze. Je naprosto nezbytné reformovat též systém invalidních důchodů a pozůstalostních penzí. A tento návrh tímto směrem jde.
        Dosavadní zkušenosti ukázaly, že platná konstrukce výše invalidních důchodů neodráží objektivně faktický rozsah ztráty pracovních schopností. Navrhuje se proto, aby dosavadní dělení na plné invalidní a částečné invalidní důchody bylo zrušeno a byl zaveden jeden invalidní důchod přiznávaný pro invaliditu ve třech stupních. Zároveň se přímo v zákoně vymezují posudková kritéria invalidity, přičemž invalidita se vymezuje jen se zřetelem k míře poklesu pracovní schopnosti.
        ***
        Tím se sleduje cílenější dávková kompenzace a rovnost všech pojištěnců ve vztahu ke zdravotnímu postižení. Posudkový proces se pozitivně orientuje i na zhodnocení zachované pracovní schopnosti a posiluje se i význam hodnocení stabilizace zdravotního stavu a adaptace na zdravotní postižení. Posudkový proces tak směřuje k větší individualizaci a objektivizaci.
        V návaznosti na zrušení dělení invalidity na plnou a částečnou se zavádí rozdělení invalidity do tří stupňů s tím, že tomu odpovídá i nový dávkový model invalidního důchodu. Účelem tohoto nového modelu je spravedlivěji diferencovat kompenzaci snížení nebo ztráty příjmů z důvodu poklesu pracovní schopnosti. Je zřejmé, že pokles této schopnosti o 35 % má jiné dopady než pokles ve výši 65 %. Přitom podle dosavadní úpravy se vždy jednalo o částečnou invaliditu, v případě stejné délky pojištění a stejného platu byl výsledkem stejný částečný invalidní důchod. Znovu opakuji, i při 35procentním poklesu pracovní schopnosti úplně stejný jako při 65procentním poklesu pracovní schopnosti.
        K případné námitce, že dochází ke zpřísnění, když se dosavadní hranice 33 % a 66 % mění na 35 % a 70 %, lze uvést, že se jedná pouze o administrativně technické opatření bez věcného dopadu, neboť v praxi se používají hodnoty poklesu s přesností na 10 % a výjimečně na 5 %. Nižší hodnoty nelze totiž medicínsky spolehlivě odůvodnit. To znamená, mluvíme-li např. o oné podmínce 33 %, tak posudkový lékař je schopen stanovit, že pokles pracovní schopnosti je buď 30procentní a méně, pak nárok na částečnou invalidní penzi není, nebo je 35procentní, a pak samozřejmě překračuje tuto hranici 33 %. Čili v žádném případě, a to chci zdůraznit, se nejedná o zpřísnění, ale o respektování stávajícího medicínského posuzování částečných invalidit.
        Chtěl bych ještě upozornit na přechodné ustanovení, které u dosavadních poživatelů částečných invalidních důchodů trvale zachovává dosavadní výši důchodu, i když se u nich bude jednat jen o invaliditu prvního stupně. To znamená stávajícím osobám, které jsou v částečném invalidním důchodu, po přijetí tohoto opatření i v případě, že budou přeřazeny z druhého stupně do prvního stupně, tak výše jejich invalidního důchodu bude zachována. Tato změna byla zahrnuta do této vládní novely na základě jednání s představiteli sociální demokracie a já považuji toto opatření za dobré a za kvalitní. Dosavadní poživatelé těchto částečných invalidních důchodů se tedy nemusí obávat, že se v důsledku nové úpravy sníží jejich invalidní důchody. Navíc se u dosavadních poživatelů plných invalidních důchodů, u nichž dojde při první lékařské prohlídce konané za účinnosti navrhovaného zákona ke změně stupně invalidity, tj. bude se jednat jen o invaliditu prvního nebo druhého stupně, zachovává dosavadní výše důchodu ještě po dobu 12 následujících splátek důchodu.
