Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si tady krátce vystoupit ke sněmovnímu tisku 361 vzhledem k tomu, že tento sněmovní tisk byl původně navržen jako čistě harmonizační novela a nakonec po poměrně široké diskusi se podařilo, že tento sněmovní tisk bude mít i o něco širší ambici, která bude spočívat v tom, že v ní je zakotveno i financování.
        ***
        Otázka financování byla samozřejmě vždycky takovým neuralgickým bodem zákona o vzdělávání, protože nikdy na to nebyly vyňaty jakékoliv peníze. Samozřejmě je to věc, kterou by měl plně zajišťovat stát, protože stát by měl dbát na to, aby vzdělávání lékařů a zdravotnických pracovníků probíhalo podle určitých regulí. Většina států západní Evropy na to regule má, takže bylo poměrně nutné složitě tento systém nastavit.
        Samozřejmě, ta diskuse, které se zúčastnili zástupci lékařských fakult, zástupci odborných společností, nakonec vykrystalizovala v pozměňovací návrh, který byl přijat na výboru. Domnívám se, že tento pozměňovací návrh i přes některé méně optimální pasáže je asi to nejlepší, k čemu jsme mohli dojít, takže se přimlouvám za to, aby tento zákon byl přijat, protože umožní lékařům mnohem efektivnější vzdělávání. A samozřejmě, ten systém, který byl dlouhodobě v poměrně provizorních podmínkách, nás pomůže přiblížit k podmínkám, které mají lékaři na západ od našich hranic.
        Samozřejmě je k tomu celá řada připomínek, celá řada návrhů, ale obávám se, že k takovémuto návrhu vždycky připomínky budou. Není to úplně jednoduchá materie. Myslím si tedy, že to, co se podařilo de facto dát dohromady, je z hlediska konsensu maximálně možné. Já osobně, pokud mám mluvit za odbornou lékařskou veřejnost, za představitele lékařských fakult a za odborné společnosti, si myslím, že toto je optimum, čeho se mohlo dosáhnout.
        Děkuji.