Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já začnu otázkou. Víte, co mají společného ověření jedné strany formátu A4, vydání průkazu o zdravotním postižení, vydání loveckého lístku na jeden den, jedna hodina parkování na Mělníku, půlminuta volání na linku Veselý dar a jedno vyšetření u lékaře? Každá z těchto věcí stojí 30 Kč. A víte, co je zajímavé? Že podle navrhovatelů a vystoupení předřečníků je pouze poplatek ve zdravotnictví asociální.
        Podívejme se blíže na navýšení některých správních poplatků a srovnejme s poplatky ve zdravotnictví.
        Potřebujete potvrzení o trvalém bydlišti? Zaplatíte 50 korun. Potřebujete potvrzení - potřebujete nový občanský průkaz, řidičský průkaz, pokud vám je třeba ukradli? Zaplatíte 150 korun. Potřebujete nový pas? 600 korun. Chcete uzavřít manželství mimo městský úřad? 1000 korun. Chcete začít podnikat? 1000 korun.
        Zajímavý je vývoj dalšího z poplatků - koncesionářského poplatku za rozhlasové a televizní vysílání. V roce 1997, když končila vláda Václava Klause, byl tento poplatek 75 Kč měsíčně. Dnes je 180 Kč měsíčně - o 105 Kč měsíčně více. To je roční nárůst odpovídající 42 návštěvám u lékaře.
        Jak jste hlasovali, ochránci sociálně slabých, když Sněmovna v roce 2004 schválila zákon o správních poplatcích? Proč vás nebylo slyšet, když se určovala výše koncesionářského poplatku?
        V Evropské unii je normální za zdravotní péči platit ve více než 20 členských zemích.
        V roce 2002 dával ve volební kampani tehdejší lídr socialistů Vladimír Špidla Švédsko za vzor. Takový stát, takový sociální stát chceme budovat, říkával. Rád bych proto uvedl, že již tehdy, v roce 2002, byly ve Švédsku následující zdravotní poplatky: za návštěvu u lékaře 500 až 1250 Kč, za pobyt v nemocnici za jeden den až 400 korun, a pro úplnost dodám, že existovalo osvobození z těchto poplatků, ale pouze pro občany, pro švédské občany, do 20 let věku, a to pouze v případě, že jejich život byl ohrožen.
        Byl a je tento švédsky model podle vás asociální, nehumánní nebo nějak jinak poškozující své občany?
        Ve zdravotnictví to ovšem nejsou jen pacienti, kdo je povinen hradit poplatky. Každý lékař musí být povinně členem České lékařské komory a to není ani náhodou zadarmo. Základní členský poplatek byl v loňském roce 1800 Kč ročně, pokud lékař chtěl osvědčení o členství, zaplatil 5100 Kč za rok. Co když byla lékařka na mateřské dovolené nebo lékař v důchodu a neléčili? Pokud nechtěli být z evidence vyřazeni, museli zaplatit 600 Kč za rok.
        Platit z mateřské nebo z důchodu členský poplatek České lékařské komoře 600 Kč ročně - to je asociální!
        Zdraví je neskonale vyšší hodnota než rozhlas nebo televize. O zdraví je nutné pečovat, a je rozumné, že se na této péči pacient podílí. Věřím proto, že v následujícím hlasování Sněmovna ukáže větší rozhled než na období nejbližšího výzkumu preferencí a tento návrh zamítne.