        V oblasti invalidních důchodů dochází ještě ke změně u institutu tzv. dopočtené doby. Jako doba pojištění se podle současné právní úpravy hodnotí pro výši invalidních důchodů doba od vzniku invalidity do dosažení důchodového věku, přičemž u žen se vychází z důchodového věku stanoveného pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. U tohoto institutu dochází ke sjednocení věku, k němuž se doba dopočítává, a to tak, že u mužů se bude brát v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy stejného data narození, které nevychovaly žádné dítě. Tím zde dochází k nastolení rovnosti mezi muži a ženami.
        Dále se u dopočtené doby diferencuje v závislosti na rozsahu doby pojištění získané před vznikem invalidity. Dnes se totiž každému pojištěnci dopočte doba vždy plně bez zřetele na to, v jakém rozsahu byl do vzniku invalidity výdělečně činný. Jinými slovy, podporujeme princip zásluhovosti. Navrhuje se, aby se dopočtená doba úměrně krátila se zřetelem k době, která v období od 18 let do vzniku invalidity není kryta dobou pojištění. Přitom se bude samozřejmě tolerovat určitá nekrytá doba, např. u pojištěnců nad 40 let až tři roky.
        Smyslem těchto změn u dopočtené doby je zohlednit i dosavadní výdělečné činnosti, tj. těm pojištěncům, kteří získali jen kratší dobu této činnosti, nedávat plnou bonifikaci v podobě plného rozsahu dopočtené doby, a jak jsem již řekl, podpořit tím princip zásluhovosti v důchodovém systému.
        U invalidních důchodů bych se chtěl, dámy a pánové, zmínit ještě o jednom návrhu, a to o zavedení alternativní podmínky u potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. Jedná se o to, že vedle dosavadní podmínky spočívající v získání doby pojištění alespoň pěti let v období deseti let před vznikem invalidity se zavádí možnost splnit podmínku potřebné doby pojištění také v období 20 let před vznikem invalidity, bylo-li v tomto období získáno alespoň 10 let pojištění, jedná-li se o pojištěnce staršího 38 let. Tato změna vyplývá z požadavků praxe a umožní získat nárok na invalidní důchod těm pojištěncům, kteří získali delší dobu pojištění, byť ne v posledních 10 letech před vznikem invalidity. I na této úpravě je vidět posílení vlivu pojištěné doby.
        Jako poslední změnu u invalidních důchodů bych chtěl uvést automatickou přeměnu invalidního důchodu na starobní důchod při dosažení věku 65 let. Dosavadní poživatelé invalidních důchodů však nebudou nijak poškozeni, výše důchodů se zachová, za den přiznání starobního důchodu se bude považovat den přiznání invalidního důchodu a je rovněž zachována možnost požádat o obecný starobní důchod. Navržené opatření je obvyklé i v zahraničních důchodových systémech a odpovídá principu fyziologického stárnutí. Současná právní úprava fakticky uměle navyšuje počty invalidních občanů, především u plných invalidit, u nichž by se i nadále měly provádět kontrolní lékařské prohlídky. To znamená, že je to výhodnější i pro tyto občany.
        Já bych chtěl velmi zdůraznit i tuto oblast, znovu to opakuji, která se týká i invalidních penzí, že není možné provádět reformu důchodového systému a vyhnout se oněm 30 % výdajů, které jdou na invalidní a pozůstalostní penze, nemluvě o tom, že invalidní důchody jsou vůbec tou nejvíce dynamicky rostoucí složkou našeho důchodového systému. V současné době máme k 31. prosinci loňského roku zhruba 380 tisíc úplných invalidních penzí a více než 200 tisíc částečných invalidních penzí. U těch částečných invalidních penzí, dámy a pánové, za posledních 11 let došlo k nárůstu o více než 65 %. O více než 65 % se během 11 let zvýšil počet částečných invalidních penzí.
        Vedle uvedených změn, které se týkají nároku na starobní a invalidní důchody, jsou předloženy ještě návrhy na změny, které se týkají výplaty starobního důchodu.
        Předně se navrhuje zrušit podmínku sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, pro výplatu starobního důchodu při další výdělečné činnosti. Tato podmínka totiž neřeší žádný z problémů důchodového systému a v praxi znamená jen administrativní komplikace pro zaměstnance i důchodce. Další výdělečnou činnost je účelné podporovat, a nikoliv ji administrativně ztěžovat.
        Dále se navrhuje umožnit postupný přechod do starobního důchodu. Tento postupný přechod bude spočívat v možnosti pobírat polovinu starobního důchodu a současně zvyšovat procentní výměru o 1,5 procentního bodu výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti. To znamená, že vedle stávajícího systému, kdy je možné dosáhnout důchodového věku a nepobírat penzi a tím, že je člověk výdělečně činný, tak si zvyšuje výpočtový základ o 1,5 % za každých 90 dní, kalendářních dní výdělečné činnosti, tak je tady ještě další možnost, to znamená polovina důchodu, práce a zvyšování výpočtového základu o 1,5 procentního bodu za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti.
        ***
        Umožňuje se též zvyšování procentní výměry starobního důchodu při pobírání starobního důchodu v plné výši, a to o 0,4 procentního bodu výpočtového základu za každých 360 dnů výdělečné činnosti. Záměrem zde je oddálit úplný odchod z ekonomické aktivity a umožnit souběh starobního důchodu, ať již polovičního nebo plného, s výdělečnou činností s možností přepočtu tohoto důchodu za tuto další výdělečnou činnost, z níž je též odváděno pojistné.
        Zachovává se institut předčasného důchodu, avšak navrhuje se odstupňovat procentní sazbu redukce za chybějící dobu v závislosti na době odchodu do předčasného důchodu. Nad 720 chybějících dnů do dosažení důchodového věku se zavádí vyšší sazba redukce, a to místo 0,9 procentního bodu výpočtového základu 1,5 % výpočtového základu za každé 90denní období předčasného pobírání starobního důchodu. Záměrem tohoto opatření je snížit motivaci k předčasnému opuštění trhu práce.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vedle uvedených změn u přímých důchodů je v návrhu novely zákona o důchodovém pojištění obsaženo ještě několik dalších věcných úprav, které uvedu již stručně.
        U pozůstalostních důchodů se jako ochrana stanoví, že v případě opětovného vzniku nároku na důchod nemůže být procentní výměra nově přiznaného důchodu nižší než procentní výměra předchozího důchodu. V řadě případů totiž dnes dochází k tomu, že nově přiznaný pozůstalostní důchod po tomtéž zemřelém při novém splnění stanovených podmínek byl nižší než ten předchozí pozůstalostní důchod, a to v důsledku toho, že se jednalo o nový nárok, který např. nezohledňoval valorizace u předchozího důchodu. U vdovského a vdoveckého důchodu dochází ke sjednocení věkové hranice pro tzv. trvalý nárok na tento důchod, neboť dosavadní úprava není genderově neutrální. U žen je tato hranice 55 let a u mužů 58 let. Navrhuje se, aby tato hranice činila jednotně věk o čtyři roky nižší, než je důchodový věk pro muže stejného data narození.
        Další návrh se týká vyloučených dob při výpočtu osobního vyměřovacího základu. Vyloučenou dobou je např. dočasná pracovní neschopnost nebo péče o dítě do čtyř let. Dosud platí pravidlo, že kryje-li se vyloučená doba s dobou samostatné výdělečné činnosti nebo s dobou, v níž měl pojištěnec příjmy zahrnované do vyměřovacího základu pro pojistné, k vyloučené době se nepřihlédne, a to bez ohledu na výši tohoto příjmu. Toto pravidlo však vedlo v řadě případů k poškození pojištěnce, neboť i v případě malého příjmu se přihlédlo k tomuto příjmu, a nikoliv k vyloučené době, takže došlo k rozmělnění osobního vyměřovacího základu. Návrh na řešení tohoto problému spočívá v tom, že se ponechá na pojištěnci, co v případě této konkurence zvolí, to je zda zvolí zápočet příjmu, nebo naopak zvolí zápočet vyloučení doby a nehodnocení příjmu. Jinými slovy se tady vytváří prostor pro to, aby např. rodiče pečující o dítě do čtyř let mohli pracovat na částečný pracovní úvazek. Podle stávajícího systému se jim započte ten nízký plat a nízké odvedené pojistné do důchodu a tím se rozmělní jejich výpočtový základ, je to pro ně vlastně nevýhodné. Teď na základě tohoto návrhu si budou moci svobodně zvolit, zda chtějí tuto dobu započítat jako dobu vyloučenou, anebo zda si tam chtějí započítat odváděné pojistné po dobu rodičovského příspěvku.
        Finanční dopad všech navrhovaných opatření se bude projevovat postupně, přičemž okamžitý efekt těchto změn bude omezený či zanedbatelný. Větší dopad lze čekat až po roce 2017, kdy se začne projevovat vliv zvyšování důchodového věku. Odhadovaná roční úspora výdajů bude činit v roce 2050 1,2 % hrubého domácího produktu.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, uvedl jsem vám přehled všech významnějších opatření obsažených v části první návrhu zákona, to je opatření týkajících se zákona o důchodovém pojištění. Změny obsažené v části druhé návrhu zákona pak promítají do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení především úpravy navrhované v zákoně o důchodovém pojištění a změny obsažené v dalších částech návrhu zákona jsou v podstatě jen formulační, neboť reagují na novou terminologii u invalidních důchodů a invalidity ve třech stupních.
        Účinnost zákona je navrhována od 1. ledna 2010, aby orgány důchodového pojištění měly dostatek času na realizaci změn v praktickém provádění důchodového pojištění. Tato dlouhá legisvakance umožní i pojištěncům seznámit se včas s navrhovanými úpravami.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tolik k významu navrhovaného zákona a k jednotlivým opatřením. Závěrem bych chtěl říci, že vláda si je samozřejmě vědoma toho, že ne všechna opatření se setkají se souhlasem a budou všeobecně akceptována, či dokonce že by snad byla populární. Zvyšování důchodového věku nebo prodlužování potřebné doby pojištění určitě nejsou populární opatření. Chtěl bych však zdůraznit, že navrhovaná opatření, která přitom nejsou nijak specifická pouze pro Českou republiku, jsou nezbytná a mají jednoznačný cíl - přispět k finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění a zlepšit jeho dlouhodobou stabilitu, která má zásadní ekonomicko-sociální význam pro další vývoj České republiky. Tento cíl je v zájmu všech občanů České republiky, ať se jedná o současné nebo budoucí důchodce.
        Hovořil jsem již o tom, že probíhala určitá politická jednání v rámci politické komise pro důchodovou reformu, že bohužel nebyla nalezena shoda. Já bych chtěl vyjádřit jednoznačnou připravenost vlády pokračovat v tomto politickém dialogu, naslouchat jednotlivým argumentům, připravovat alternativní návrhy. Bude nadále naší snahou dosáhnout širší politické shody, případně připravit některé změny, které se budou lišit od tohoto vládního návrhu, a my jsme k této debatě a k těmto diskusím absolutně připraveni. Já jsem přesvědčen, že toto jednoznačné prohlášení, že se vláda neuzavírá žádným jednáním a že je samozřejmě ochotna kdykoli o jednotlivých opatřeních vést diskusi, tak tím bude naplněn také základní cíl, který je, předpokládám, cílem společným pro nás všechny, to je zajistit jak současným poživatelům důchodů, tak poživatelům důchodů přiznaných za dvacet nebo třicet let solidní příjem z důchodového pojištění po ukončení pracovní aktivity.
        Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost.